Není tajemstvím, že jste hluboce věřící člověk, takže může znít poněkud překvapivě, že se současnou podobou takzvaných církevních restitucí nesouhlasíte. Proč?
Už v roce 2007 jsem publikoval model, jak by se měl upravit vztah státu a církví, který je založen na 5 bodech:
Za prvé, církev udělá jako první krok vstřícné gesto – duchovní si budeme platit sami.
Námitka vůči církvi je totiž následující. My rozumíme vašim aktivitám, že vzděláváte, pečujete o nemocné, ale proč mám já občan platit vaše biskupy, opaty, faráře, když nejsem věřící. Proto vstřícný krok ke společnosti vidím v tom, že „my, církve budeme živit samy sebe a na to si vybereme peníze mezi sebou“.
Bod číslo dvě, vydá se majetek, který byl prokazatelně zabrán za komunistů, tedy především majetek, který slouží fungování církví.
Umím si představit, že půjde například o klášter, který má kolem sebe pozemek, který nebyl vydán, toto mám na mysli.
Psali jsme:
Ten třetí bod je, že se nevyplatí náhrada za nevydaný majetek.
Jde o to, že náhrada, která se jednoho dne vyplatí, bude podle mého rozkradena. Církev to myslím neuhlídá. Je kolem toho tolik lidí s velkými přísavkami, že to, jak odhaduji, nedopadne dobře. Budu-li se mýlit, budu rád.
Místo této náhrady by byl zákonem upravený závazek, že stát převezme odpovědnost za údržbu historických budov. Historické budovy jsou totiž dědictvím našich předků a je to majetek, který činí naši zemi krásnou a atraktivní. A to je něco, za co neseme odpovědnost všichni. S tím ale, že církev by byla způsobilá nabývat majetek a to, co by církev následně nabyla, už by si musela spravovat sama.
Je to něco jako francouzské řešení a důležité je, že tento závazek nelze rozkrást! Nemohly by přijít nějaké firmy, aby s tím začaly operovat, protože stát by řekl, ano, my neseme odpovědnost za opravy například katedrály sv. Víta nebo chrámu sv. Mikuláše, jsou to historické dominanty Prahy. Proto také nesouhlasím tak docela s návrhem sociálních demokratů na vytvoření fondu, protože i ten se dá rozkrást. Moje zkušenost je taková, že volím vždy řešení, které se rozkrást nedá.
Bod číslo 4, definovalo by se přechodné období, po které by stát ještě vyplácel církvi podporu.
A tím, že by období bylo stanoveno, věděly by společnost, stát i církev, kdy je ta konečná, kdy se ty kohouty zavřou.
A ten shrnující pátý bod je, že to povede k vnitřní soudržnosti v církvi.
Církev si uvědomí, kolik nás je, jak držíme při sobě, a to je moc důležité, abychom si uvědomili, jací vlastně jsme a jakou roli a postavení skutečně máme. Ne to, co se nám zdá, ne to, co si myslíme, že by nám společnost měla přiznávat, ale jakou skutečnou roli, autoritu a schopnost máme.
Lze předpokládat, že by se tím změnil i vztah české společnosti k církvi…
Změnil by se, protože církev by tím jasně prokázala, že jejím úmyslem není nic jiného než vnitřní emancipace, a po státu chce jediné: „Drž s námi odpovědnost za historický majetek, protože s tím nic neuděláme.“
Navíc je pro to ještě další silný argument, a to, že budovy, řada klášterů a kostelů byla postavena za zcela jiného typu religiozity. To znamená, v úplně jiné době, kdy někde bylo více věřících, jinde méně. A nemůžeme chtít, oprávněně, aby někde v Sudetech byly udržovány kostely pro pár lidí, jen proto, že tam kdysi věřících bylo hodně, a zároveň dnes je tam třeba zbudovat něco jiného.
Nevadí mi, když se církev dohodne s obcí a převede objekt na obec, jako například převádí církev kostel v Božím Daru, protože v tom kostele je mše tak jednou za rok. Takže se dohodli, obec přebírá kostel se vším všudy a je to vše v míru a pokoji. Nikoho to neirituje, protože před odsunem Němců tam bylo hodně katolíků, teď je jich tam málo.
Říká se, že už developeři obíhají kolem církve a brousí si zuby na majetek…
Před námi je teď velká odpovědnost, co se s tím vším stane, protože vidím spoustu firem, které před tím nikdy o katolickou církev nezavadily. Nikdy! A teď najednou mají velkou péči a chtějí katolické církvi pomoct. Tak si říkám, je to zajímavé, ale nevím, zda se to dá uhlídat. Jsem v tomto spíše skeptik.
