Exministr Petr Miller, kovák z ČKD, míří k Babišovi. A účtuje s „podrazákem" Zemanem, Klausem i „zapšklým" Mirdou Kalouskem

30.06.2014 4:40

ROZHOVOR S bývalým federálním ministrem práce a sociálních věcí Petrem Millerem hovořily ParlamentníListy.cz o tom, kdy byl Václav Klaus úplně zoufalý a kdo mu pomohl. Mluvili jsme však i o tom, jaký má názor na současného prezidenta a proč, ale též o celé řadě zákulisních bojůvek doby nedávno minulé i současné.

Exministr Petr Miller, kovák z ČKD, míří k Babišovi. A účtuje s „podrazákem" Zemanem, Klausem i „zapšklým" Mirdou Kalouskem
Foto: Hans Štembera
Popisek: Bývalý ministr práce a sociálních věcí federální vlády Petr Miller

V době sametové revoluce a krátce po ní jste se možná pro vás až nečekaně ocitl v nejvyšších politických patrech. Jak se díváte na současné politické trendy? Jak ve vašich očích vyznívá srovnání těch dvou období?
Mělo by se to vždy sledovat jen z jednoho pohledu. Jenomže ten pohled bude pro velký časový odstup značně rozdílný. My jsme tehdy šli do politiky něco změnit. Šli jsme tam ne kvůli tomu, že dostaneme nějaké posty. Já jsem ještě v pátek a v sobotu šel do kovárny, i když už jsem věděl, že budu federální ministr. Musel jsem si vyklidit skříňku, udělat výplatu pro kluky, aby měli peníze, a v neděli jsem pak byl jmenován federálním ministrem. To, že se stanu ministrem, tak to jsem opravdu nečekal. Dneska ale lidé do politiky jdou už rovnou s tím, že si vytvářejí různé spolky, mafie. Jeden na druhého se snaží něco vědět a už přemýšlí, co z toho jednou může mít… To za nás nebylo.

Máte pocit, že česká politika má naději na očištění? Mluví se o krizi politických stran a ony skutečně výkyvy procházejí. Sledujete například vývoj v ČSSD?
Samozřejmě. Kdysi jsem přece kandidoval na předsedu sociálních demokratů.

Členem již nejste?
Ne. Vystoupil jsem v roce 1994 nebo 1995, po velké roztržce s Milošem Zemanem. Odešel jsem z postu koordinátora realizačního bloku, jinými slovy z postu prvního porevolučního stínového premiéra prvního stínového kabinetu. A nebylo to první nedorozumění. V roce 1993 mě podrazil na sjezdu v Hradci Králové, a to dost sprostě. Oba dva jsme kandidovali na předsedu sociálních demokratů. Byl to můj nápad, vymyslel jsem tandem Zeman-Miller a myslím, že jsme dokonale zmátli jak Paroubka, tak Nováka nebo Fišeru. Já nikdy nechtěl být předsedou politické strany – nemám na to. Mě totiž zas tak moc politika nebaví – jsem spíš akční a organizační typ.

Ale tehdy jsme byli na něčem domluveni, pokud Zemanovo zvolení prosadíme. Nebylo to tak úplně jednoduché, protože tehdy Paroubek o tři hlasy vyhrával. Tak se hlasovalo ještě jednou a my jsme šli prosit uctivě a skoro na kolenou Mladé sociální demokraty, které tehdy vedl Stanislav Gross. Prosili jsme, zda by nebyl tak hodný a dal nám pár hlasů Mladých sociálních demokratů. Obcházeli jsme i sociálnědemokratické ženy, což spadalo zase do kompetence Petry Buzkové a Jany Wolfové. Jen díky tomu Zeman vyhrál a stal se předsedou ČSSD. Seděli jsme tehdy vedle sebe, když se oznámil výsledek. Vstal jsem a gratuloval jsem mu. A říkám mu: „Teď je potřeba dodržet to, na čem jsme se domlouvali." Což bylo, že prvním místopředsedou budu já, že se budu starat o vládní věci a stínové kabinety atd. On mi ale vytrhl ruku a pronesl: „To určitě", a odešel. Od této doby ho mám za podrazáka a naprosto bezcharakterního člověka. Ale nakonec i o tom je vrcholová politika. Bohužel.

