Generál Šándor vyhodnocuje hrozbu britské královně a přidává varování před těmi, kteří prchají z Kosova

Jak je podle vás reálná hrozba, kterou ohlásil Islámský stát na tento víkend na oslavy ukončení války v Tichomoří a na Dálném východě v Anglii, a dokonce přímé ohrožení bezpečnosti královny Alžběty? Co na to říkáte?

Z hlediska propagandistického můžeme od Islámského státu očekávat cokoliv. V souvislosti s tím je třeba také zmínit, že IS vyhlásil, že díky svým hackerům má přístup k 1 400 osobnostem veřejného, politického a vojenského života Velké Británie, a říká, tak jak máte vy nás na seznamu, tak máme zase my vás. Je to taková psychologická válka, zastrašovat se. Pokud jde o hrozbu královské rodině, tu a priori nelze podceňovat, neboť v roce 1978 se Irské republikánské armádě „podařil“ spáchat atentát na strýce prince Charlese lorda Mountbattena.

Na druhou stranu je třeba říci, že Britové se po ta desetiletí, kdy u nich vedla kampaň IRA, a také po hrozbě islámského terorismu, mnoho věcí naučili a v mnohém se zdokonalili. A jestli je někdo opravdu mistrem takových akcí, jako jsou veřejná shromáždění či olympiády za účasti královské rodiny, jsou to Britové, kteří tuto věc mají velmi dobře zmáknutou, a pravděpodobnost, že by se podařilo Islámskému státu něco udělat proti královské rodině, ale že by vůbec do toho šli, je téměř nulová, takže jistě to má nějakou zastrašovací roli. Dokonce i premiér vyzval Brity, aby se té slavnosti zúčastnili, aby se nebáli a přišli ji podpořit. To by nikdo z politiků Velké Británie neudělal, kdyby si byl vědom, že tu existuje větší nebezpečí nějakého útoku proti osobám, které se zúčastní té slávy.

Vy jste hovořil o propagandě Islámského státu. Je to už otázka určité psychologické války na obou stranách, že jeden „trumfuje“ na druhého?

Já si nemyslím, že je to o trumfech, Islámský stát prostě takto působí na psychiku obyvatel západních států. Musím říci, že primární působení IS je na území, kde se nachází, a jde především proti šíitské větvi muslimů. Není primárně zatím veden proti občanům západních států, byť samozřejmě tam zakládá svoje buňky a především svojí nenávistnou ideologií, kterou šíří po internetu, je schopen bohužel získávat stále více stoupenců, kteří byť s nějakým krátkým školením v rámci IS nebo i bez něj jsou připraveni v rozhodnou chvíli, kterou si mnohdy určí sami, pokusit se o nějaký teroristický útok.

Mohou mít zpravodajské služby jakéhokoliv státu povědomí o každém svém občanovi, kam vycestovává, čím se zabývá? To je přece jak z George Orwela.

Řekl jste to správně – jakéhokoliv státu. Ani totalitární stát není schopen ohlídat všechny občany. Ani Kim Čong-un, ani dřívější diktátoři nebyli schopni ohlídat každého jednoho člověka, natož policejní a bezpečnostní složky demokratického státu. To by muselo být tak, že polovina toho státu by byli občané a druhá polovina by byly bezpečnostní orgány, to znamená, že jeden by hlídal druhého. V takové zemi bychom určitě nechtěli žít. Ale teď konkrétně k vaší otázce. Před několika lety uváděl dřívější šéf britské kontrarozvědky MI5, že v Británii působí asi 1 500 velmi zradikalizovaných muslimů připravených ve kteroukoliv chvíli zaútočit. On řekl, že je to pro bezpečnostní složky velmi obtížné všechny tyto lidi nepřetržitě 24 hodin monitorovat. A to mluvíme o patnácti stech lidech.

A to v každém státě jsou ještě organizovaný zločin, běžná pouliční kriminalita, existují zde cizí tajné služby, proti kterým bezpečnostní služby působí, takže vytrhnout jenom jednu část toho zločinu a jeho sledováním podřídit všechny kapacity, které daný stát má, a ani taková země, jako jsou Spojené státy, které dokáží nasazovat, dnes už samozřejmě s většími obtížemi, prostředky technického průzkumu, odposlechu a sledování e-mailové korespondence a takzvaných megadat, tak ani USA nejsou stoprocentně s to zaručit, že jim něco neproklouzne. To prostě není v lidských silách, to je bohužel realita. Když si vezmete toho mladého Tunisana Rizkího, který provedl v Súsu, tak ten člověk na Facebooku napsal, že „…jestliže je džihád trestný čin, tak já budu kriminálník…“, a to prošlo. To je vidět, že ani otevřená komunikace, kdy ti lidé se neskrývají se svými názory, tak ani tu nejsou tajné služby a policie schopni obsáhnout – a na to nepotřebujete žádné povolení. A co když ti lidé neventilují svoje názory a postoje veřejně, nedělají na veřejnosti nic, čím by přitáhli pozornost. Jejich včasné odhalení je pak spíše dílem náhody. To je bohužel realita našich životů, se kterou se budeme potýkat do budoucnosti, to není nic, co by se dalo nějak jednoduše vyřešit, že by to bylo něco, co jak přišlo, tak taky odejde, to je věc, se kterou budeme muset žít.

