V Poslanecké sněmovně už docela dlouho leží neschválené výroční zprávy České televize za léta 2016, 2017 i 2018, přičemž za první dva uvedené roky se to týká jak zpráv o hospodaření, tak i o činnosti ČT. Co tím Sněmovna sleduje?
Sněmovna tím nesleduje vůbec nic, má jenom na starosti jiné, důležitější věci. Česká televize může fungovat i bez schválených zpráv. Nehrozí zde, na rozdíl od jiných dokumentů, žádné nebezpečí z prodlení.
Půjdete k volbám do Evropského parlamentu? (anketa od 16.5.2019)Anketa
Je reálné, že by Sněmovna výroční zprávy neschválila?
Vzhledem k tomu, že panují velké pochybnosti především ohledně hospodaření České televize, tak si neschválení ekonomických zpráv umím představit, což platí tím spíše, že v souvislosti s hospodařením České televize podal poslanec Volný trestní oznámení. Je zajímavé, že tiskovou konferenci, na které to oznámil, ČT sice natočila, ale neodvysílala. Přitom podle toho, co vím, tak kolega Volný naznačoval, že mnohé indicie nasvědčují organizovanému tunelování ČT, do kterého by měli být zapojeni i členové jejích kontrolních orgánů, a to včetně některých poslanců. Dále prý hovořil o problematických, či dokonce neexistujících výběrových řízeních v řádech stovek milionů korun. Takové informace jsou podle mého názoru nejen dostatečně mediálně zajímavé, ale i fakticky důležité, a je skutečně škoda, že se o nich mohou nejen zákonodárci, ale i běžní občané dozvědět pouze z doslechu.
Nemůže se na tohle „naroubovat“ tradiční argument zastánců veřejnoprávní televize, že jde o ohrožení její nezávislosti?
Je potřeba si uvědomit, že Česká televize žije z veřejných peněz, a proto by měla veřejnost informovat o všem, tedy i o věcech, které se týkají jí samotné, úplně stejně, jako to dělá u ostatních. Představte si, že by něco podobného zaznělo ze Sněmovny například na adresu ČEZu, nebo třeba nějaké obce. To by bylo ve vysílání České televize několik dní, čtyřikrát za hodinu… Navíc, podle toho, co vím, poslanec Volný nepodával trestní oznámení na ČT jako na instituci, ale pouze na její nejvyšší management a členy jejích kontrolních orgánů. Pokud tedy v tomto směru dochází k jakési cenzuře vysílání, tak to oprávněně může ve člověku vyvolávat dojem, že si některé osoby Českou televizi přivlastňují k prosazování svých vlastních zájmů. To je ovšem v rozporu se zákonem a těžko se pak divit lidem, že televizi věří stále méně.
Na možné neschválení výročních zpráv jsem se ptal proto, že podle paragrafu 6 odstavce 3 zákona o České televizi „Poslanecká sněmovna může Radu odvolat, neplní-li Rada opakovaně své povinnosti stanovené tímto zákonem, nebo pokud Poslanecká sněmovna dvakrát po sobě neschválí Výroční zprávu o činnosti České televize nebo Výroční zprávu o hospodaření České televize“. Nehraje se právě o to možné odvolání celé Rady ČT, potažmo generálního ředitele?
Skutečnost je taková, že dvě neschválené zprávy nic takového neznamenají. Z toho zmíněného znění zákona o ČT plyne, že neschválení dvou po sobě jdoucích zpráv Sněmovně pouze dává možnost o odvolání Rady ČT hlasovat, nikoli, že Rada ČT automaticky končí. To je samozřejmě ohromný rozdíl. Výročních zpráv se ve skutečnosti může neschválit třeba tucet a Rada ČT dál může zůstat na svém místě, o generálním řediteli ČT ani nemluvě.
Psali jsme:
Jaký postoj ke schválení výročních zpráv zaujímáte vy osobně?
Osobně si myslím, že v situaci, kdy hospodaření ČT vyšetřují orgány činné v trestním řízení, by bylo neschválení zpráv docela rozumným krokem. Dobrou variantou by také mohlo být odkládat hlasování do doby, než bude záležitost příslušnými orgány prověřena a uzavřena. Pokud by se totiž zprávy schválily a následně se ukázalo, že v souvislosti s hospodařením ČT skutečně k trestné činnosti docházelo, či dokonce stále dochází, tak každý, kdo by nyní hlasoval pro přijetí zpráv, by se závažným způsobem zpronevěřil své povinnosti poslance, jíž starost o řádné nakládání s veřejnými prostředky bezesporu je. O případné trestní odpovědnost už nechci ani spekulovat.
