Od posledního Energetického okénka uběhlo několik měsíců. Za tu dobu se událo leccos. Sledujete probíhající diskusi kolem českého jádra? Jak se vyvíjí?
Zatím se hodně hovoří o vytvoření nového bloku v Dukovanech, což si myslím že logicky je správně, jelikož ta elektrárna dukovanská je starší než ta temelínská. Nejde o to, abychom tady měli více reaktorů nebo více jaderného potenciálu, ale jde o to, abychom počítali s tím, že ty reaktory nebudou sloužit věčně a že dřív nebo později budou uzavřeny.
Životnost by končit měla kdy?
Některé scénáře počítají s tím, že dukovanská elektrárna ukončí svou činnost v roce 2035, až bude elektrárně 50 let. Optimističtější varianty počítají s tím, že elektrárna vydrží let 60. Je tu ale i rizikový scénář, a to že bude uzavřena v roce 2025. To bychom si ale jako energetici nepřáli.
Ten rizikový scénář, který jste zmínil, z čeho vychází?
Dovolím si to ilustrovat na následujícím příkladu. Naše soustava elektráren je stará 40 let. Nebyla inovována. Je to jako některá nákladní auta, ta byla třeba také dělána před 40 lety. Jsou ještě spolehlivá, ale najednou vejde v platnost nový zákon, který zkrátka rozhodne, že už nesmějí na silnici. Takže i v případě, že ačkoliv ty Dukovany jsou v pořádku technicky, a já nemám informace o tom, že by nebyly, tak když se rozhodne, že se prostě musí odstavit, tak se odstaví, přes to vlak nejede.
Co nás v následujících letech čeká dalšího?
Dopadne na nás postupné vypínání jaderných elektráren v Bavorsku. Skončí jakoby to období, kdy všude byl přebytek energie, na kterou si sáhneme. To v roce 2022 skončí.
V poslední době roste ve společnosti odpor vůči spalování fosilních paliv. Co o tom soudíte?
Rozebral bych to z několika hledisek. První je globální oteplování. Tady bych poznamenal, že Česká republika určitě není globálním výrobcem CO2 na této planetě. Nabídl bych alternativní způsob, kterým bychom světovému klimatu pomohli, a to když by Česká republika neodebírala zboží z těch končin zeměkoule, kde na to globální oteplování kašlou a výrobu zboží a elektřiny neekologizují, jako tedy například z Číny. My vlastně tou svou fosilní a částečně ekologizovanou energií krmíme hypermarkety, které nám nabízejí zboží z končin, kde na to kašlou úplně. Vlastní výrobu elektrické energie ekologizujeme a pak ji využíváme k tomu, abychom udržovali světlo a teplo v hypermarketech a obchodních centrech, které k nám dovážejí neekologicky vyrobené zboží z třetího světa.
Co byste navrhoval?
Takže bychom například mohli uvést tvrdou a postupně se zvyšující ekologickou daň na zboží přicházející k nám ze zemí, které se nepodílejí na Kjótském protokolu. Všichni musí mít v ekologicky rovné ekonomice rovné podmínky. A tak by prostě mělo platit, že buď investuješ do ekologizace, nebo neinvestuješ a v takovém případě doplatíš to samé na clech a na daních. Například můžeme zpoplatnit i dopravu onoho zboží. Ona letecká nebo lodní doprava koneckonců nejede na ekologická paliva. A dokonce bychom mohli zpoplatnit i to, pokud ta konkrétní výrobna či manufaktura zboží nemá platný ekologický certifikát v tom smyslu, že odebírá energii z ekologických zdrojů. Prostě pojďme všechny ekologické škody, které to napáchá, zpoplatnit, dejme to do jednoho rance tak, aby pro toho výrobce bylo nejvýhodnější, že si to tam ekologizuje. My tohle ale neděláme.
Proč se tak neděje?
Jsem pouhý inženýr, nikoliv teolog nebo Ježíš Kristus, abych tohle mohl říkat. Mohu jen konstatovat, že se tak neděje. Problém je, že my si vždycky z té ekologie vytrhneme kousek, který je správný, ale už to nedokážeme dotáhnout do konce ve všech souvislostech.