Neříkám tím nic nového, protože jsem to publikoval už v roce 2007, takže to ode mne nemůže být vnímáno jinak, než jak to říkám, protože říkám stále to samé. A myslím si, že by tento postoj slušel v zásadě lidové straně, protože je to něco alternativního, i když to nikomu nevnucuji.
Přejděme k tomu, co nyní hýbe celou republikou – volba prezidenta, která neuvěřitelně rozdělila národ na dva tábory. Nepřipadá Vám, že už je to spíše hysterie?
Takhle rozdělenou společnost v Česku jsem ještě neviděl. A je podivné, že se dokázala rozdělit při volbě prezidenta, že se nedělila u jiných témat. Když se podíváme například na Francii, tak jsou to otázky hodnotové, v nichž se lze lišit názorem. Zda například mohou homosexuálové adoptovat děti, nebo ne. A tou Francií tato hodnotová otázka hodně hýbe. My Češi jsme obecně v otázkách hodnot společnosti chladní.
Například, zda jsme podepsali, či nepodepsali smlouvu o fiskální odpovědnosti, je lidem v zásadě jedno. Ale to, že jsme tím na okraji EU, je chyba.
Všimněte si ale jiné věci. Když se ve vládě mluví o té smlouvě, pan Schwarzenberg není přítomen. Když se smlouva podepisuje v Bruselu, ministr Schwarzenberg není přítomen. A pak najednou řekne, že by to tak nemělo být. Můj postoj je proto následující. Můžeme prohrávat (já sám jsem prohrával mnohokrát a ještě možná prohraji, což se může stát), ale po každé prohře je třeba se postavit. Nesmí se to nikdy vzdát. A Ministerstvo zahraničí ten zápas o Evropu vzdalo.
Proč ale vůbec ta hysterie vznikla?
Tak odborník na podobné stavy nejsem, takže mohu odpovědět jen pocitově. Lidé mají zkrátka dost toho, co se nyní v České republice děje. Je to otázka nepřijatelné amnestie, řady kroků, jejichž záměr byl možná dobrý, ale… A jde o vyřizování účtů za to, co se tu děje, a národ se rozdělil. Na jednu část, která uvěřila, že Karel Schwarzenberg je něco jiného, než to, co tu dneska máme, a že to bude lepší. Zároveň prohlásí, že na vině je Miloš Zeman, protože svou opoziční smlouvou byl strůjcem toho, co se tady děje.
Ten druhý tábor zase říká: To je nepřijatelné, co se tady děje, je třeba se vrátit k těm, kteří s tím, co se tady děje, nemají nic společného. Ale oba dva tábory jsou motivovány jedním a tím samým. Že jsou nespokojeni se současným stavem.
Rozhodl jste se, že nebudete volit Karla Schwarzenberga. Proč?
Já, na rozdíl od lidové strany, nejsem schopen volit Karla Schwarzenberga, to opravdu nejsem s to, i z mnoha důvodů, kde je hodně osobního. Za to se mohu pouze omluvit. Ale… to bych dokázal překonat.
Je tu ale i můj politický postoj. Hlavní problém totiž vidím v tom, že na scéně byly dvě politické strany, které měly zásadní význam pro politický systém v České republice. Křesťanští demokraté a zelení.
Křesťanští demokraté tím, jak usilovali o ochranu rodiny, života, konzervativních hodnot v mezilidských vztazích, a tím, jak nastolovali trvale tuto otázku, připomínali veřejnosti, že se máme velepečlivě starat o to, abychom žili ve společnosti, v níž se dá žít. Zelení, tím jak bojovali v otázce Temelína, kůrovce na Šumavě a v jiných otázkách, upozorňovali společnost, že má přemýšlet nad tím, aby tu bylo KDE žít.
A jediné dvě strany s pozitivním politickým etosem vypadly ze sněmovny, kvůli dohodě mezi Miroslavem Kalouskem a Karlem Schwarzenbergem. Jeden opustil zelené, druhý opustil křesťanské demokraty. A oni dva opustili hodnotové strany, aby vytvořili něco, co není ani to, ani ono. A to mi vadí a věřte, že to je politický postoj. Není to už postoj osobní nebo uraženecký. Toto je postoj etický a politický. Protože oba své tábory opustili, aby vytvořili „cosi“.
A toto je můj argument, proč já toto seskupení Schwarzenberg a Kalousek nemohu volit, protože jsem přesvědčen o tom, že namísto Věci veřejných, LIDEM a kdovíjakých dalších uskupení, pomůže politickému systému návrat křesťanských demokratů a zelených. Opakuji, křesťanských demokratů a zelených, neboť jsou naprosto nezbytné oba dva prvky. Protože jsou to jediné dvě síly, které trvale upozorňují na to, že společnost má myslet na to, S KÝM budu žít a KDE budu žít. A to je můj důvod, proč Karla Schwarzenberga volit nebudu.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
autor: Radmila Zemanová-Kopecká