Je to teď náš prezident… Setkali jste se od té doby?
Setkali, na jedné akci v Telči. Bylo to zajímavé. Nevydržel, přišel ke mně a podával mi ruku. Tak jsem mu ji též podal… A otočil jsem se a odešel... Dnes je prezident, který také na vlastní kůži zažil stejný podraz, jaký uštědřil mně. Musím přiznat, že jsem se díval s určitou mírou škodolibosti, jak ponížen odchází z prezidentských voleb poražen. Můj prezident to není, nemůže být.

Byl jste od počátku v centru dění, i když jak říkáte, se vám o tom původně ani nesnilo. Když se dnes ohlédnete na to, co se dělo v prvních letech po revoluci, jak to nyní vnímáte?
Lidé, včetně části z Občanského fóra, se nechali zblbnout Václavem Klausem a jeho privatizací. Ta byla od začátku podivná, tak trochu z říše pohádek. Každý se už viděl být velkým boháčem, snil o úspěchu na burze, aniž by bylo povědomí, co to vlastně znamená, jak to funguje, ale každý už se viděl, jak tam obchoduje. Klaus na základě těchto pocitů a také zásluhou Viktora Koženého, který mu svým způsobem zachránil privatizaci, vyhrál.

Různé zprávy z té doby odhalují, že když jste byl postaven jako zástupce Občanského fóra (OF) před voliče v severních Čechách, získal jste od nich 250 tisíc hlasů. Později jste však byl konfrontován již jako člen Občanského hnutí (OH) ve volbách v duelu proti Václavu Klausovi, na severu Moravy a na Ostravsku. Asi na to nevzpomínáte úplně rád? Nebo to už vnímáte jinak? 
Ano, dnes to musí znít pro dnešní politiky jako pohádka, získat v parlamentních volbách téměř 250 tisíc hlasů. S Klausem jsme ostatním utekli o nejméně 100 tisíc hlasů. Byla to jiná doba. O to více byl zklamáním výsledek za OH ve volbách 1992. Ano, byl to celkově i pro Občanské hnutí propadák dost razantní. Z toho počtu, co jste zmínila, to najednou bylo 36-37 tisíc hlasů… i když jsem pro OH získal nejvíce hlasů, více než Dienstbier, nestačilo to a OH se nedostalo do Parlamentu. Měl by zpytovat svědomí třeba Ivan Gabal, který je dnes v Poslanecké sněmovně. Ten totiž prosazoval, abych se postavil Klausovi. Kdybych opakoval severní Čechy, možná to dopadlo jinak.

Fotogalerie: - Babiš versus Kalousek

Hosty pořadu OVM byli bývalý ministr financí Miros...
Hosty pořadu OVM byli bývalý ministr financí Miros...
Andrej Babiš
Miroslav Kalousek
Hosty pořadu OVM byli bývalý ministr financí Miros...
Andrej Babiš

Já jsem na Ostravsku byl v hloupé pozici, protože jsem navíc v té době podnikal i poměrně nepopulární kroky. Třeba vůči horníkům, mluvil jsem však i o tom, že důchody, tak jak byly a jsou, prostě nemůžou dál dlouhodobě fungovat. I proto ten výsledek, který se vlastně dal čekat. Na rozdíl ode mne Klaus jen maloval hezké barevné obrázky kapitalistické budoucnosti. Když po letech nad tím přemýšlím, možná že to byl záměr, abychom se společně s Klausem „vybili“ a mohl nastoupit někdo třetí.

Anketa

Kdy v naší zemi bude lépe?

75%
hlasovalo: 6931 lidí

Když jste zmínil důchody, můžete se u toho trochu zastavit? Jsou totiž palčivým tématem i nyní – po dvaceti letech. Myslíte, že se jejich řešení vzalo za správný konec?
To, co se dneska opakuje kolem penzí, to je jen opakováním toho, co jsme říkali už i my. Tedy, že se musí odchod do důchodu prodloužit, musí se spustit další systém, který bude generovat vedle základního systému další finanční prostředky z odložené spotřeby. Tehdy byly veliké diskuze o vyjmutí z rozpočtu toho, co se vybíralo na důchody. Končili jsme každý rok s přebytkem, jenomže to Klaus nemohl připustit, protože už by nemohl na tyto peníze sáhnout. Ono vůbec, třeba finanční polštáře, které se v prvních letech utratily. Kde se vzaly. Byly vygenerovány za „totáče“. Oficiálně je však objevil VK (Václav Klaus). Také politika.