Není tedy to, co se nyní děje kolem Grety Thunbergové a hnutí dětí stávkujících za klima Fridays for Future, hysterie?
Hysterie to není. Je to správné hnutí. Ovšem není to dotaženo tím pomyslně komplexním způsobem. Naše děti si mají právo říci, v jakém světě po nás chtějí žít a co se jim nelíbí. Podívejte se u nás, středoškolská mládež protestuje, a Česká republika si toho nevšímá, udělují se výjimky z evropských směrnic a elektřinu vyvážíme vesele dál. Až to těm dětem dojde, co jejich rodiče tolerují, bude možná hůř. Není to totiž žádná obnovitelná elektřina, co se u nás vyváží.
VIDEO: DEMONSTRACE STŘEDOŠKOLÁKŮ ZA KLIMA V PRAZE (PARLAMENTNÍLISTY TV).
Jak jsme na tom vlastně jako civilizace se spotřebou energie? Roste, klesá, stagnuje?
Obecné předpovědi světových organizací, jako je třeba International Energy Agency (IEA), počítají z hlediska spotřeby veškeré energie s jistou saturací; tedy s tím, že nárůst spotřeby ještě chvilku potrvá a pak se zastaví. Ovšem počítá se se stále rostoucí spotřebou elektřiny. Takže fosilní paliva a doprava se budou saturovat, budovy se stanou úspornějšími, ovšem elektřina bude zapotřebí stále. Počítá se navíc s tím, že globálním zdrojem výroby elektřiny se postupně stane elektřina fotovoltaická.
Elektřina ze solárních panelů jako hlavní zdroj energie?
Upřímně, dává mi to logiku v zemích, kde nejsou vybudována elektrická vedení, soustavy a podobně. Například, když dáte někde v Africe na střechu fotovoltaickou elektrárnu a k ní akumulátor, tak tento systém pak jede jako lokální instalace. Ovšem ano, obecně z globálního hlediska se má za to, že hlad po elektřině bude pokrýván obnovitelným způsobem.
Jaké jsou odhady nárůstu spotřeby elektřiny? O kolik asi?
Myslím, že za desítky let to bude třeba kolem deseti procent. Neroste to nějak dramaticky, že bychom se bavili třeba o dvojnásobcích, ale prostě to roste.
Praha chce do roku 2030 postavit 5 tisíc nabíječek pro elektromobily. Nabíjet je mají pouliční lampy. Jedná se o investici za 2 až 3 miliardy korun. Praha počítá s tím, že ve městě v té době bude jezdit minimálně 100 tisíc elektromobilů. Dává taková investice smysl?
Je to trochu vytržené z kontextu. U většiny těch kandelábrů totiž není parkoviště. Má-li to být servis města pro Pražáky, ti parkují především na sídlištích, a většinou ani nemají kde. Podstatná je otázka, jak s tou čistou mobilitou budeme žít. Určitě dávají smysl dodávky na elektřinu nebo na plyn namísto nafty a benzínu. Ale normální lidi především zajímá, kde na tom sídlišti vůbec zaparkují, a na trávě nebo na chodníku asi ty dobíječky nebudou. Určitě by byla zajímavá patrová parkoviště s možností dobíjení, ale to dá více přemýšlení.
Ale měli bychom se nejprve zamyslet, jak s tím budeme jezdit a kde parkovat. Zakopávat kabely do země umí každý a Praha už je i bez toho rozkopaná až dost. Navíc nám tohle může zdražit elektřinu – bude-li to stavět PRE Distribuce, zaplatí to jejich zákazníci a může z toho být nedobrovolný příspěvek na elektromobilitu podobně jako ten na solární barony, který už od nás vybírají. De facto by pak Pražáci zaplatili v sazbě za elektřinu kabely a dobíječky pro turisty a mimopražské pracovníky.
Je plošné nasazení elektromobilů z technického hlediska reálné? Nebyla by logičtější spíše podpora dráhy či trolejbusů?
