Stále se poslední dobou v souvislosti s imigrační i finanční krizí mluví o neschopnosti Evropské unie reagovat. Četla jsem váš několik let starý rozhovor, kde jste na toto nebezpečí poukazoval. Stalo se. Proč tomu tak je a kdo je za to zodpovědný?

Za prvé: základní problém Evropské unie je, že ona není postavena proto, aby řešila své vlastní krize nebo krize členských států. Je konstruována tak, aby upevňovala a utužovala integraci mezi státy. To je cíl číslo jedna bez ohledu na cokoliv. Když si přečtete zakládací smlouvu o Evropské unii, v prvním článku se píše, že členské státy zakládají mezi sebou Evropskou unii s cílem stále těsnější integrace a propojení národů Evropy. Tomu se musí podřizovat vše. Nejde jen o nějakou deklaraci. Evropské instituce se nedívají, jaké budou reálné dopady akcí, které navrhují. Hledí na to, aby obsahovaly právě další kroky k utužení integrace mezi členskými státy. To je základní problém této ideologie. Není pro praktické řešení problémů, jde o to naplnit vizi a ideologii těsnější integrace.

Můžeme to vidět na problému eurozóny. Na začátku roku dva tisíce deset, kdy začala dluhová krize v Řecku, byly v zásadě tři možnosti. Buď mohlo Řecko odejít z eurozóny a přijmout národní měnu, tedy zavést jinou měnu, nebo mohli Řecku odpustit dluh a ponechat ho v eurozóně, a nebo - což byla varianta, kterou nakonec zvolili - muselo v eurozóně zůstat. Nebylo mu povoleno vystoupení a zároveň mu nebyl odpuštěn dluh, ale byla mu přiřknuta pomoc ostatních států eurozóny. Je to v souladu se smlouvou Evropské unie, která nepovoluje vystoupení z eurozóny. Necháme Řecko v eurozóně bez ohledu na důsledky, i když se tato situace řeší sedm let a nikdo nereaguje.

Zlepšila se v něčem Evropská unie? Poučili se její lídři z chyb?