Stalo se to sice už před více než měsícem, ale jak vnímáte Francii po teroristických útocích na redakci Charlie Hebdo?

Definitivně ji změnily. Je to naše 11. září. Když narazila letadla do newyorských dvojčat, bylo to poprvé, kdy jsem šla na demonstraci s pocitem strachu o svůj život. Do patnácti jsem byla na nespočtu demonstrací, ale nic takového jsem necítila. Od té doby jsem ale hodně cestovala, poznala některé národy, lidi. Více jsem se dozvěděla o evropských hodnotách, idejích. Před rokem 2001 jsem pracovala jako novinářka a snažila se pomáhat lidem, kteří byli utlačováni. Dokonce jsem založila organizaci na ochranu lidských práv, která pomáhala pronásledovaným lidem. Nikdy jsem ale nebyla sama utlačovaná, ponížená. Až do 7. ledna.

Po tomhle datu jsem si začala vybavovat demonstrace Čechoslováků v roce 1989. Tehdy jsem se totiž ptala sama sebe, jestli je normální demonstrovat a možná i riskovat život za nějaké ideje. Až postupně jsem si uvědomovala, že je v tom něco silnějšího, hlubšího, co některé lidi nutí protestovat. Vyjádřit nesouhlas je pro ně přirozené jako dýchat. Uvědomila jsem si, že jsem žila v jakési kukle pohodlné bezpečnosti.