Má vzhledem k sílící kritice, že je jen pro někoho, vůbec veřejnoprávní televize smysl? Nemá pravdu nový člen RRTV Ladislav Jakl, když říká, že stát nemá vařit pivo, péct rohlíky ani vysílat?
S Ladislavem Jaklem v mnoha věcech souhlasím, ale zrovna v této ne. Myslím si, že stát má dělat to, z čeho má užitek občan. Pokud tedy stát umí dobře vařit a prodávat pivo, tak ať to klidně dělá. Občan z toho pak má dvě radosti; radost z dobrého nápoje a radost z příjmu do státní kasy, která nejde přímo z jeho daní a neskončí někde v daňovém ráji – mluvíme samozřejmě o ziskovém podniku, jako je například Budvar. Dalším argumentem může být i to, že tímto způsobem lze alespoň do jisté míry omezit vliv nadnárodních korporací. Jsem toho názoru, že protiváha tohoto typu je nutná, protože s mocí ekonomickou přichází, ať už se nám to líbí, nebo ne, vždy i moc politická. Pro omezení politické moci si demokracie vymyslela systém brzd a protivah, ale pro omezení moci ekonomické nic takového prakticky nemáme, ačkoli příliš velká moc ekonomická je stejně nebezpečná jako příliš velká moc politická. Vytvoření podobných záchranných brzd také v rovině ekonomické tedy je podle mého názoru věcí národní bezpečnosti. O televizi platí prakticky totéž. Každý stát potřebuje nástroj, prostřednictvím kterého může informovat své občany, varovat je v případě nebezpečí… Funkcí médií je zkrátka více a některé z nich ta soukromá média nikdy dělat nebudou, protože se jim nevyplatí.
Nemají mnozí politici tendenci se České televizi podbízet a stát nekriticky vždy na její straně, protože o to pak je líbivější obraz, jaký o nich osazenstvo Kavčích hor pro veřejnost nakreslí?
Především je potřeba si uvědomit, že demokracie je založena na svobodné soutěži názorů a zodpovědnosti voleného zástupce vůči jeho voličům. Při prezentaci svých politických názorů je však politik do značné míry odkázaný právě na média, a proto nelze podceňovat riziko, že ve své – legitimní – snaze o zvolení bude místo konání ve prospěch voličů více motivován konat ve prospěch majitelů médií, protože ti ho jinak buď zničí – třeba kampaní „Me Too“ – nebo vymažou z povědomí lidí. Politická moc by v takovém případě již nebyla odvislá od vůle občanů, ale od vůle médií, což je zásadní a nebezpečná změna. Prezident Klaus tento politický systém nazval mediokracií a varoval, že nemá s demokracií nic společného, a já s ním v tomto směru zcela souhlasím.
A jste přesvědčen o tom, že této hrozbě lze čelit pomocí veřejnoprávní televize, která za peníze nás všech vysílá jen v zájmu určitých skupin a názorů, jak se proti tomu ozvala petice s názvem „Vraťme veřejnoprávní média jejich koncesionářům“?
Podle mého toto nebezpečí mohou veřejnoprávní média, samozřejmě pokud fungují tak, jak mají, alespoň do jisté míry eliminovat. Podívejme se třeba na Facebook, ten si vypne, koho si zamane, a nikdo s tím nic neudělá. Stejně jako stát musí v zájmu národní bezpečnosti najít způsob, jak eliminovat stále se zvyšující moc velkých korporací, tak musí najít způsob, jak udržet na uzdě moc mediálních magnátů. Je sice pravdou, že Česká televize tuto úlohu dnes asi příliš neplní, ale občan to má možnost prostřednictvím svých volených zástupců změnit. Uznávám, že je to kostrbaté, trvá to dlouho, ale všechna jiná řešení jsou nejspíš ještě horší. Nezapomeňme, že v daný okamžik sice chuť například Facebooku cenzurovat „nesprávné“ názory souzní se stejnou chutí některých politiků, ale to nemusí – a snad ani nebude – trvat věčně. Politiky může občan vyměnit a jistě to také udělá. Na soukromá média či sociální sítě, alespoň na našem malém trhu, však má minimální vliv.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