Jenomže exministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09) neměl ani trochu dobré postavení a pochopení u lidí – pravda, nejen v otázkách důchodů. Sledoval jste jako jeho dávný předchůdce jeho kroky?
Ano, a byl to skutečně exot a slovy dnešní mluvy: „Opravdu, ale opravdu mimo mísu." Ale musím ocenit jeho sveřepost a přesvědčení o vlastní velikosti. Já samozřejmě kontakty s ministerstvem mám pořád – scházíme se s lidmi, co tam působí dodnes, stejně jako se každoročně někdy i vícekrát do roka schází naše bývalá federální vláda.

A jaké názory tedy panovaly ohledně důchodové reformy?
To je samozřejmě velice rozsáhlé téma, o kterém jsou i naše diskuze na setkání bývalých zaměstnanců FMPSV, kterého se častěji účastní i současní zaměstnanci MPSV. Odborníci se neztratí a dovedou se prosadit. Např. můj bývalý ředitel kanceláře a výborný legislativec je nejen oporou odborů, ale i expertem na důchodovou politiku a její systémy. A proč? Protože měl vynikajícího učitele. Mimochodem ten tým, který dneska chce dělat revizi celé důchodové politiky, zapomněl, že tu v Česku máme jednoho odborníka, který důchodové problematice rozumí lépe než oni všichni dohromady. Je ale opomíjen, poněvadž na něj všichni žárlí. Ne každý proto ví, že to je mezinárodně uznávaný profesor Igor Tomeš.

Fotogalerie: - Pankrácká pieta za Horákovou

Pietní akt při příležitosti výročí popravy české p...
Vjezd do vazební věznice Praha-Pankrác
Kardinál Dominik Duka
Ministryně spravedlnosti Helena Válková a 1. místo...
Slovenský velvyslanec Peter Weiss
Pietní akt při příležitosti výročí popravy české p...

A i když je mu přes 80 let, dodneška přednáší. On je zakladatelem a otcem celé té velké sociální reformy, kterou jsme naší koncepcí, a k velké nelibosti VK, odstartovali na FMPSV. Ale na druhou stranu i VK se jí nakonec držel. Ty pilíře, a vše z čeho se stavěly, tak to jsou naše základy, na kterých se staví nyní dál a věřím, že se tomu může dařit i díky tomu, že v odborech, které se kultivovaly, se něco změnilo. Když poslouchám nového předsedu Středulu nebo Vítka Samka, tak to je koncert, na který někteří členové vlády prostě nemají.

Takže s Martinem Potůčkem, který se stal letos na jaře šéfem komise pro přípravu důchodové reformy na ministerstvu, se podle vás situace ustálí a dá do správných kolejí?
No, pokud se týká Potůčka, nedělám si, bohužel, žádné velké iluze… Snažil se dostat odjakživa do nějaké takovéto pozice. Pokud vím, vede expertní komisi ČSSD. Je to jeden z těch, kteří se stále někam hrabou, a když se tam dohrabou… Ale uvidíme, co nakonec dokáže – on i jemu podobní. Už jsme tu měli Bezděkovu komisi, teď Potůčkovu, třetí bude?

Řekl jste, že politika není úplně tak vaším hlavním životním motorem, jelikož jste již v penzijním věku, čemu se věnujete v současné době?
Jako mladý kluk jsem měl o důchodovém věku zřejmě nepřesné představy, ale pokud je takový důchodce zdráv a udělá s přehledem každý den 30 kliků a navíc má o 34 let mladší ženu a ještě poměrně věkem malé děti, i když ne vzrůstem, tak to se představy o důchodu radikálně mění. Jsem výkonným tajemníkem Sdružení výkupců a zpracovatelů druhotných surovin. Starám se o chod toho sdružení po organizační stránce, po finanční stránce. Sleduji veškeré aktivity, které se odehrávají v legislativě a dotýkají se této oblasti a mohly by způsobit negativní dopady na tento segment podnikání. To ohrožení je tu totiž na denním pořádku vlastně od roku 2008, kdy se poslankyně Kateřina Konečná pokusila „upravit“ zákon o odpadech. Nakonec se to podařilo eliminovat a status quo trval prakticky až do této doby. Nyní to je opět na pořadu dne, což nám dělá starosti.

