V posledních Otázkách Václava Moravce byl hostem premiér Andrej Babiš. Chvílemi to vypadalo jako setkání nepřátel. Moderátor se zlobil, že předseda vlády neodpovídá na to, nač je tázán, jeho protějšek se zase rozčiloval, že není u výslechu a bude si říkat, co chce. Jak na vás ten jejich střet působil a neočekávají diváci od tohoto pořadu spíše věcnou diskusi, kterou řídí nezaujatý moderátor?
Na mne působil jejich střet standardně coby dialog dvou zevšednělých komediantů. Na jedné straně reprezentant veřejnoprávní televize, jejíž zpravodajci a publicisté vnímají svět kolem nás pouze ideologicky omezeným prizmatem. Na straně druhé lstivý a licoměrný politik, jenž pro naplnění svých ambicí skrze hnutí ANO je schopen užívat i úskočné praktiky bývalé Státní bezpečnosti.
Nicméně, zpravodajství a publicistika České televize jsou od nástupu generálního ředitele Petra Dvořáka zredukované pouze na vysílání pro menšinu. V tomto případě se nejedná o národnostní menšinu, nýbrž o názorovou menšinu. Její členové a sympatizanti zřejmě věří, že Václav Moravec je příkladem nezaujatého moderátora, jenž jim zprostředkuje věcnou diskusi. Nakonec, proč ne. Některé menšiny, či sekty věří i triviálnějším produkcím. Faktem však je, že těm nemusíme na jejich byznys přispívat všichni.
Když jsem zmínil nezaujatého moderátora, myslíte, že ten stávající měří všem stejně, ať už jde o předsedu hnutí ANO, ODS, ČSSD, TOP 09 či jiných stran?
Václav Moravec už dávno neměří všem stejně. Nicméně, je za to královsky honorován, tudíž ho zvrácenou optikou lze pochopit. Mnoho z nás, včetně mne, v minulosti selhalo obdobně, a za podstatně menší peníze. Jde jen o to, jestli někdy začne být sám sebou, nebo se bude stylizovat do role manipulátora až do konce své kariéry.
Má mít premiér v tomto typu pořadu nějaká privilegia, třeba to, že bude jediným hostem? Svého času se těchto výsad dostávalo prezidentům, než se Václav Klaus i Miloš Zeman rozhodli kvůli Václavu Moravcovi do České televize nechodit, ale i premiér Petr Nečas býval v OVM bez oponenta. Je tedy správné zvát předsedu vlády samotného, aby nemusel čelit představiteli opozice, ale jen otázkám moderátora?
Stejnému tlaku jsem kdysi odolával ve Slovenské televizi. Premiér Fico i předseda parlamentu Paška měli obdobné požadavky. Nevyhověl jsem jim, protože STV nedisponovala moderátorem úrovně a image Václava Moravce z doby minulého desetiletí. Moravec v té době dokázal se svým hostem vést nezaujatý, obsahově aktuální a výstižný dialog, jenž divákům poskytoval podstatně více poznatků než v případě jakéhosi ringu volného, v němž měl každý diskutér stejný čas pro své extempore. Nicméně, dnešní Moravec versus premiér komunikující na úrovni krčmy z Horní Dolní, je silná káva, která dokumentuje současný stav vrcholového managementu Kavčích hor. To vše za peníze nás všech.
Psali jsme:
Minulou středu bylo při letošním dvanáctém jednání Rady ČT přítomno jen 10 z 15 radních. Jeden z nich, Michael Hauser, předložil návrh, aby generální ředitel Petr Dvořák dostal roční bonus za rok 2018 ve výši 50 procent, což zbylých devět odmítlo a přiznalo plnou částku ve výši 2,42 milionu korun. Co si myslíte o třech kritériích, která výplatu podmiňují, což jsou hospodářské výsledky, které díky fondovému hospodaření zavedenému v roce 2012 vycházejí každoročně na nulu, úroveň televizního vysílání a plnění dalších povinností včetně komunikace s veřejností?
V případě perpetuum mobile, kterým Česká televize v podstatě je od doby, kdy Jiří Janeček dokázal prosadit zvýšení koncesionářských poplatků, na žádných kritériích nezáleží. Heslem se stala opět stará židovská moudrost: Pravda září, ale hřejí spíš peníze. Důležité jsou proto zákulisní vztahy mezi generálním ředitelem České televize a vedením Rady ČT, které ovládá její hlasovací většinu. Vše ostatní je pak jen o odsávání trvale garantovaných zdrojů pro „významné“ umělce, jejich rodinné příslušníky, kamarády, známé a mnohé další loajální neumělce, kteří mají jedno společné. Všichni bez váhání podporují existenci České televize v současné podobě, protože všichni na ní více či méně cizopasí. To vše za peníze nás všech.
Ing. Miloš Zeman
Stejné jednání schválilo Výroční zprávu o hospodaření České televize v roce 2018 a pověřilo předsedu Jana Bednáře, aby předložil tuto zprávu do konce srpna Poslanecké sněmovně. Ta přitom dosud neschválila výroční zprávy České televize o hospodaření i o činnosti za roky 2016 i 2017 a o činnosti za 2018. Čím si to vysvětlujete? Může jít o nátlak na Radu i samotnou ČT, jak tvrdí někteří opoziční poslanci?
