Jak s odstupem měsíce hodnotíte kroky, které následovaly po brutálním útoku na satirický týdeník Charlie Hebdo v Paříži?

Domnívám se, že společnost reagovala velmi příznivě, že se solidarizovala s novináři z časopisu Charlie Hebdo a většinou bez ohledu na to, zda se jim jejich karikatury líbily nebo nelíbily. V okamžiku, kdy se útočí na základní svobodu, je třeba stát spolu jednotně. Nyní s odstupem se můžeme začít bavit o tom, jak svobody slova užívat a jaká jsou mravní pravidla, která bychom měli respektovat. To znamená, že stát by rozhodně neměl karikatury zakazovat například proto, že se rouhají, protože do nějakého náboženského rouhání státu nic není. Ale pokud by někdo užíval svobodu slova, aby podněcoval nenávist vůči nějaké skupině nebo aby organizoval násilnou činnost, tam stát zakročit musí.

• TÉMA: Masakr v Paříži

Někdy lidé, kteří upozornili na to, že některé karikatury byly nevkusné a urazily nějakou skupinu lidí, i když současně samozřejmě odsoudili brutální útok na francouzské novináře, jako třeba Tomáš Halík, byli pomalu obviňováni z toho, že obhajují teroristy. Ale nemají pravdu v tom, že některé karikatury byly účelově urážlivé?

Myslím, že nejsme s profesorem Halíkem v nějakém zásadním rozporu, pokud bychom se lišili, tak spíš v důrazu. A zejména v tom, že na prvním místě je třeba vystoupit na obhajobu slova a novinářů. Za druhé je potřeba rozlišovat úroveň, na které se pohybujeme. Jedna je úroveň státu, který používá násilné prostředky k potlačení různých nebezpečných hnutí, tam je třeba být velmi opatrný, a druhá věc je úroveň mravní. I když něco není zakázáno a podle zákona to můžeme dělat, tak platí ještě mravní pravidla, která by nás měla vést k tomu, abychom se některým věcem vyhnuli.

Může být svoboda slova tak bezbřehá, že může urážet i to, co je pro některé lidi posvátné, jako je jejich víra nebo Bůh? A nemyslím jen islám a Alláha, ale i křesťanství a Krista, judaismus a Jehovu a další?