Paní Frantová, vy jste se s panem prezidentem Zemanem setkala osobně. Jak na vás působí, ať už jako státník nebo jako občan? Vy se netajíte tím, že Miloše Zemana podporujete, proč právě on je podle Vás dobrým prezidentem?
S panem prezidentem se znám 26 let, tak si dovedete představit, kolikrát jsem se s ním setkala. Při prvním setkání, aniž byste cokoliv o něm věděli, cítíte silnou osobnost. Pak objevíte, že je nejen vysoce inteligentní a neuvěřitelně sečtělý, ale že má také smysl pro humor a velké srdce. Je to čistý člověk. Právě proto jsem ho před pěti lety podpořila. Myslím, že prezident musí být profesionální politik a člověk, který již předtím pro vlast něco vykonal. A to prezident Miloš Zeman je. On má všechny vlastnosti, které by politik, státník, měl mít. Je odvážný, chytrý a moudrý. Má neuvěřitelné znalosti a zkušenosti. Má svůj jasný názor a ten umí prosadit. A je také prozíravý a vidí dopředu.
A dnes po pěti letech vím, že moje rozhodnuti bylo správné. Pro mne mezi všemi kandidáty je jediný. Evropa teď prochází těžkou dobou, a proto potřebujeme mít silného prezidenta, který navíc má vlastnosti revolucionáře. A hlavně nemá strach z nikoho a z ničeho. Proto volím znovu prezidenta Miloše Zemana jak hlavou tak i srdcem.
V roce 2015 jste z rukou pana prezidenta obdržela státní vyznamenání. Co to pro vás znamenalo? (Mimochodem i v Itálii jste v roce 2008 získala řád )
Vyznamenání, které jsem v roce 2015 obdržela z rukou pana prezidenta Zemana, si hluboce vážím. Mezi řadou vyznamenání, které jsem obdržela jak v Itálii, tak i v Česku, je to to nejvyšší uznání mé práce za léta v exilu i po něm, kdy jsem prosazovala českou kulturu a zasadila se za rozšiřováni kulturních vztahů mezi Českou a Italskou republikou, často v těžkých podmínkách a bez jakékoliv finanční podpory, což dělám dodnes. Za to jsem byla odměněna i italským prezidentem vysokým řádem „Commendatore“, který mi udělil po shlédnutí mého představení Moje Pražské jaro, které zaštítil Vysokým patronátem, což udělil poprvé na divadelní inscenaci.
A při této příležitosti, co si myslíte o tom, ze někteří umělci tvrdí, že by z rukou Miloše Zemana vyznamenání nepřijali a navíc útočí na ty, kteří ho dostali, což jste pokud vím zažila i vy sama, zažil to například i režisér Zdeněk Troška a další…
Útok, který jsem zažila, jako ostatně všichni odměnění umělci, po udělení vyznamenání panem prezidentem Zemanem a rady umělců, abych vyznamenání nepřijímala, nemělo žádný vliv na mé rozhodnuti. Zajímavé ale je, proč nikomu nevadilo, když jsem obdržela vyznamenání českého ministerstva zahraničí a českého Parlamentu od paní předsedkyně Němcové.
Vy žijete dlouhá léta v Itálii, máte tam třeba mezi krajany nějaké ohlasy na prezidentské volby v České republice? Dá se říci, jak v Itálii, nebo podle vašich zkušeností i ve světě – vzhledem k tomu, ze hodně cestujete, hrajete divadlo, setkáváte se s řadou lidí – vnímají prezidenta Miloše Zemana?
Pokud jde o české krajany v Itálii, tak není mezi nimi nikdo z oblasti umění, ve kterém já se pohybuji, takže nemám s nimi žádný styk, neznám jejich ohlas na volby. Jenom minuly týden mě kontaktovala jedna paní, která je zde zřejmě provdaná, že chce volit pana prezidenta Zemana zde v Římě a prý, co k tomu potřebuje.
A pokud jde o názor občanů a přátel v různých zemích, se kterými se setkávám při mých cestách, speciálně v Německu a Francii slyším velkou chválu na našeho prezidenta. Oceňují jeho postoj k emigraci a terorismu ale také jak při svých projevech mluví ve všech jazycích, které ovládá z patra, jako málokterý politik.