V této souvislosti, když si připomeneme únosy evropských občanů v Libyii, Egyptě nebo Libanonu, myslíte, že to bude dál pokračovat a že bude ještě hůř?

Já to řeknu obecně. V roce 2013 bylo ve světě registrováno 100 000 únosů. Posledních deset let v Mexiku došlo k nárůstu únosů o 250 procent. Pokud jde o únosy jako takové, tak třeba indický stát Uttarpradéš, kde je velké turistické lákadlo Tádž Mahal, je bezprecedentně na jednom z předních míst, pokud jde o únosy. V některých zemích jižní Ameriky se s tím také můžeme setkat, konkrétně třeba v Kolumbii. Venezuelský Caracas je "hlavním městem" vražd.

Země, které jste zmiňoval, jsou samozřejmě z rozvráceného Středního a Blízkého východu. Ale zemí, kde může být občan České republiky unesen, je podstatně více. Lze hovořit rovněž o takzvaných osmačtyřicetihodinových únosech. To je specialita zemí Latinské Ameriky, kdy jsou cizinci uneseni a po dobu 48 hodin jsou zadržováni do té doby, než jim zločinci vyberou konta a pak je pustí domů. Těch typů únosů je samozřejmě podstatně více. Tím, jak Češi více cestují a opouštějí tradiční destinace, jak chtějí zažít větší adrenalin, jdou do míst, jež jsou podstatně nebezpečnější, ale která ještě třeba před deseti lety nebyla tak nebezpečná a dalo se tam mnohé objevovat. Dnes, zvláště pokud jde o Blízký a Střední východ, který je bezprecedentně rozbit, bude otázkou velmi dlouhé doby, než se stabilizuje, pokud se tedy vůbec stabilizuje. Tato místa, pokud jde o únosy, budou čím dál více nebezpečnější, o tom nelze pochybovat. A pak ještě jedna věc. Češi pracují u zahraničních firem, které mnohdy působí v krizových oblastech, a mohou se stát obětí únosu, aniž je ten únos primárně zaměřen proti konkrétnímu člověku.

Pozeptám se na události kolem eurotunelu v Calais, kde je situace stále vypjatá. Povede se to nějakým způsobem alespoň trochu zklidnit, anebo hrozí až třeba uzavření tunelu, i když by to jistě byly obrovské finanční ztráty? To místo přece láká jak dálnice do země zaslíbené…

Ano, ten případ toho Súdánce, který se dostal skoro až na konec eurotunelu, ukazuje, že přece jen ochrana eurotunelu ze strany Francie není taková. Francie a francouzské policejní síly nejsou úplně schopny zvládat, co se tam děje, a situace nevypadá dobře. Volání Velké Británie o nasazení armády je něco bezprecedentního, aby britští daňoví poplatníci a politici mluvili o tom, že britská armáda bude takto nasazena k ochraně britského území, pokud tedy k tomu samozřejmě dojde. Eurotunel už byl krátkodobě uzavřen několikrát, i proto, jestli se tam něco dalšího neudálo, co by mělo fatální důsledky na obnovení dopravy, ale že by tunel byl dlouhodobě uzavřen, to se mi zdá velmi málo pravděpodobné. Vždyť jeho vybudování bylo velmi drahé a jeho finanční náklady je samozřejmě třeba umořovat. Jsem si jist, že by Britové nikdy neprovozovali takové zařízení dříve, než by si byli vědomi, že není zvýšena míra nějakého teroristického útoku. Jinými slovy, bezpečnost cestujících by vždy upřednostňovali nad tím momentálním ziskem.

Další otázka se týká běženců, kteří přicházejí z Balkánu. Není to nejen bezpečnostní riziko vzhledem k Islámskému státu, ale i vzhledem k mafiím, které na Balkáně mají živnou půdu, a tihle lidé by se dostávali právě do západní Evropy?