Vím, že ta problematika je rozsáhlá, složitá. Ale pokud zůstaneme přímo v oblasti, kterou zmiňujete, bojíte se, že by se omezily třeba sběrny? Na druhou stranu dennodenně čteme, že někde někdo něco ukradl, aby to mohl do sběrny odvézt a utržit za to pár korun. Co tedy s tím?

My už jsme dlouho navrhovali, aby, pokud se zjistí pochybení nějaké sběrny, je k tomu důkaz, tak ať se prostě ta firma zruší, odebere se jí licence. A byl by svatý pokoj. Jenomže nikdo to nedělal, a tak tihle lidé podnikali dál. Podnikali, i když se k nim dostaly pamětní destičky z Terezína, urny. Někdo snad zaplatil pokutu 800 tisíc – co to ale je za nesmysl? To přece pokuta nevyřeší.

Prostě to chce tu provozovnu zavřít. Ale to není ten pravý důvod, proč se tato problematika znovu otevřela. V odpadech se točí velké peníze a je mnoho těch, kteří by je chtěli dostat. Zcela se opomíjí, že hlavní příčinou je totální selhání státní správy, vždyť těch orgánů, které mohou účinně zasáhnout je 7 a všechny mají ze zákona sankční možnosti. Ty pohádky o nočním provozu výkupen, to je toho důkaz. Jestliže někdo takový provoz viděl, tak proč nezasáhl? Jak může uvádět Svaz měst a obcí a ostatní to ochotně papouškují, že je 1600 černých výkupen? Když je mají spočítané, tak je někde museli identifikovat. A proč tedy ze zákona nekonají? Pak mne napadá jediné, že buď šíří poplašné zprávy, nebo jsou líní s tím něco dělat a čekají, až to někdo vyřeší za ně, a to nejlépe zákonem, anebo se tu hraje zcela jiná hra. Že bývalá poslankyně Ivana Řápková se asi nechtěla smířit s tím, že prohrála, stejně jako poslanec Zbyněk Stanjura, který připomněl, že to mají ve svém volebním programu. Svatá prostoto, tak to je jistě pro voliče tahák. Ale budiž, když nic není, hodí se jakýkoli nápad.

Anketa

Který český premiér byl nejlepší?

16%
56%
2%
5%
12%
1%
2%
1%
2%
hlasovalo: 17425 lidí

Takže pořád něco řešíte, tudíž si klidu asi moc neužijete…
No, to ale není jediná moje činnost. Jsem také dlouholetý předseda vodních motoristů na Slapech. Zažil jsem tam i osmdesáté roky, kdy nás vyháněli z vody. Stál jsem dva roky před soudy. Tehdy, ač neprávník, jsem na základě zplnomocnění zastupoval lidi a dokonce jsem vítězil, což bylo legrační.

Jak to bylo možné? Za tím asi něco vězelo, ne?
No, bylo to pikantní. Pomohla nám totiž náhoda. Předseda Středočeského kraje se trochu přiopil s předsedou Komunistické strany Středočeského kraje. A prý vykřikovali: „Jestli si myslí Husák, že je prezidentem v republice, tak prezidentem ve Středočeském kraji jsme my." Husák se to samozřejmě dozvěděl a výsledek byl jasný. Všechno, co se odehrávalo a bylo namířeno proti nám, vždy nakonec dopadlo s dobrým výsledkem pro nás. Také jsem kvůli tomu byl dokonce poprvé i na ÚV KSČ.

Chtěli vám nabídnout stranickou legitimaci nebo alespoň kandidaturu do strany?
Ležel jsem si tak tenkrát na balkoně, opaloval se a zazvonil mně telefon. Představil se mi Martin Vlček, pomocník soudruha (Josefa) Kempného. „Můžete k nám přijít? Nemohl byste nás navštívit?" Okamžitě jsem namítl, že nejsem členem strany, ale on si trval na svém. Tak jsem se doma rozloučil, sbalil, vzal si ešus, kartáček na zuby… A šel. K mému překvapení mě soudruh Kempný přijal a povídal si se mnou. „Soudruhu Millere, vrať se do fabriky a řekni soudruhům, že na vás myslíme. A že nedopustíme, aby vám někdo vyhrožoval." Tak jsem se vrátil mezi „soudruhy“ na slapskou zdrž a řekl jsem jim: „Nebojte se, soudruzi, soudruh Kempný nám slíbil, že se všechno obrátí k lepšímu." A musím říct, že od té doby tomu tak skutečně bylo. Hausbóty na Slapech zůstaly, i když zatím bez možnosti používání spalovacích motorů. O to, aby se mohlo jezdit, jsem se zasloužil o několik let později. Ale vidíte, že i politika za „totáče“ měla svou humornou stránku.