Už poměrně dlouhou dobu se terčem mnohých stává prezidentovo zdraví. Myslíte si, že Miloš Zeman je na tom zdravotně tak, aby zvládl příštích pět let stát v čele státu? A co říkáte na útoky, které se právě ohledně jeho zdraví odehrávají?
To co se zde odehrává, pokud jde o zdraví pana prezidenta, pokládám za nechutné. Když to vykládám Italům, tak se ptají a kolik má roků Váš prezident? 73? Začnou se smát. To přece není žádný věk. Například pan prezident Napolitano abdikoval ve svých 90 letech, dnes má 92 a je senátorem, kde pracuje na plný úvazek. Nebo Berlusconi, který má přes 81 let a je po těžké operaci se srdcem a je teď neúnavně zapojen do předvolební kampaně, neb volby se blíží. A současný italský prezident Sergio Mattarella má 76 let. To nikdo nekomentuje. A pan prezident Zeman má tolik energie, že by mu mohl závidět kdejaký mladík. Každému se může stát, že onemocní, ale jde o to jestli i při nemoci zvládne svůj úkol a o to u pana prezidenta není pochyb. Nechci opakovat 100x omílanou pravdu, ze politika se dělá hlavou a ne nohama. A zdraví a nemoc je soukromá věc každého člověka a předtím by měl mít každý člověk respekt. Jde o úctu nejen k člověku, ale také o úctu k prezidentovi, ať už se mi líbí nebo ne. Mě tato nechutná napadání velmi uráží a divím se, že na to není zákon, že není trestné urážet člověka kvůli nemoci a navíc kvůli vymyšleným nemocem. Nechápu, kde se bere v českém národě tolik zla a nenávisti.
Vy jste v roce 1968 odešla za manželem, který byl v letech 1963 až 68 ředitelem Československe televize a poslanec Národního shromáždění a po okupaci 1968 přeložen na diplomaticky post do Itálie. Tam jste nakonec dostali politicky azyl. Byla to pro vás těžká doba, jak na ni s odstupem doby vzpomínáte?
Pokud jde o život můj a mého manžela Jiřího Pelikána v Itálii v době exilu, na což se ptáte, to není možno popsat v pár řádcích. Ano byly to roky velmi těžké, pod stálou palbou STB a KGB, vyvrcholenou v roce 1974 atentátem na Pelikána, při kterém jen zázrakem vyvázl bez zranění. Druhý plánovaný atentát v roce 1981, plánovaný organizací za osvobození Palestiny OOP a schválený Československou vládou, konkrétně ministrem vnitra Obzinou, nakonec nebyl uskutečněn ze strachu před mezinárodním skandálem, jelikož Pelikán byl v té době již poslancem Evropského parlamentu. Ale o tom všem je moje představení Moje Pražské jaro, které znovu připravuji v Římě a dalších městech právě letos k padesátému výročí. Italové vůbec toto padesáté výročí prožívají velmi intenzivně a daleko citlivěji než před 10 lety. V novinách se objevují celé strany rozboru Pražského jara s životopisem Dr. Kriegla a s fotografiemi Dubčeka a dalšími zajímavými komentáři.
V Itálii žijete už hodně let, ale sledujete i to, co se děje v České republice, kam nakonec i jezdíte – například jste v Praze i Brně představila svou vlastni již zmíněnou hru Moje Pražské jaro. Jak vnímáte v současné době to, co se děje v České republice, jak podle vás zvládla těch téměř 30 let od sametové revoluce? Splnilo se vaše očekávání?
Jistě, že do Česka se ráda vracím, je to moje vlast a také účinkuji nejen v Brně a Praze, ale také v Bratislavě. Jistě, že sleduji co se v republice děje, jak v politice tak i v umění. Ale nežiji tam denním životem, abych se cítila povolána komentovat nebo kritizovat, co se za těch posledních 30 let změnilo.
Jisté je, že dnes není nikdo za své názory zavírán do vězení, lidé mohou cestovat, studovat a koupit si, co je zajímá, mají-li na to, divadla mohou uvádět to, co pokládají za zajímavé, nikdo jim nic nepředepisuje a nezakazuje a za to člověk musí být vděčný. Jistě, že lidé mají různé problémy i finanční, ale to je všude na světě a záleží jenom na nich, jak se s tím vypořádají. Ale teď jsou před námi volby a já věřím, že český národ bude volit prezidenta rozumem. Pezidenta, o kterém si jsou jisti, že bude hájit jejich zájmy.
Psali jsme:
autor: David Hora
