Kdybyste ho měl shrnout, jaký byl rok 2021 podle vás?
Hektický, složitý s pandemií. Po optimismu přišla další a další vlna. Všichni jsme z toho už unavení. V politice turbulentní – s klíčovými volbami.
Jste pro zrušení Benešových dekretů?Anketa
Rok 2021 odstartoval plošnou uzávěrou celé země. Co jsme si vzali nebo bychom si z těchto uzávěr měli odnést do budoucna?
Především bychom se měli poučit, nakolik jsou uzávěry účinné a třeba v jakém ročním období a za jaké situace. Zkrátka: jde-li o rychlé odlehčení nemocnicím v zimě, měla uzávěra smysl. Zavření škol podle mě přineslo víc škod než užitku.
„Můj národ český neskoná, on pekla hrůzy slavně překoná,“ zní v opeře Libuše od Bedřicha Smetany. Nastane to i nyní, po dvou letech s koronavirem, v energetické krizi a se zadluženým rozpočtem?
Nemyslím, že by český národ skonal, to určitě ne. Letošek ale bude opět mimořádně těžký, v tom souhlasím s novoročním poselstvím pana premiéra.
Pro Starosty a nezávislé byl loňský rok zlomový, ve volbách získali značnou podporu a dostali se do vlády. Čím si to podle vás zasloužili?
Podle mě svou kompetencí a znalostí v místech svého působení. STAN vyrostl odspodu a důsledkem toho je i tento úspěch. Ale férově je třeba přiznat jeden aspekt: velká část preferenčních hlasů byla skutečně PRO Starosty, ale určitě část z nich byla vlastně motivována hlasem PROTI Pirátům – vždyť nám skákali lidé na kandidátkách i o 21 míst. A myslím, že je čistě na Pirátech, jak si to zanalyzují a vysvětlí.
Ve volbách propadl zhruba milion hlasů. Dokáže si premiér Petr Fiala (ODS) získat důvěru i těch voličů, kteří mu nedali svůj hlas?
To nejhorší, co by se mohlo stát, by bylo myslet jen na vlastní voliče a na ty, jejichž hlasy propadly, se vykašlat. Ti teď mají pocit, že je nikdo nereprezentuje. To určitě tato vláda dělat nechce. Vláda spravuje zemi pro všechny – a tak se i musí chovat.
Každý rok v našem bilančním rozhovoru přejete do roku dalšího českým politikům rozvahu, moudrost, nadhled a odvahu. Dostává se jí i vládě nové, které jste součástí? A dokáže naplnit, co jste v opozici kritizovali?
To posoudí voliči. Já pevně doufám, že ano. Ne že bychom nedělali chyby, každý člověk je dělá. Ale budeme se snažit. O moudrost musí stále člověk prosit. A kdo řekne: jsem moudrý, ten tam ještě nedospěl. Zkrátka – nechť to posoudí lidé za nějaký čas.
Z vyjednávání o sestavení vlády jste vzešel jako ministr školství. V rozhovoru před rokem jste mi řekl, že se případně netajíte ambicí být ministrem školství. „Nerad porcuju medvěda, který ještě běhá v lese a nikdo ho ještě neviděl – ale pokud to bude aktuální, moci změnit české školství by mě lákalo. Chtěl bych, aby se posunulo tak, jak se dařilo posouvat školství ve Zlínském kraji,“ uvedl jste tehdy. Víme, že české školství a způsob výuky jsou mnohdy zastaralé, ve školách chybějí pedagogové, pedagogům chybějí asistenti, kteří jsou v zahraničí běžní, výuku ovlivňuje inkluze a ani vybavení nebývá odpovídající. Kde v téhle spleti vůbec začít?
Zákonem o pedagogických pracovnících, úpravami platů, vybavením škol. Jasné, růst platů v letošním roce není takový, na jakém jsme se původně dohodli a který bych si i já sám přál, ale důležité bude, zda budeme garantovat oněch 130 procent průměrné mzdy v budoucnu. Ale je to i něco jiného: zaznamenal jsem nespokojenost učitelů, kterou chápu, ale i hlasy, že učitelé jsou přepláceni. Nejsou, ale tyto názory ukazují, že se na učitelskou profesi nedíváme – společnost jako celek – jako na klíčové zaměstnání. A to je třeba změnit. A je to cesta na delší trať.
Psali jsme:
Právě poslední dva roky byly pro české děti a studenty náročné. Prostor pro jejich postup byl značně omezen. Co udělat pro to, aby se na nich tento čas podepsal co nejméně?
Doučování je jedna věc, ale nemyslím, že úplně nejdůležitější. Bojím se, že nějaké následky už zůstanou. Ani ne tak v objemu učiva, jako v socializaci dětí a studentů – nejhůře na tom byly prvňáčci na základních školách a prváci na středních.
Jak moc se generace rodičů a učitelů v naší zemi odtrhly od generací žáků a učitelů? Jak moc jsme vlastně schopni vnímat dědictví našich předků?
To je otázka skoro filozofická – nakolik je ono dědictví stále živé, na co se odkazujeme, k čemu cítíme hrdost. A jsme zase u škol: třeba u objemu učiva v dějepise, nebo spíš u toho, jak je rozvrženo. Zkrátka omezme pravěk, soustřeďme se na klíčové momenty v dějinách a více napřeme pozornost k moderním dějinám. Možná potom zjistíme, na co hrdi být můžeme, na co naopak ne. A pak i bořme mýty o sobě samých.
Loňský rok byl zlomový i pro některé učitele. Část z nich odmítala testovat své žáky nebo je nutit nosit respirátor. Skončilo to pro ně odchodem ze zaměstnání, někteří založili vlastní školu. Jak se na tyto události zpětně díváte? A jak zabránit tomu, aby se neopakovaly?
Je to jako v každé profesi. Ale u učitelů předpokládám jednu vlastnost, kterou by měli mít: snahu co nejvíce chránit své žáky a studenty. A tím pádem si vyhodnocovat, co je z hlediska bezpečnosti nejlepší.
O Češích se říká, že mají zlaté ruce. Platí to stále? Případně existuje něco, co jim v příštím roce brání v rozletu?
My se musíme rozhlédnout a říci si, zda to stále platí. To nejhorší, co bychom mohli udělat pro sebe a své děti, je dělat si iluze o sobě samých. Rozhlédněme se, kolik našich lidí uspěje za hranicemi v odpovědných funkcích a povoláních. Možná budeme mile překvapeni, možná ne.
Koho byste z českých politiků za loňský rok ocenil jedničkou a koho pětkou a proč?
Víte, ono známkování je problematické i ve škole, natož v životě. Já bych za rok 2021 ocenil voliče, kteří otevřeli cestu ke změně. A přál bych jim politiky, kteří je nezklamou.
A koho z politiků světových?
Teď mě napadá například odcházející německá kancléřka Angela Merkelová. Určitě se výrazně zapsala do evropské politiky.
Jaké největší ponaučení podle vás plyne z roku 2021?
To, že nejhorší je propadat pesimismu, zoufalství nebo rovnou panice. Naděje vždy trvá.
Psali jsme:
autor: Zuzana Koulová
_profil_top.jpg)