Dneska už vás ale nikdo nepronásleduje, takže si můžete užívat tu radost, ne? Nebo věnujete energii ještě něčemu jinému?
Ono je to dneska jiné. Ti mladí, i když mají vybavení na vodu přepychové, si to už neumějí tak užívat jako my. Takže pokud mám být v tom výčtu svých aktivit kompletní, tak ještě musím dodat, že jsem i jednatelem Masarykova institutu. Ten jsme založili v r. 1992, mimo jiné též s Vítkem Samkem, kterého jsem zmiňoval v souvislosti s odbory. Ta iniciativa vzešla od amerického kongresmana, který, když viděl, že Klaus asi vyhraje volby, tak chtěl tady postavit Klausovi protiváhu, která by dokázala monitorovat kroky jak levice, tak pravice... Mělo to být financované z USA a tehdy se v tom také angažoval Richard Falbr. Já byl zvolen prezidentem Masarykova institutu a čekalo se už jen na peníze, aby se mohla zakoupit nějaká budova, rozjelo se to. Jenomže – v USA se změnila exekutiva a tím vše skončilo. Takže Masarykův institut vymysleli za mořem, ale dodneška funguje s jediným jednatelem, kterým jsem já.

Ale zapomněl jste zmínit ještě jednu celkem významnou věc. Měl byste prý na podzim kandidovat do Senátu za hnutí ANO?
Vidím, že se to šíří rychle. Moc k tomu nemůžu říci, snad jen to, co se událo a co je asi dostatečně vypovídající. Byl jsem osloven, jestli bych se nechtěl ucházet o post kandidáta na senátora ve volební oblasti Příbram. To je veliká oblast – tak jsem byl pozván na nějaké povídání – na takový výběr, kde se ještě představil jeden kandidát. Oba dva jsme vystoupili s nějakým svým krátkým představením. A já jsem v tomto představení, které jsem považoval za takové primárky, vyhrál 6:2.

Pak jsem byl pozván na jednání oblastních předsedů celého Středočeského kraje, které řídila Jaroslava Jermanová. A tam jsem byl jednomyslně potvrzen všemi předsedy Středočeského kraje. Vytčeno mi bylo jen to, proč jsem nepřišel v krátkých kalhotách. Tak žiju v domnění, že se můžu považovat za kandidáta. Ale byl jsem ubezpečen, že tomu tak stále ještě není, že se to musí probrat… Schválit centrálním orgánem. Abych tedy řekl pravdu, jestli jsem už byl schválen, zatím stále nevím.

Volby jsou poměrně již brzy, začínají dovolené, to asi není úplně příjemná situace?
Je to škoda, je to skutečně už za chvíli. Zvlášť, když jde o souběh komunálních a senátních kampaní. Oblast Příbram patří mezi největší a 168 obcí, které do tohoto obvodu spadají, to nebude žádná procházka. Já to beru poctivě, skutečně bych všechny chtěl objet. Je potřeba si zařídit nějaké kontakty, vizitky, způsob prezentace, ale nemáte zatím co, protože je asi dost času. Bezpodmínečná je samozřejmá koordinace s lídrem komunálnívh voleb. Nějaký vrcholový orgán to za nás neoddře a žádné hlasy nezíská. To je jen na nás a týmu, který budeme kolem sebe mít. Tak nevím, na co se vlastně čeká. Tak si zatím u lidí, co znám, zajišťuju alespoň případné hlasy – pokud tedy budu schválen. Třeba u rybářů. Ono se to nezdá, rybáři, to jsou veliké organizace  Zažil jsem to dvakrát a vím, co to znamená.

Možná vám ale nakonec pomůže to, že vás lidé znají. Poznávají vás stále?
Většinou si na mne pamatují v pozitivním smyslu, ale jsou i negativní pamětníci, kterých naštěstí není mnoho  Mrzí mě, že ten negativní postoj přitom vzniká z toho, že mi jsou přisuzovány věci, za kterými jsem nikdy nestál, ale někdo mě s nimi spojil a v těch lidech to mylně přežívá. Stalo se mi třeba, že jsem šel po Libeňském mostě, potkal jsem starého pána, který se ke mně hlásil. „To jsem rád, že vás potkávám. Ale musím vám vytknout, že to, co jste udělal s tím zdaněním pracujících důchodců, to od vás nebylo hezké."

