Zaznamenal jsem váš výrok, že problémem velkých politických stran je, že produkují přitakávače. Nikoli lidi samostatně myslící. Proč si to myslíte?
Jde o nemoc české politiky, která se dotýká skoro všech stran. Máme 281 zákonodárců, ale samostatně z nich přemýšlí tak asi pět. Smyslem zákonodárného sboru v klasickém pojetí demokracie je, že každý zákonodárce podle svého nejlepšího svědomí zastupuje své voliče. Jeho posláním je hájit voliče proti vládě. Od toho jsou tam i poslanci koaliční. Došlo ale bohužel k takovému zvláštnímu přesunu, že zejména koaliční poslanci hájí vládu proti občanům. Což je stejné jako za komunismu. K tomu, aby člověk mohl nezávisle, úplně samostatně, bez ohledu na svoji politickou stranu hájit zájmy voličů, musí pracovat, přemýšlet, snažit se pochopit voličské zájmy, komunikovat s nimi a samostatně, třeba i v rozporu se stanoviskem své strany, vystoupit a něco navrhnout. Ale vychovat samostatně se chovající politiky trvá desítky let.
Řadu let jste byl členem ODS, která teď propadla ve volbách? Proč?
S nástupem Topolánka zcela zanikly jakékoli zpětné vazby, kterými členové mohli ovlivňovat vedení ODS. Topolánek byl první, kdo na kongresech ostentativně dával najevo, že ho názory členů ODS nezajímají. Jeho předchůdce Václav Klaus si na kongresech dělal alespoň poznámky a na závěr kongresu hodnotil nejzajímavější příspěvky z diskuze a zamýšlel se nad nimi. Jezdil po mítincích a komunikoval s členy. To skončilo za Topolánka a Nečas nepřinesl v tomto směru nic nového. Pokud ta strana nemá zpětný mechanismus, aby členové mohli vzkázat, tak tohleto tedy ne, nevyrostou z nich samostatně přemýšlející členové. Strana pak nebude mít hodnotné kandidáty na poslance a ministry. A přestává být demokratickou, ale stává se z ní autokratický klub, kdy ji vede úzký okruh zhruba deseti lidí. Všichni ostatní se vezou a neovlivňují chod strany. Kolem roku 1997 zcela v ODS zanikla svobodná konkurence, kdy se v primárkách vybírali ti nejlepší z navržených. Místo toho zvítězily zákulisní dohody, různá předjednávání.
Fotogalerie: - 24. kongres ODS
V Olomouci se konal před pár dny kongres ODS, který si zvolil nové vedení. Může tím nastat obrat k lepšímu?
Nezaznamenal jsem, že by se vytvářely mechanismy pro obnovu vnitřní komunikace. Aby se dobrý nápad prostého člena ODS dostal k předsedovi strany. Naopak. Jestli se vytvořil další mezistupeň, bude to ještě obtížnější a do vedení strany se dostane méně nezávislých názorů než dosud. Co se týče konkurence, chyběla mi tam byť jen zmínka o tom, že je nutné v primárkách zcela zrušit zákulisní dohody. Jsou země a politické strany, kde za jakoukoliv zákulisní dohodu se vyhazuje ze strany a v některých zemích jde dokonce o trestný čin. To jsou metody, ze kterých roste korupce. ODS si tento problém vůbec neuvědomuje a nevnímá ho. Není pravda, že prohrála jen poslední volby loni na podzim, ale prohrála asi šesté volby v kuse. Je to dlouhodobý trend. Normální strana, když prohraje druhé volby za sebou, tak vyhlásí pokání a vystoupí ze všech vládních funkcí a věnuje se nápravě.
Psali jsme:
Česko tíží ekonomická stagnace již řadu let, stejně jako i některé jiné země západní Evropy. Jaký mají Svobodní recept na vylepšení ekonomiky?
Když si uděláte statistiku za posledních padesát let, zjistíte, že všechny země, které jsou součástí evropské integrace, zhruba za každých pět let členství zaplatí tím, že jim klesne růst o jedno procento. Takhle to trvalo od padesátých-šedesátých let až do roku 1989. Po otevření východoevropských trhů naskočil jakoby růst. Ten však nebyl způsoben zlepšením ekonomiky západní Evropy, ale tím, že se otevřely do té doby nepřístupné trhy. Nyní zase vidíme každých pět let, že růst klesá o jedno procento. Výjimkou je Německo, kterému se podařilo za cenu krvavých škrtů ve státní správě trochu jejich ekonomiku nastartovat. Celkově ale Evropská unie trpí přeregulací, takové množství právních předpisů nemá žádná jiná země na světě. Ekonomika proto musí zákonitě zaostávat. EU je poměrně uzavřený celek, který sice má svůj vnitřní trh, ale dostávat se přes jeho hranice je relativně velice složité a naráží na spoustu byrokratických potíží. Hlavní důvod ekonomické stagnace tedy vidím v evropské integraci, která dusí evropské státy.
