Říká se, že historie se stále opakuje. Myslíte si, že to platí i v případě současné situace na Ukrajině?
Jako historik zastávám názor, že historie se neopakuje. Pokud však máme hovořit o hybatelích dějin, tak ty jsou už po tisíce let stejné: peníze, moc a ženy… A to platí i pro Ukrajinu.
Jak vnímáte tamní dění a měla by se do něj Evropská unie a NATO vměšovat, nebo nikoliv?
Povinností NATO a EU je chránit především členské země. Je však samozřejmě otázkou, zda se pokusit o likvidaci hladového a nenažraného vlka až na vlastních hranicích, nebo tak činit preventivně a ve větší vzdálenosti. Anexe Krymu mi poněkud připomíná anšlus Rakouska. A tehdy chyběl do vypuknutí velkého konfliktu pouze rok a půl.
Psali jsme:
USA i NATO tvrdí, že Rusko vyzbrojuje separatisty na Ukrajině, ozývají se ale hlasy, že by to mohlo být naopak. Tedy, že USA provokuje k incidentu na Ukrajině kvůli vlastním zájmům. Jaký je váš názor?
Přemýšlím o tom, jaká pozitiva by spor na Ukrajině přinesl zahraniční politice USA, a upřímně přiznávám, že nevím. Naprosto však nepochybuji o tom, že iniciátorem neklidu na Ukrajině je Rusko a že právě Moskva zažehla plamen, který nyní pohlcuje východ této země.
Americké tajné služby tvrdí, že mají důkazy o sestřelení malajsijského boeingu na Ukrajině, ale odmítají je předložit. Co tomu říkáte?
Celé je to mimořádně smutná záležitost. Pokud má americká strana skutečné důkazy, nepochybně s nimi vyrukuje v nejvhodnější dobu. Rusko se s nimi za současné situace s největší pravděpodobností neztotožní, nebo je bude přímo dementovat.
Vztahy mezi USA a Ruskem se dále přiostřují, vidíte nějaké řešení, aby k tomu nedocházelo? A dokáží si vůbec někdy historii „odpustit“?
K posunu by mohl vést pád Vladimira V. Putina a seriózní pokus o vstřícný, prozápadní kurz v Rusku. Toto je však pouze zbožné přání, které není na pořadu dne. Po druhé světové válce, v době takzvané studené války, nedošlo nikdy k přímé konfrontaci mezi USA a SSSR. S pravděpodobností hraničící s jistotou k ní nedojde ani dnes mezi USA a Ruskem. V takové válce by nebylo vítězů, ale byli by nepochybně dva poražení.
Rusko nedávno uzavřelo s Čínou a dalšími zeměmi smlouvu o bezdolarovém obchodu. Domníváte se, že je to konec dolaru jako rezervní měny?
Toto nedokážu z ekonomického hlediska posoudit. Ze strany Moskvy jde spíše o demonstraci a politikum. Domnívám se však, že dolar nebude v tomto smyslu ohrožen.
Psali jsme:
Rusko chce odpovědět na zbrojení NATO. Ozývají se hlasy o třetí světové válce, myslíte si, že by k ní skutečně mohlo dojít?
Třetí světové války, to znamená konfliktu mezi NATO a Ruskem, se neobávám. Problémy Ukrajiny nepovažuji za casus belli. Že však byl po anexi Krymu otřesen klid a mír Evropy, je jisté. V této souvislosti je vlažné a téměř zbabělé chování evropské reprezentace signifikantní; již před časem jsme do značné míry pozbyli pudu sebezáchovy a toto je pouze smutný a téměř trapný výsledek.
Hodně se věnujete historii období druhé světové války a také nacismu, vidíte v chování zemí v této situaci nějakou souvislost?
Hitlerovo Německo vzniklo především z alibismu a neschopnosti Londýna a Paříže, které jej nechaly, aniž by hnuly prstem, nejen vzniknout, ale především zesílit natolik, že se jim stalo rovnocenným soupeřem. Současná Evropa zavírá oči stejně naivně a trestuhodně před nebezpečím bojovného islámu a – ačkoliv EU patří ke světovým mocnostem – bojí se zodpovědnosti nejen za současnost, ale především za budoucnost. Nacházíme se na rozcestí a neuvědomujeme si, že to, co přichází, může být ještě temnější než dokonalá temnota, jíž si Evropa prošla v letech existence Třetí říše.
Jak vnímáte současné Putinovo chování s ohledem na minulost? Jde o sílu vlastenectví a obranu země, nebo diktátorský přístup, jak tvrdí jeho odpůrci?
Rusko, jehož sebevědomí bylo podstatně otřeseno v souvislosti se zánikem Sovětského svazu a takzvaného východního bloku, je nepochybně světovou velmocí. Nikoliv však velmocí demokratickou. S běžně vnímaným demokratickým modelem má současné Rusko stejně tolik společného, jako USA s modelem diktatury. Vladimir V. Putin si dlouhodobě uzurpuje absolutní moc; nevidím žádný podstatný rozdíl mezi ním a „posledním evropským diktátorem“ Alexandrem R. Lukašenkem. Vlastenectví, respektive nacionalismus, je v jeho vnímání světa pouze maskovacím manévrem. Rusko se v minulém století s pojmem demokracie v podstatě nesetkalo a i nyní se s ním míjí. A to ve všech ohledech a zcela zásadně. A je to škoda nejen pro ně, ale především pro Evropu.
|
PhDr. Jan Boris Uhlíř, Ph.D. je český historik zabývající se moderními československými a českými dějinami v letech 1938 – 1948 a dějinami nacistického Německa. Je autorem řady monografií, z nichž nejvýznamnější a nejoceňovanější je Protektorát Čechy a Morava v obrazech.
|
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