Já mu na to říkám: „Pane, zdanění pracujících důchodců jsem nemohl udělat, protože já neměl daně, to mohl udělat jedině ministr financí, kterým byl tehdy Klaus." A on na to: „Ale Klaus řekl, že jste to udělal tenkrát vy." A skutečně - Klaus v Ostravě jednou prohlásil, jak jsem zjistil, když mu nadávali za důchody, že on je přece nemá ve své kompetenci, že to, co mu vytýkají, udělal Miller. Nevěřili byste, jak to někdy v těch lidech dlouho vydrží. A nevyvrátíte to, přitom jsem předkládal i to, jak jsem vystupoval na toto téma v Parlamentu a naopak jsem tvrdě šel proti Klausovi. Není to nic platné. Jednou vám to v tomto případě Klaus přišil, tak to tak v očích těch mnohých lidí je. Také si mě lidi občas s někým pletou. Na Korfu byla česká číšnice a říká: „Já vás odněkud znám. Vy jste hrál v nějakém filmu." Tak jí říkám, ano hrál, ale ten film měl strašně špatný konec. Když ale někdo tápe a já jim řeknu: Kovák, ČKD, tam jim to hned sepne. Je to příjemné, protože už uběhlo téměř 25 let a to je o výměně jedné generace.

To by vám mohlo v případě voleb pomoci.
Určitě. Nedávno jsem byl na třech akcích, co byly spojeny s volbou eurokomisaře – v Mníšku pod Brdy, v Příbrami a v Benešově. Tam se lidi zastavovali a spíš diskutovali se mnou než s těmi kandidáty. Dokonce zelení v Mníšku mi nabídli – protože nebudou stavět kandidáta – formu spolupráce i podporu. Poznali mě okamžitě, i když to byli většinou velmi mladí lidé – těm muselo být v té době, kdy jsem ve vysoké politice byl, možná maximálně tak 15 let. To mě opravdu příjemně překvapilo.

Možná, že přichází doba, kdy se zase přiblížíme k nějaké změně. I třeba v tom politickém prostředí. Někdo vidí náznak toho například v zákazu pití alkoholu ve sněmovně. Ten mimochodem prosadila Jaroslava Jermanová (ANO). Sledoval jste to, co se kolem toho odehrávalo?
Alkohol v tom balíku problémů, které jsou, není nic zásadního, takže na to, že jde o nějakou výraznou změnu, pohlížet nelze. Alkohol k práci nepatří, s prací by se spojovat neměl. Já o tom s paní Jermanovou mluvil, vysvětlila mně, že se nechtěla dívat na to, jak padají poslanci z lavic. Když to do této fáze dospěje, je to samozřejmě trapné. Poslanec i ten senátor, to jsou reprezentanti voličů. A tak by měli nějakým způsobem vystupovat, mluvit, chovat se. Ne, jak dneska to předvádí i Mirda Kalousek. Musím říct, že ten se také strašně změnil oproti začátkům. Je takovým zahořklým, zapšklým suverénem, co prostě kolem sebe kope. Jenomže ono to ale má také svůj politický význam. On se tím prosazuje do povědomí lidí. To samé byl i David Rath. V osobě Ratha zmizel jeden z nejlepších řečníků, co sněmovna měla. A ČSSD přišla o skutečného spíkra, který uměl reagovat na všechno možné, dovedl to podat a hlavně prodat.

Bohužel, nemyslím si, že se zákazem alkoholu něco vyřeší. V těch svých kancelářích pojedou poslanci, co ho potřebují, stejně dál ve svých liniích. Kdo je na to zvyklý, příležitost, aby si někde cvakl, najde. Já bych osobně to, co paní Jermanová udělala, neudělal. Mně to připadá jako násilné prosazení něčeho, aby bylo vidět, že ANO něco udělalo a řeší. Tím si naopak spíš popudí proti sobě některé lidi. Zbytečně. Myslím si také, že existují jiné a účinnější a hlavně vtipnější možnosti, jak s alkoholem ve sněmovně skončit či ho omezit na únosnou míru.

