Očekáváte pomoc od státu – nebo raději už ne?

Ne! Čerpání různých covidů a podobných podpůrných programů je pro podnikatele nepřehledné a náročné. Začnu od konce – v naší rodinné firmě si ani daňový poradce nebyl jistý. Došlo k přehmatům, kdy syn, který je OSVČ, si žádal o takzvanou pětadvacítku, ale protože zároveň má vedlejší pracovní poměr, je zaměstnanec firmy jako dozorující sládek, tak těch 25 000 dostal, ale obratem jsme je vraceli zpátky, protože na to neměl nárok. Že od firmy dostane minimum, to nikoho nezajímá. Stát sice bombasticky nasliboval, jak všem pomůže. Neříkám, že nepomohl vůbec nikomu, ale obyčejný podnikatel dopadl špatně.

Jak tedy pivovarníci přežívají? U vás, jak jsem zjistil, je to – zaplať pán Bůh – tedy dobré, ale to jste spíše výjimkou…

Pivovarníci, kteří to nedělají jen jako superbyznys, ale z lásky k tomu, neříkám, že museli počítat s koronavirem – s tím nepočítal nikdo, i když různí odborníci upozorňovali, že něco takového může přijít, ale pořád jsme si to jako lidstvo nechtěli připouštět, a pořád jsme si mysleli, že v době penicilínů, různých antibiotik a ozařování se z tohoto vždy dokážeme vysekat, ale ona příroda nám ukázala, že je silnější. Tedy, jak říká bývalý prezident Klaus, když jim to umožňovalo určité období, měli by myslet na zadní vrátka a měli by mít nějakou rezervu nebo alespoň rezervičku. Obyčejní dělníci, kteří žijí od výplaty k výplatě, matky samoživitelky, které žijí od dávek k dávkám, tak asi těžko od nich  někdo může chtít, aby měli naspořeno třeba na tři měsíce dopředu, to je chiméra. Jestli měl stát někomu pomoci, tak v prvé řadě těmto lidem.