Samozřejmě. To, že velká část uprchlíků v Německu je z Kosova, je zarážející a musí se vnucovat otázka, co mezinárodní společenství dosáhlo bombardováním Jugoslávie, které vyústilo v nezávislost Kosova, jež jsme bohužel uznali i my. Jde o zemi s obrovskou kriminalitou, nezaměstnaností, je to ráj pašeráků a tato země je evidentně neschopná žít jako demokratický stát. Že z ní prchá takové množství občanů, je ukázka toho, jak ten stát je nefunkční. To ke Kosovu. Potom ti běženci, kteří jdou přes Balkán, to je problém s možností vytváření buněk Islámského státu především v Makedonii a v Bosně a Hercegovině, které k tomu mají přece jen „lepší podmínky“ a je evidentní, že tyto země vůbec běžence nekontrolují a neomezují. Makedonie jim dává, pokud se nepletu, tři dny na průchod, nemá žádný zájem je zadržovat na svém území, neboť by se o ně musela starat v nějakém azylovém řízení. Musela by je mít někde umístěné, a víme, že ti lidé, a to i v Srbsku, jsou běžně na ulicích, čekají na spoje, dokonce si na nádražích perou prádlo, jak jdou ty informace z Bělehradu.

Fotogalerie: - Tisíc migrantů denně do EU

Uprchlíci před autobusovým nádražím v Bělehradě. D...

Oni dobře vědí, že ti lidé nechtějí primárně skončit ani v Makedonii, ani v Srbsku a že cestují přes Maďarsko a Českou republiku do Německa, Velké Británie, do států Beneluxu nebo severských zemí, takže to je problém, že tato migrace je neřízená, respektive nekontrolovaná. Ona je tedy řízená, těmi pašeráky, ale není kontrolovaná EU. Evropská unie podle mého soudu fatálně zklamává. Mám takový pocit, že všichni ti, kteří by to měli řešit, si vzali dovolenou. Evropská unie by měla být jednotná, koho na své území si jednotlivé země vezmou na základě vlastního rozhodnutí, s tím, že pokud jde o ekonomickou migraci, nikdo nemá právo na lepší život, nota bene my nemáme povinnost jej zajistit. Pokud jde o uprchlíky ze zemí, kde zuří válka, pak samozřejmě je to něco jiného, ta jistá míra solidarity je třeba, ale ani na tom se nejsme v Unii schopni sjednotit, protože Němci si ze svých dovolených vozí ve svých autech migranty, zatímco některé země včetně Česka jsou schopny vytvářet takové antimigrantské hysterie, až si tady na svém území skutečně uděláme problém.

Zeptám se na běžence, kteří jsou u nás internováni a budou posíláni zpět. Tam je asi největší nebezpečí, protože ti mohou být vnitřně naštvaní, že nemohou dál. Není to velké ohnisko problémů a případných nepokojů?

Vy jste to v první části řekl dobře. Že jsou naštvaní, že policie je na cestě odchytila, protože většině ostatních se podařilo dostat do Německa. Nemysleme si, že těch několik set běženců je přesně stejný počet, který v tu dobu procházel přes Českou republiku. To bychom byli naivní. Podle zákona musí podstoupit azylové řízení, během kterého jsou povinni splnit nějaké podmínky, a lze rozumět tomu, že mají jistou míru frustrace z toho, že měli být někde jinde a místo toho jsou internováni v Česku a neví, jak bude skončeno azylové řízení, to znamená jestli budou vráceni domů nebo zda jim bude dovoleno odjet tam, kam chtěli. V každém případě se osobně domnívám, že konec tohoto azylového řízení nepředstavuje žádnou velkou hrozbu. Protože ti, co se dostanou do Německa, co jim bude umožněno tam jet, tak je naivní, aby tady páchali nějakou trestnou činnost a aby tu skončili ve vězení. Ti nejkratší cestou půjdou nebo pojedou tam, kam chtěli, a ti, jež budou vraceni zpátky, jsou vraceni organizovaně.

Není jim řečeno – tady máš doklady a vrať se zpátky. Ti jsou organizovaně převezeni na hranice toho státu, odkud k nám přešli, a to podle Dublinských dohod. Myslím si, že se z toho dělá příliš velký problém, který nahrává různým xenofobním náladám, podněcuje strach lidí, že se budou naprosto bezdůvodně bát všeho. Tím ale nechci říci, že každý z těch lidí je mílius, to určitě ne. Ale jsem si jist, že žádný z nich nepřišel do České republiky dobrovolně, že pro ně nejsme cílovou stanicí a že chtěl do zemí, kde ten sociální systém je mnohem štědřejší, než je náš. A dokud ty systémy budou natolik štědré a budou přímo vyzývat lidi, potenciální ekonomické běžence, migrace bude vzkvétat, o tom není žádných pochyb, i když jde jen o jeden, ale velmi významný důvod. Myslím, že rozhodnutí dánské vlády snížit dávky o polovinu, je rozumné, než pak říkat – my vám zaplatíme cestu zpátky. Když už je tam jednou mají, bude podstatně složitější se jich zbavit. Je třeba jim říci, že to nebude takový luxus a že všichni se tam nemusejí uplatnit. Ti opravdoví běženci, kteří utíkají z míst konfliktů, by od nás nějakou solidaritu získat měli, ale neměla by být nikdy na úkor stability vlastní země a bezpečnosti.