Proč se po abdikaci císaře Ferdinanda I. vzdal arcivévoda František Karel práva nástupnictví na trůn?
Když císař Ferdinand I. druhého prosince 1848 abdikoval, bylo už celkem jasné, že arcivévoda František Karel jeho nástupcem nebude. Rozhodla o tom arcivévodova energická manželka Žofie. František Karel nebyl totiž žádný génius, spíš naopak, lidově by se dalo říct, že byl trouba. Snad si to dokonce i uvědomoval... Úspěšným císařem by v těžkých chvílích monarchie být nemohl. A tak vlivná Žofie spolu s taktéž vlivnými pány u dvora vsadila na mládí – na osmnáctiletého syna Františka, který pak vstoupil do dějin jako František Josef I. a vládl dlouhých osmašedesát let.
Zkusme popsat osobnost osmnáctiletého arcivévody Františka Josefa...
Byl to vzdělaný, jazykově dobře vybavený, sebevědomý a odvážný mladík. Dokázal se v bojích s maďarskými povstalci přehnat v sedle po hořícím mostě v Györu a ruský car Mikuláš I. mu tehdy udělil Řád svatého Jiří za statečnost. Na druhé straně byl Franz Josef i přes své mládí člověk značně bigotní a zřejmě až přespříliš přesvědčený o svém doslova božském poslání. Jestli něco zamlada neměl rád, pak to byla demokracie, a naopak – miloval armádu. Rád chodil v uniformě a nějakou dobu si myslel, že má nadání vojevůdce. Zmoudřel až později.
K dosazení Františka Josefa na trůn došlo v Olomouci, kam habsburská rodina utekla ze strachu z revolučního nebezpečí. Do jaké míry byl ten strach oprávněný?
Byl nebyl... Habsburská rodina přesídlila do Olomouce v říjnu 1848, kdy ještě panoval duševně prostinký, nicméně laskavý císař Ferdinand. Toho měla Vídeň kupodivu ráda, prohlásil přece, že do jeho poddaných se střílet nebude... Ferdinand se ovšem rozbouřené, revoluční Vídně bál a všichni už kolem něj věděli, že musí odstoupit. A když byla habsburská rodina v Olomouci, vtrhl do Vídně se svými vojáky rázný generál Windischgrätz a potlačil revoluci po svém. Nebylo jistě vhodné, aby se střílelo a zatýkalo pod okny císaře pána a jeho rodiny, takže byl habsburský odjezd na Moravu pro generálovu akci vítaný.
Mladý císař společně s ministrem vnitra Alexandrem Bachem formoval systém takzvaného bachovského absolutismu. Jak tvrdý byl ten systém?
Určitě nebyl tvrdý – řekněme – po stalinsku. Šlo spíš o pečlivě „profízlovanou“ společnost bez ústavy, s vrcholnou mocí panovníka, se spoustou udavačů a občas i s porušeným listovním tajemstvím. Šéfové policie přikázali sledovat dokonce i ministra vnitra Bacha... S odpůrci režimu, pokud se neprovinili nějakým skutečným zločinem, například pokusem o atentát, zacházeli však s relativní mírností – za všechny mluví třeba osud Karla Havlíčka Borovského, kterého státní moc odvezla do Alp a jeho pobyt v Brixenu zajistila finančně. Jak napsal Jára Cimrman ve své hře České nebe: Havlíček měl v Brixenu polopenzi.
Jaký vliv měla na císařova rozhodnutí princezna a později císařovna Alžběta Bavorská přezdívaná Sissi?
Nevěřme ani filmům, ani romantickým knížkám! Franz Josef byl svým založením nejvíce ze všeho pracovitý suchar, zatímco jeho Sissi svobodomyslná, hezká ženská. Pevný vztah mezi nimi v zásadě ani vzniknout nemohl. Alžběta tudíž na císařova rozhodnutí prakticky žádný vliv neměla, zvlášť když se její manželství s Františkem Josefem fakticky rozpadlo. Oba si pak žili po svém a příliš se nestýkali. K rozvodu samozřejmě nedošlo, to by byl nežádoucí skandál, a tak císař panoval ve Vídni a Sissi měla ráda svůj zámeček na řeckém ostrově Korfu.
A nakonec nebohou Alžbětu zavraždil roku 1898 v Ženevě pilníkem italský anarchista Luccheni.
A nakonec, jaký měl nikdy nekorunovaný český král František Josef vztah k českým zemím?
Nebyl to žádný čechožrout, ale ani čechofil. Bral Čechy jako jeden z významných národů monarchie a zajímal se třeba o stavbu jejich Národního divadla. Přispěl také na ni nemalými částkami. Jestli měl František Josef k nějakému ze svých národů antipatie, pak to zjevně byli Maďaři, kterým volky nevolky ustoupil a přijal v roce 1867 takzvané rakousko-uherské vyrovnání. Monarchie poté byla, jak se říkalo, dvojjediná, spojená jen osobou panovníka, jednotnou zahraniční politikou, armádou a financemi. O česko-rakouském vyrovnání se potom také mluvilo, ale nikdy k němu nedošlo, protože se Vídeň bála dalšího tříštění říše. A že se František Josef nikdy nedal korunovat českým králem? Prý tu byly obavy z reakce Maďarů, ale taky – Franz Josef miloval uniformy a čeští politici, na rozdíl od uherských anebo polských z rakouské Haliče, chodili v civilu a někdy prý dokonce v zaprášených botách. Ovšem třeba to byly jen pomluvy...
- Seriál ČESKÉ OSMIČKY se Zdeňkem Čechem
Psali jsme:
Zdeněk Čech napsal knihu Potlučený lev. Jejích devatenáct akčních příběhů se odehrává v letech 1891 až 1948. Jde o zrcadlo našich moderních dějin.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
