Pane řediteli, jak jste ve vašem divadle zvládli koronavirovou krizi? Přečetla jsem si, že jste kvůli koronaviru museli zrušit víc než 100 představení a ztráta představuje 1,3 milionu korun. Co to pro vás znamená?

Hlavně nám chyběli diváci. Pořád jen streamovat přes cool media nebo zásobovat naše webové stránky různými pozdravy od umělců uvězněných doma není ta pravá činnost pro divadelníky. Nakonec asi nejefektivnější bylo to šití roušek v našich krejčovnách. Ale od 25. května už jsme, byť v omezené formě, začali vystupovat i pro diváky. Pokud jde o tu ztrátu, není zas tak velká a vypadá to, že letošní rok pokryjeme z úspor a z programu MK pro profesionální divadla. Naše starost už se týká hlavně příštího roku, tam objektivně hrozí výrazné škrty ze strany zřizovatele.

Jak se s omezeními vyrovnávali herci a další zaměstnanci divadla?

Jak už jsem napsal, herci natáčeli klipy z domu nebo seriál Nahlédnutí do zákulisí Slezského divadla. A v těch krejčovnách byly dobrovolně herečky i techničtí pracovníci. Jinak jsme využívali čas k drobným opravám. A hlavně na poradách vedení jsme řešili, co bude dále ještě v tomto roce a co pak. Divadlo se kvůli realizačním týmům musí plánovat s více než ročním předstihem dlouho dopředu.