Už jednou prodloužené příměří na východní Ukrajině, které vyhlásil ukrajinský prezident Petro Porošenko, končí. Má smysl jednostranné příměří dál prodlužovat, jak žádá i ruský prezident Vladimir Putin, když ho separatisté neustále porušují a možná ho dokonce využívají k tomu, aby přeskupili své síly nebo se lépe vyzbrojili?
Který světový státník je váš nejoblíbenější?Anketa
To je pravda. Ale příměří umožňuje, aby – i s těmi výhradami, které jste uvedla – se vyjednávalo. A skutečnost, že o to, aby se příměří prodloužilo, se přimluvil i ruský prezident Putin, je podle mne neklamné znamení, že i pro Rusko je ten konflikt dlouhý a že má zájem na tom, aby se to už vyřešilo.
Rusko teď posílá na východní Ukrajinu konvoj s humanitární pomocí, ale ukrajinská vláda ho odmítla, protože obviňuje Rusko, že posílá přes hranice vzbouřencům zbraně včetně tanků, obrněných transportérů a raketometů a další vojenský materiál a bojovníky. Myslíte si, že to je vyloučené?
Vyloučit nemůžeme vůbec nic. Ale já si myslím, že Rusové nemají zájem, aby konflikt gradoval do ještě větších násilností. To se dá přece ověřit, jestli jsou v konvoji zbraně nebo ne. Kdyby se domluvily Kyjev i Moskva na tom, aby buď Rusko garantovalo, nebo Kyjev mohl zkontrolovat konvoj, bylo by to účelné. Myslím, že Moskva má spíš za cíl ukázat ruskojazyčnému obyvatelstvu, že Rusko za nimi stojí, byť tam neposílá vojáky, aby za ně bojovali. Je to taková investice do budoucnosti.
Není problém v tom, že ukrajinská vláda nekontroluje celou hranici s Ruskem, takže nemá kontrolu nad tím, co skutečně plyne z Ruska na východ Ukrajiny?
Prezident Porošenko už přece řekl, že hranici kontroluje, že hlavní přechody má pod kontrolou. To je otázka, nemusí to být stoprocentní. Takže kdyby Rusové chtěli v konvoji pašovat zbraně, použili by nekontrolované úseky a nedávali by je do konvoje s humanitární pomocí, který bude sledován a v němž by bylo obtížné zbraně schovávat. Myslím, že vlastní konvoj není tím hlavním problémem.
Říkal jste, že Putin nemá o další eskalaci násilí na východě Ukrajiny zájem. Ale nepřispívá dalšímu napětí mezi Moskvou a Ukrajinou snaha ruského prezidenta přesvědčit partnery – Bělorusko a Kazachstán – aby podpořili jeho záměr zvýšit clo na ukrajinské výrobky jako odvetu za podpis asociační dohody s Evropskou unií, i když u nich neuspěl?
Já jsem neřekl, že by Putin nechtěl ovládat Ukrajinu. To je jeho hlavní cíl v tomto konfliktu, aby Ukrajina byla pod jeho kontrolou a pod jeho vlivem. To se mu zatím z velké části nedaří. Ale další eskalace má pochopitelně i negativní dopady na Rusko. Pořád si myslím, že cíl Putina je stejný, ale neznamená to, že vidí cestu v používání zbraní a další eskalaci násilí na východní Ukrajině. A co se týká jeho partnerů, kteří odmítli podepsat dohodu o zvýšení cel na ukrajinské výrobky, je zcela zřejmé, že je to otázka také ekonomická. Oni nevidí důvod, proč by měli nést kvůli Rusku nějaké negativní dopady. Pro ně nemá podpis asociační dohody Ukrajiny s Evropskou unií tak velký význam jako pro Rusko, navíc pro Rusko to má i význam symbolický. Takže si jednoduše spočítali, co je pro ně účelné a co není.
Objevují se zprávy, že čím dál víc vojáků v ukrajinské armádě přichází z nacionalistických a fašistických struktur, protože ukrajinské armádě nezbývá nic jiného než brát takové dobrovolníky, nemá nejen dost peněz, ale ani vojáků. Je to podle Vás pravda, nebo je to ruská propaganda?
Vycházím z informací z otevřených zdrojů, kde se přiznávalo, že i na Majdanu se také nějakým způsobem realizovala podobná silně radikální uskupení, proto na tom asi bude něco pravdy. I když si nemyslím, že by tito lidé ovládali ukrajinskou armádu. Ale je možné, že se do řad ukrajinské armády dostali. Současně musím říci, že to je průvodním jevem téměř všech konfliktů. Záleží, jak to budou ukrajinští velitelé schopni kontrolovat a jak dokáží takové lidi z jednotek eliminovat.
Fotogalerie: - Babiš versus Kalousek
Přejete si, aby Miloš Zeman za 4 roky znovu kandidoval na prezidenta?Anketa
Objevily se informace, že bratři Kličkové zafinancovali jeden pluk ukrajinské armády, jiný zase financuje jiný oligarcha. Nevypovídá to o neutěšeném stavu ukrajinské armády?
To ukazuje na celkový stav ukrajinské společnosti. Bohužel asi je to pravda. Pokud jsou vojáci velmi málo placeni, nebo v některých případech vůbec neplaceni, nebo ta podpora je velmi sporadická včetně logistické podpory, pak se vytváří prostor pro to, aby do armády šli takoví lidé, kteří nahradí vlastence, co by šli bojovat za Ukrajinu. Ale nejdou, protože musí živit rodinu, proto musí jít raději jinam, kde uživí rodinu, a není to armáda. Potom se vytváří prostor pro lidi, kteří nevidí otázku ekonomickou, ale vidí v tom nějakou seberealizaci. Jednak je průvodním jevem takových konfliktů, že se dostávají do jedné i druhé složky ozbrojených sil lidé, kteří tam nemají co dělat, a za druhé, pokud se budou takoví lidé projevovat v negativním smyslu, je lepší je z armády propustit a nedovolit, aby nadělali nějaká zvěrstva. V tom tedy nevidím nejzásadnější problém, ale musíme počítat s tím, že to Rusko použije jako argument.