Většinou s pojmem eletromobility zaměňujeme pouze auta na baterky. Elektromobilita je ale veškerá mobilita na elektřinu, především dráha. Eletromobilem je i dron na baterky nebo elektrický vodní člun. Daleko důležitější jsou pro nás všechny formy elektrické dráhy a trolejbusy. Když postavíme někde v polích sídliště a nedoděláme k němu dopravu, myslíte, že to spasí, když mladé páry budou jezdit do práce, na nákupy a s dětmi do školy automobily na baterky, protože se tam prostě jinak nemají kudy dostat? V tomhle mám někdy dojem, že našim politikům chybí nejenom urbanismus, ale občas i zdravý rozum.
Budoucnost energetiky je podle vás čistě zelená, nebo se neobejdeme bez jaderných elektráren?
Je otázka kde. Mezinárodní agentury, které dávají dohromady globální predikce, často pracují s daty ze zemí, kde se třeba oběd vaří na kravském trusu. Tak v těchto zemích spotřeba energie samozřejmě poroste a nelze očekávat, že by se tam kvůli tomu vaření na kravském trusu stavěly nějaké jaderné elektrárny.
A v Česku?
V případě České republiky si musíme uvědomit, že země nemá území vhodné pro nějaké majoritní zastoupení obnovitelných zdrojů. Protože, z čeho vyrábíme elektřinu takzvaně obnovitelně – z větru na mořském břehu, který tu nemáme... slunce, ale tady také nejsme zrovna na Sahaře... a z vody, ovšem my tu rovněž nemáme žádné alpské veletoky. Když se podíváme na možnou naši budoucnost a takzvaný bezemisní energetický mix, tak ten má tři složky: jaderné zdroje, obnovitelné zdroje a inteligentní řízení energetických soustav, které s tím vším umí pracovat.
Jaké představují jaderné elektrárny riziko, když se něco úplně nepovede?
Zatím jsme historicky zaznamenali jen dvě skutečné jaderné katastrofy. První byla v USA v elektrárně Three Miles Island, kde se jim to roztavilo. To bylo v prvopočátcích jaderné energetiky, kdy se ještě moc nevědělo, jak to funguje. A druhou katastrofou byl Černobyl. Černobyl byl případ vojenského reaktoru a jeho naprosto tupého řízení. To, co tam s tím reaktorem předváděli, bych přirovnal k tomu, když někdo řídí opilý a ještě se špatnými brzdami po dálnici. Oni se tam k tomu reaktoru chovali vyloženě nehorázným způsobem. A je to i varování pro nás. Prostě, když ke strategickému oboru pustíš hlupáky, tak je to společensky riziková záležitost.
A Fukušima?
Fukušimu za žádnou jadernou katastrofu nepovažuji. Únik do moře byl minimální. To, co ve Fukušimě bouchlo, byl vodík, a nikoliv jádro. Přestože došlo ke dvojímu riziku, že tam bylo současně zemětřesení i vlna tsunami, tak ta elektrárna prosím nevybuchla.
VIDEO, PLOVOUCÍ RUSKÝ REAKTOR:
Co říkáte na myšlenku plovoucího reaktoru, se kterým aktuálně experimentují Rusové?
Na to už jsem narazil. Upřímně řečeno, mně se ten nápad na plovoucí atomové elektrárny líbí. Když už ty reaktory jsme schopni dát na loď nebo na ponorku a ta potom někde plave, přičemž se v těch přístavech nebojí, že jim to tam bouchne, tak když se to dá na nějaký ponton nebo prám a vyrábí to elektřinu, je to určitě dobrý nápad. Určitě je to vhodné pro oblasti, kde existuje deficit elektrické energie a nejsou tam vybudované soustavy, například tedy v Africe. Velkou výhodu představuje ta mobilita a možnost přestěhovat tu jadernou kapacitu, schopnou s klidem napájet celé město, někam jinam. Z druhé strany bych ovšem potřeboval mít informace o tom, co je tam za reaktor, jakým způsobem je to zabezpečené a jak jsou tam některé věci týkající se bezpečnosti ošetřeny.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