Snahy o získání přízně občanů jsou různé, protože oni jsou v posledních letech hodně naštvaní. Dost k tomu možná napomohlo i dění v ODS - sledoval jste propad této strany? Má podle vás vůbec šanci ještě vstát z popela?
Ono to směřovalo už od začátku k tomuto konci. Napomohla tomu spousta prapodivných lidí, kteří se do té strany přidali. Když si vezmete kuponovou privatizaci hned na počátku. Je při tom potřeba zmínit obrovský význam Viktora Koženého, i když se to dnes mnohým nelíbí. Málokdo jeho význam vůbec docenil, ale byl to totiž on, kdo v té době zachránil kuponovou privatizaci. A říkám to, i když já a asi ještě další tři jsme tehdy byli proti privatizaci a ve vládě jsme hlasovali proti.

Tehdy byl Klaus už úplně bezradný, lidi o privatizaci neměli zájem. Pak přišel Kožený, s geniálním nápadem: „Lidi, když mi dáte kuponovou knížku, dostanete ode mne peníze, víc než jste do toho dali…" A máma s tátou, dcera a všichni si řekli, tak jo. Budeme mít hodně peněz, a to tehdy bylo hodně peněz (12 tisíc) a mohli za to společně pořídit i auto, když to dali dohromady. Že za pakatel rozprodali státní majetek, jim nedošlo, nakonec mnohým to nedochází ani nyní. Kožený nebyl sám, takoví podobní se na ODS nabalili postupně ve větším množství. Kdekdo byl pak poradcem – co já jsem jich navyhazoval. Co jsem jich vyházel pak i jako ředitel Chemapol Groupu i ČEZu.

Vecpali se všude – samý odborník na všechno, a když se s nimi chvíli mluvilo, ukázalo se, že je v nich úplně prázdno a nebo se spíše oni přišli učit. No takže nejprve byla ODS ve vleku těchto lidí, pak přišlo období tzv. „Sarajevského atentátu“ a to už pak šlo nenávratně z kopce. Odstavili Klause tím, že nejprve ho dali do Poslanecké sněmovny a pak úplně nahoru na prezidenta.

Ti noví lidé, co přicházeli - jako Topolánek a tak dále - to už byla jiná garnitura. Jinak se vyjadřovala, byli takoví obhroublí, ve slovnících jim létaly často výrazy kolem koulí… Nedovedu si představit, že bych to někde dřív řekl na veřejnosti a v takových souvislostech. A tím, jak se to tak nabalovalo, vznikala směsice různých zájmů a každý si prosazoval hlavně své zájmy. Musím připomenout, že v Laterně Magice (kde byly počátky sametové revoluce) to bylo kdysi podobné. Tam byla ale jen jedna maršálská hůl – a tu držel Václav Havel. Bylo tam samozřejmě víc těch ambiciózních, co by bývali tu hůl chtěli také držet – Kroupa, Bratinka, Kalvoda. Ale nikdo to neudělal, protože všichni měli vůči Havlovi svoji úctu, respektovali ho. Jenomže ta úcta v nové politické garnituře není, a tak „různé a silné“ zájmy jsou příčinou rozpadu i zdánlivě zavedených stran.

Není v podobné situaci ale nyní i ČSSD?
Samozřejmě, že je nebo se jí už blíží. Když si vezmete, jakým způsobem se dostala sociální demokracie k moci. Byl jsem u toho, tedy si myslím, že o tom něco vím. My jsme tehdy nedělali prakticky vůbec nic, ale ty hlasy voličů, které k nám šly, odrážely to, že nastal pokles zájmu o ODS. Ta zklamala, tak lidi hledali dalšího spasitele. Samozřejmě, že žádný takový není, ale lidi ho hledají. V době, kdy vládl v ČSSD Zeman, se strana dostala do situace, kdy na jedné straně rostly preference a na druhé straně se rodilo podhoubí pro budoucí aféry. Přišel Šlouf, kterého já už jsem nezažil a zřejmě nastolil jiné vnitrostranické metody. Bratrovražedné boje s Buzkovou, Wolfovou. Lidi, co udělali Zemana, pak nakonec všichni odešli, protože Zeman je kolem sebe nesnesl. To byl můj případ, případ Buzkové, Martina Profanta, Oty Novotného (dnešní poradce B. Sobotky), Jany Volfové. Já jsem poznal ČSSD jako rozhádanou stranu, kde vždy záleželo na tom, jak uspokojit okresy atd. A jak mohu pozorovat, nic se nezměnilo, stačí pozorovat Haška, Tejce a další. Problém je ovšem v tom, že oni možná nejsou těmi motory, které roztáčejí dění ve straně.