O žádný nátlak nejde. Je to pouze důkaz laxnosti většiny poslanců, kteří se necítí adekvátně ohodnoceni, tudíž se řídí principem „Co můžeš udělat dnes, nech na pozítří a máš dva dny volno“. Pokud se mýlím, pak platí, že Babiš a jeho kamarila se neodváží zmíněné zprávy zamítnout. Navíc opozice se nemůže dočkat, aby části společnosti, která vnímá veřejnoprávní média coby fetiš, dokázala, že je na tom stejně.
V posledních měsících se stává běžnou záležitostí, že proti navrženým kandidátům do rad se konají protesty. Bylo tomu tak v případě Petra Štěpánka a RRTV, Petra Žantovského a Rady ČTK, Ladislava Jakla a RRTV, Michala Semína a Rady ČTK. Petr Štěpánek se kandidatury raději vzdal. Čím si vysvětlujete, že jejich nominace vzbudily takové vášně?
Faktem je, že současná koalice do mediálních rad prosadila několik vnitřně svobodných osobností, které jsou imunní vůči tlakům mediálních lobbistů prosazujících zájmy nejbohatších oligarchů v zemi. Někteří jsou zřejmě nezávislí i na mediální lobby, napojenou na Federaci židovských obcí. Není se proto co divit, že její vedení se v případě Michala Semína neubránilo rozhořčení a krom mediálního tlaku vydalo i příslušné prohlášení, které naznačuje, že Federace přikládá vlivu na veřejnoprávní média mimořádně velkou pozornost stejně jako ostatní zájmové skupiny.
Předseda ČSSD Jan Hamáček dokonce pohrozil, že v případě zvolení Michala Semína do Rady ČTK bude jeho strana zvažovat setrvání ve vládě. Čím je tento orgán tak důležitý kromě toho, že volí generálního ředitele ČTK, aby kvůli jednomu jeho možnému členu padla vláda? Jen připomenu, že v srpnu 2009 vás zvolila Rada ČTK generálním ředitelem této tiskové agentury, ale zákulisními intrikami pak došlo bezprecedentně ke změně tohoto jejího rozhodnutí.
Rada ČTK je nicotný orgán, který ve standardním režimu nepatřičně byrokraticky zatěžuje vedení ČTK, potažmo její zaměstnance. Její zákonnou pravomocí je však volba, a hlavně jmenování generálního ředitele ČTK, resp. odvolání generálního ředitele ČTK. Kvůli tomu skupina více, či méně mediálně zorientovaných občanů, či politických vysloužilců dostává měsíční odměny, aby v případě výkonu uvedených kompetencí všichni věděli, o co by mohli přijít. Samozřejmě pouze v případě volby nesprávného generálního ředitele.
Co se týče mého případu, Městský soud v Praze pravomocně „potvrdil“, že o žádné zákulisní hrátky nešlo. Bývalý šéf ČTK Milan Stibral předčasně odstoupil ze zdravotních důvodů, načež Rada ČTK vyhlásila tendr, ve kterém mě zvolila novým generálním ředitelem ČTK. Mé zvolení zapůsobilo na Stibrala coby švihnutí kouzelným proutkem, tudíž chtěl zpátky do funkce. Rada ČTK nadšena jeho „zmrtvýchvstáním“ neváhala a obratem mne odvolala. Současně uvedla do funkce staronového ředitele, jenž pak agenturu vedl až do konce svého mandátu. Zákulisní hrátky nastaly, až když jsem se opovážil podruhé přihlásit do tendru na šéfa ČTK. Z mnoha mediálních útoků bych rád připomněl roztomilý atak jinak špičkového mediálního lobbisty Michala Klímy. Ten v Lidových novinách nijak netajil své obavy z mé nekompetentnosti v důsledku mého bývalého členství v KSČ v době reálného socialismu, což je fakt. Na straně druhé pěl ódy na současného ředitele Jiřího Majstra, o němž cudně pomlčel, že byl rovněž komunistou. Z toho je zřejmé, že Michal Klíma a lobbisté jeho krevní skupiny považují své druhy s komunistickou minulostí za tzv. hodné komunisty, a současně lidi mého typu za pohrdání hodné exkomunisty. A pak někteří experti nedokáží dohledat prapůvod různých fake news.
Chápete obavy těch, co tvrdí, že hnutí ANO a SPD začínají postupně ovládat mediální rady, díky čemuž mohou vytvořit tlak na samotná veřejnoprávní média?
Žádná mediální rada nedokáže vytvářet tlak či snad ovlivňovat některé z veřejnoprávních médií. Tyto rady mohou ovlivňovat pouze jejich nejvyšší šéfy, kteří se však neodváží zasahovat do systému zpravodajství či publicistiky. Všichni vědí, že mezi zaměstnanci médií panuje vzájemná solidarita, a žádný potměšilý manažer – a jiný typ nemá šanci uspět ve volbě generálního ředitele – nebude riskovat mediální kampaň vůči své osobě. Řadoví redaktoři, editoři a všichni ostatní zaměstnanci totiž jedou dle not různých lobbistů, PR agentur, případně v souladu se svým ideologickým přesvědčením.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
