Vy jste volil a podporoval prezidenta Miloše Zemana. Teď, když se ohlédnete zpět, byl nějaký okamžik, že byste svého rozhodnutí litoval a řekl si: „Raději jsem měl dát hlas Karlovi“?
Ne, takový okamžik nebyl ani jeden. Tak hluboce mě nic nezasáhlo. Některé činy nebo jeho výroky mě zarazily a musel jsem nad nimi přemýšlet, ale že bych si řekl, že jsem při volbě prezidenta udělal chybu? To nikdy.
Přesto, už nastaly v době prezidentování Miloše Zemana situace, které vyvolaly přinejmenším rozporuplné reakce. Vrávorání nad korunovačními klenoty, kauza Peroutka, výroky o zdravotně postižených či slova, že 17. listopadu nešlo o masakr…
Myslím si, že pan prezident občas své příznivce překvapí. Nechci se pana prezidenta dotknout, je to jeho osobní věc, ale mě spíš zarazil jeho postoj a vztah k Miroslavu Šlofovi než některé jeho výroky. Jsem přesvědčený o tom, že Miroslav Šlouf byl hlavou, pilířem skutečnosti, že je pan prezident na Hradě. Zvenku to tak alespoň vypadá. Jistě, že těmi výroky, o kterých hovoříte, prezident popularitu u některých lidí ztratil. Nutno ale říct, že já na něm oceňuji jeho upřímnost. Není pokrytec, říká to, co si myslí, stojí si za svými názory a toho si nesmírně vážím. Mimochodem, jsem zhnusen pokrytectvím na české politické scéně.
V rámci rozhovorů na téma Poločas pana prezidenta Zemana se setkáváme i s velmi kritickými názory. Například politický aktivista Petra Suda z Občanského liberálního hnutí hází pana prezidenta do jednoho pytle s Václavem Klausem, Vladimírem Dlouhým, Jiřím Dolejšem, Janem Mládkem i Miloslavem Ransdorfem a právě oni podle něj převzali po listopadu 1989 moc a pomohli politicky pokrýt rozkradení obrovského státního majetku do rukou několika oligarchů. Co k tomu říci?
No, taková vyjádření bych tedy velmi prosíval. Je to samozřejmě nesmysl. Uvádí lidi z prognostického ústavu, ale každý z těchto lidí šel svojí určitou zcela individuální cestou.
Další kritiku sklidil pan prezident od právníka a zakladatele spolku „Přátelé Ruska v České republice“ Jiřího Vyvadila. Adresoval ji skrze ParlamentníListy.cz Miloši Zemanovi za jeho výroky na adresu uprchlíků. „Miloši Zemane, to, jak se stavíš k uprchlictví, je zbabělá a tragikomická fraška.“ Co Vy na to?
Jiří Vyvadil je trošičku tragikomickou postavou stínové české politiky. Takoví lidé říkají soudy bez rozmyslu. Kontroverznost jejich soudů má udržet pozornost veřejnosti. Nepřikládám tomu nějaký větší význam. Občas se stává, že lidé, kteří sedí někde v osmé řadě, ale přitom chtějí být na jevišti, pronesou určité soudy, které běžně standardní politik neříká.
Debata se vede také kolem prezidentských pravomocí. Zaslouží si přímo zvolený prezident více nebo méně svobody?
Zajímavé je, že ti, kteří včera volali po přímé volbě a kompetencích, dnes volají po pravém opaku. To je přesně to pokrytectví, o kterém mluvím. Hulákali, ať Miloš Zeman dostane mandát, ať volí veřejnost. Teď, když Miloš Zeman není jen kladeč věnců, figurka, najednou chtějí, aby se ořezaly kompetence. Je to paradox české politické scény. Možná je potřeba redefinovat některé kompetence ve smyslu lhůt a byl bych pro preciznější definice. Je-li ale prezident přímo volen, v žádném případě bych ho neomezoval.
Jak nahlížíte na aktivisty, kteří proti prezidentovi demonstrují?
Na ty excentrické exhibicionisty trošku jako na blázny. Někteří jsou dobře řízení blázni, které je potřeba dobře využít a použít. Za nimi stojí rozdavači balíčků s červenými kartami, kteří mají promyšlené úkony a úkoly, protože se domnívali, že na Hradě bude figurka, která bude plnit něčí pokyny a ne vůli lidu. Samozřejmě, veřejnost má právo prožívat rozčarování, někteří jsou zaskočení z naturalismu prezidenta. Miloš Zeman jako politik ale nelpí na své funkci. Máme prezidenta, který byl úspěšným premiérem, což významně mění jeho úlohu, má velké teoretické i praktické znalosti. Nebere si servítky, není pokrytec a nás to někdy překvapuje.
Když už jste zmínil období, kdy byl premiérem, jak se Miloš Zeman od té doby změnil?
Je starší a k tomu stáří patří i určitá větší vyhraněnost. Je velká osobnost a my chceme mít v čele státu velké osobnosti.
Nelze skončit jinak než úvahou, zda Miloš Zeman v roce 2018 znovu bude kandidovat do funkce prezidenta. Pokud by se rozhodl jít do prezidentské volby, jací protikandidáti asi typově budou stát proti němu?
Domnívám se, že vše bude záviset na situaci, v níž bude probíhat výběr kandidátů. Pokud by kandidoval pan Halík, určitě bych chtěl, aby kandidoval i někdo, kdo by ho byl schopen porazit. Nechtěl bych v čele státu ani bývalého nomenklaturního synáčka, dnešního prezidenta Hospodářské komory.
Psali jsme:
_635695218695824229.JPG&id=73504)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