Vzniká nám nová vláda. Co od ní očekáváte?
Nějakou novou vládu už potřebujeme. Jakou politiku bude dělat, je teď obtížné předpovědět. U nás se, včetně pana prezidenta, traduje, že pro podporu vlády nestačí 101 hlasů. Troufnu si s tím nesouhlasit. Doporučuji si přečíst knížky o teorii koalic. Dokazují statisticky na historii Evropy sto let zpátky, že nejstabilnější jsou vlády, které mají většinu jednoho hlasu. Když nějaká vláda má 115 hlasů poslanců, tak při hlasování nevadí, když pár poslanců hlasuje jinak. Udělají to třikrát, čtyřikrát, a pak zjistí, že vlastně na jejich názoru vůbec nezáleží. Časem dospějí k závěru, že budou mít větší vliv na politiku, když odejdou z koalice. Jakmile tento trend začne, projeví se v rozpadu koalice i v tendencích rozpadu koaličních stran.
Této teorii trochu nahrává osud Nečasovy vlády...
Nejde jenom o ní. V první Pithartově vládě se rozpadly všechny strany té koalice. Vlády, které měly jen těsnou většinu, byly stabilnější než ty s velkou většinou. Teorie koalic dokonce říká, že nejstabilnější je nejmenší možná většina. Nově vznikající koaliční vláda má vysokou poslaneckou podporu, takže si troufám předpovídat, že bude mít velkou tendenci ke štěpení.
Myslíte, že se to bude týkat hnutí ANO, které je v politice nováčkem, či někoho jiného?
Nejen jich. Jsou tam lidovci, kterým se do té koalice tak úplně nechtělo, jsou tam jednou nohou. Při první příležitosti z ní budou vystupovat. V sociální demokracii je také část klubu, která nesouhlasí s vedením.
Psali jsme:
Říkal jste, že je důležité, aby už byla nová vláda jmenovaná. My ale máme vládu v demisi pod vedením premiéra Jiřího Rusnoka. Takže vy nejste příznivcem podobných úřednických vlád?
Problém je v tom, že nedokážeme odlišit politické rozhodnutí od administrativního. Ministr musí činit pouze rozhodnutí politická a do těch administrativních by se neměl nikdy plést. A obráceně - úředníci na ministerstvech a ve vládě by měli činit pouze administrativní rozhodnutí. Bohužel tohle rozdělení u nás neplatí a ještě od dob komunismu máme zvyk, že úředníci, cokoli by se mělo rozhodnout, předkládají alibisticky ministrovi. A ti jsou zahlceni rozhodováním nesmyslů a administrativních věcí, místo aby se věnovali politice. A kvůli tomu vlastně úředníci ovlivňují politiku. Z tohohle hlediska tato vláda - ať už vznikla jakkoliv - funguje v tomto režimu, který nerozlišuje politiku a administrativu.
Na svém blogu kritizujete nový občanský zákoník z pohledu vstupu do manželství. „Zavedl odpovědnost novomanželů za dluhy kteréhokoli z nich. Je to opatření, které usiluje, aby bylo co nejméně sňatků. Nyní je podle občanského zákoníku lepší založit rodinu jako společnost s ručením omezeným,“ píšete v něm...
Je zvláštní, že všechny strany, které občanský zákoník připravovaly a posléze protlačily, tvrdily, jak podporují rodinnou politiku, ale výsledek je pravý opak. Svědčí to o tom, že ve stranách ani české politické veřejnosti neexistuje nějaký kvalifikovaný dialog, ve kterém by mohlo být řečeno autorům občanského zákoníku – prosím vás, takhle nevypadá podpora rodinné politiky. Mnozí lidé na to přitom upozorňovali. Přesto byl občanský zákoník protlačen sněmovnou prakticky bez diskuze. Což poškodí českou ekonomiku, vztahy mezi lidmi a budeme se zase propadat.
Vaše slova zní dost pesimisticky. Něco optimističtějšího na závěr nemáte?
Řeknu vám tedy svoji představu, jak by se měla podle mě česká politika zlepšit. Je nutné, aby zde vznikaly politické strany, které ji vnímají jako běh na dlouhé trati. A začnou vychovávat své lidi s tím, že třeba za deset let nastoupí do politických funkcí připravení. Budou vzdělaní, kvalifikovaní. To je jediná naděje, jak se z toho dostaneme. Neomlouvám nové tváře, kdy přijde nějaký amatér, který ještě před půl rokem říkal, že není politik a nechce jím být a vzápětí se stane ministrem. To nás nezachrání. I v Německu se říká, že poslanec Bundestagu, který má za sebou kariéru v komunální a zemské politice, potřebuje ještě šest let na to, aby se zorientoval v německé federální politice. Nevěřím, že přijde někdo geniální, nebo je dobrý podnikatel, a díky tomu rozumí politice. Nerozumí. Ta je mnohem složitější než vysokoškolské obory a je potřeba ji studovat 10 až 15 let, aby se mohla dělat dobře.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