Takže to nemá vůbec lehké asi ani současný šéf sociálních demokratů. Ukázalo se to hned po volbách, a to může též ČSSD oslabovat.
Ano, Bohuslav Sobotka má divnou roli. Musí si hlídat stále záda ve vlastní straně. A není si jist, když vykročí, jestli se vůbec ještě vrátí. Jó, politika je jen pro otrlé.

To zřejmě tedy nahrává body další straně?
Ano, je nová, přichází s úplně jiným slovníkem, jinými metodami. Slovenský chlapec to najednou vše servíruje úplně jinak. Servíruje to lidově, takže tomu všichni rozumí. To byl i můj případ, proč jsem měl úspěch na svých kampaních – mluvil jsem totiž jazykem posluchačů, které jsem měl před sebou. Když někde vystoupil Petr Pithart, Ivan Gabal, nikdo jim moc nerozuměl. To byl samý liberalismus a další výrazy, které lidem byly cizí, nakonec sice zatleskali, ale nikdo většinou nevěděl, o čem se vlastně mluvilo. Já těm lidem řekl jasně: „Buď to bude tak nebo tak a když to se to nepřijme, bude to špatně." Jenomže to takhle nikdo voličům neříkal, protože jde prefernce a body pro volby.  Až teď je tu hnutí, které takový podobný slovník má a Andrej Babiš ho umí používat. To jeho: „Nejsem politik, ale podnikatel, proto to říkám takto", to se lidem líbí. Že to umí přiznat a všichni si myslí, že když je úspěšný podnikatel, bude i úspěšný politik. Já dodávám „Kdyby pánbůh dal“...

Jenomže to může trvat asi jen do určité chvíle…
Ano, ono nestačí hezky a srozumitelně mluvit, ale musí něco následovat. A dneska začíná být už i v tomto hnutí určitý rozkol – o čemž svědčí situace s komunálními volbami. Podotýkám, že tak nesoudím podle toho, že osobně nevím, zda jsem nebo nejsem jejich kandidátem. V těch volbách je problémem to, že tam najednou vyvstali další Babišové a není jich málo. Jsou to podnikatelé, co do toho vkládají peníze a s nimi své nové pohledy. A to jsou lidi, co si nenechají diktovat centrálně. Přitom je důležité vědět, že komunální politika je základ toho, co ta strana má a na čem může stavět. Když Babiš řekne, že nebudou všude v komunálních volbách zástupci ANO, tak mám obavy, že to skončí rychle. Ten základ se totiž tvoří skutečně v tom komunálu, tam je volební potenciál a ne někde u Teličky a EU.     

Petr Miller

Bývalý český a československý politik, během sametové revoluce organizátor stávkového hnutí v továrnách ČKD. Později se stal ministrem práce a sociálních věcí ČSFR a poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, poté za Občanské hnutí. Po odchodu z politiky pracoval jako manažer a poradce.

Matka, profesí rentgenoložka, krátce po jeho narození zemřela, otec architekt zemřel při nehodě na otravu oxidem uhelnatým. Petr Miller ve věku 14 let odešel z domu, vyučil se v Praze kovářem a při zaměstnání vystudoval gymnázium. Zahájil i studium Vysoké školy ekonomické na fakultě Zahraniční obchod, ale v roce 1971 byl donucen ze studia odejít.  V letech 1962-1989 pracoval jako kovář v ČKD (37 let byl zaměstnancem ČKD Praha).

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Alena Hechtová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Martin Komárek o vzbouřených umělcích: Babiš jim nesedí. Někdy je ale ten jejich odpor legrační, přechází v jakýsi džihád. Ti lidé už nejsou schopni naslouchat oponentům

0:01 Martin Komárek o vzbouřených umělcích: Babiš jim nesedí. Někdy je ale ten jejich odpor legrační, přechází v jakýsi džihád. Ti lidé už nejsou schopni naslouchat oponentům

PŮLNOČNÍ ROZHOVOR Martin Komárek (ANO), spisovatel a bývalý politik uvažuje, zda jsme v době invaze …