Německá kancléřka Angela Merkelová pohrozila Rusku dalšími sankcemi, pokud Moskva neudělá mnohem víc pro urovnání ukrajinské krize. Ale když vidíme, jak se prezident Putin setkal v Rakousku s vlídným a vstřícným přijetím, při té příležitosti byla podepsána smlouva mezi OMV a Gazpromem o plynovodu South Stream, který z jihu obchází Ukrajinu, není to další důkaz, že evropské země nejsou příliš jednotné v postupu vůči Rusku?
Celá kampaň, která by měla sankcemi donutit Rusko, aby se do konfliktu na Ukrajině nevměšovalo, je poměrně dost bezzubá. Možná bude mít nějaký větší význam z dlouhodobého hlediska, ale v okamžiku, kdy konflikt utichne, začne ještě víc fungovat ekonomika, to znamená potřeba plynu. A plyn - to je obrovská zbraň, kterou má Rusko v ruce. Jakmile utichne, co se děje na Ukrajině, budou se všichni snažit navázat s Ruskem takové vztahy, které nepoškodí ani jednu, ani druhou stranu, takže celá debata o tom, jaké budou sankce, utichne.
Psali jsme:
Další ohnisko nebezpečí se objevuje v Iráku, kde skupina Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL) ovládla velká území na severozápadě Iráku a kontroluje i některé oblasti v Sýrii. Dokonce podle agentury AFP vyhlásila chalífát pod názvem Islámský stát. Jak vážná je podle Vás situace v této oblasti?
To je podle mne dost závažný problém. Nemyslím, že by to byl problém jen Spojených států amerických a mezinárodního společenství, protože takové situaci nemohou zabránit zvenku. O to, že se v Iráku vytvořilo podhoubí pro to, aby se skutečně velmi rychle začaly rozvíjet složky radikálního islámu ISIL, se zasloužily všechny složky irácké společnosti.
Mohlo by vytvoření chalífátu být stejně nebezpečné nebo dokonce nebezpečnější než Al Kaida?
Al Kaida je něco trochu jiného, to byla organizace, která neměla nějakou pevnou strukturu, To, že se lidé hlásili k Al Kaidě, byl spíš takový fenomén, než aby byli součástí té organizace. Ale myslím, že pokud se islámským radikálům podaří to, o co se v Iráku momentálně dneska snaží, to znamená skutečně vybudovat svůj chalífát, mohou vytvořit významnou a funkční strukturu, a to jak nábožensky politickou, tak i materiální. Jestli se jim povede například ovládnout některé rafinérie, a zdá se, že je skutečně mají pod kontrolou, potom se problém dostává do úplně jiné roviny. To není v rovině čistého terorismu, který je nějak placen, a když vyschnou zdroje peněz, tak skončí, ale tady by se to dostalo na platformu normálního státního, byť neuznaného celku, a to by pravděpodobně mělo dost závažný dopad jak do té oblasti, na budoucnost Iráku stoprocentně, ale pokud by to byl tak radikální islám, jak se předvádí, bylo by to nebezpečné nejen pro blízké okolí, ale i pro nás.
Nepřekvapuje Vás, že Spojené státy i další země, které se ve válce v Iráku angažovaly, nyní zůstávají stranou, i když je boj proti Saddámu Husajnovi stál nejen obrovské peníze, ale i lidské životy, a nechávají boj proti radikálům jen na irácké, evidentně neschopné armádě?
Je to konflikt, do kterého je dost obtížné zasahovat. Bojují proti sobě jeden politický proud s druhým a není důvod, aby se zasáhlo pod nějakou rezolucí Rady OSN. Není to tak, že by někdo zvenčí napadl stát a chtěl ho ovládnout nebo zničit. Je to boj organizace, která je v Iráku, o získání moci. Zatím je to uzavřené v Iráku, ale pokud konflikt nemá dopady, a to už řekl americký prezident Obama, na jejich národní zájmy, nebudou do toho zasahovat. A to platí i pro ostatní státy. Není zatím důvod, proč v Iráku zasáhnout, jen ty obavy, které máme, a to je dost málo.
Neztrácejí ve světle těchto událostí smysl zásahy v Iráku nebo i v Afganistánu, protože i tam je možné, že jakmile mezinárodní vojska opustí „osvobozená“ území, dojde i tam jako v Iráku k násilným bojům o moc nebo dokonce k občanské válce, takže není vyloučeno, že nakonec stejně Afgánistán ovládne hnutí Taliban?
Myslím, že tam musí dojít k nějaké dohodě oficiálního státního zřízení s Talibanem, nebo to tam Taliban znovu ovládne. Samozřejmě, že to problém je, ale myslím, že jsme dosáhli toho hlavního, vytvořili jsme podmínky, aby společnost v Afgánistánu, jakkoli je fragmentovaná, dostala šanci vyřešit svoje funkční problémy mírovou cestou, a ne pod vlivem násilí, když tam v té době vládla Al Kaida nebo Taliban. Záleží na tom, jak té šance využijí. Když jí nevyužijí, není možné za ně soustavně řešit jejich vnitřní problémy.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Libuše Frantová
