Koncem července média referovala o osudu šestatřicetileté Češky Lenky, kterou v Egyptě na pláži pobodal útočník. Žena umřela a mnozí se tázali, jak je to možné, když se ještě pár dní předtím její stav postupně zlepšoval. Ovšem jakoby se nad případem zavřela voda. Žádné informace o šetření... Čím si to ticho vysvětlujete? Víte vy něco bližšího o tomto případu?

Stav po takovém poranění se může vždy zhoršit. Komplikací po takovém poranění může být infekce, kterou organismus nedokáže překonat. Co se ale skutečně odehrálo – tak to je spíše otázka na lidi, kteří znají dokumentaci pacientky a výsledky pitvy. Jak jsem uvedl nedávno pro ParlamentníListy.cz, tak jediným diskutovatelným problémem by mohla být rychlost reakce při zajištění repatriace zraněné ženy zpět do ČR. V jaké fázi je vyšetřování celého případu, nevím. Ani v médiích se tomu nikdo už moc systematicky nevěnuje a proto jediným možným ponaučením do budoucna musí být, že v podobných případech se bude transport postižené osoby realizovat co nejrychleji. Zvláště, když se zranění z počátku nejeví jako vážná a transportu tedy nebrání zdravotní důvody. To ticho o případu se třeba někomu hodí, když celá akce s vysláním vládního speciálu nepřinesla bohužel zlomový výsledek.

Jen pár týdnů poté Evropa zaznamenala další teroristický útok, tentokrát v Barceloně, kde Júnis abú Jakúb dodávkou na ulici La Rambla najel do davu a zanechal za sebou čtrnáct mrtvých a přes sto zraněných... Dá se podle vás podobným útokům nějak zabránit? Na Deníku Referendum vyšel hned nato komentář, dle kterého teroristé útočí schválně v místech Evropy, kde je k uprchlíkům vstřícný přístup, ale ne tam, kde je odmítají. (Právě v Barceloně se paradoxně v posledních dnech konaly demonstrace za přijetí uprchlíků.) A právě proto si tento humanismus musíme ponechat a vzdorovat teroristům tím, že uprchlíky budeme dále přijímat. Je to rozumný postoj?

Žádnému útoku nemůžete na sto procent zabránit. Tím méně, pokud je útok připravován a proveden malou a dobře organizovanou skupinou, popřípadě jednotlivcem. Jako důsledek migrační krize je v Evropě několik tisíc lidí s falešnou identitou. Už na počátku příchodu migrantů selhala základní bezpečnostní opatření. Až dodatečně se zjistilo, že se u některých příchozích osob opakují stále stejná jména, i stejné datum narození. Nikdo nemá skutečný přehled, kolik pomatených stoupenců Islámského státu běhá po evropských městech. Není vypracován efektivní mechanismus, který by relevantně oddělil skutečné utečence od válečníků toužících po chaosu a krvi. Boj s terorismem je mnohdy nazýván jako asymetrická válka. Jedním jejím znakem je, že celá řada teroristických útoků, nejen v Evropě, je prováděna pomocí běžně dostupných prostředků – tedy aut, chladných zbraní (nožů, mačet) a střelných zbraní, které ve velké většině jsou drženy nelegálně.

V hlavách části politiků se však rodí urputně hloupé reakce na tento stav. Například návrhy na zpřísnění podmínek pro řádné držitele zbraní za současného nekontrolovaného přísunu uprchlíků, které není nikdo schopen prověřit – to je lidově řečeno blbost. To jsou opatření, která bezpečnostní situaci nezlepší. K tomu přičtěme fakt, že se část politiků a šéfů bezpečnostních složek (po vzoru USA) stále více snaží vytvářet tzv. lepší podmínky pro práci svých agentů. Jde hlavně o rozšiřování kompetencí pro monitorování  vlastních občanů. Špehování elektronických médii ale nepřináší žádný „globálně“ pozitivní výsledek. Získané informační toky používají vládnoucí politické elity, které si tím jen upevňují mocenské pozice. Ve skutečnosti schází efektivní nástroje pro boj se skutečným terorismem. Některé státy EU mají zpravodajské služby, které z velké části pracují především jako servisní organizace amerických zpravodajců.

Selhává i samotné NATO jako vojenská síla sloužící k obhajobě tolik proklamovaných hodnot Západu. Za posledních 20 let se USA a NATO angažovaly v rozkladu 14 státních zřízení. Lidé z těchto zemí pak utíkají jinam. Všimněte si, že struktura NATO je určená stále k tomu, aby stála proti Rusku (dříve SSSR) a není schopná se efektivně vyrovnat s jinými výzvami. Západ stále používá v zahraniční politice dvojí metr. V devadesátých letech, kdy ruská armáda vedla první, pak druhou válku v Čečensku a později při řadě teroristických útoků v ruských městech, tak v Evropě nazývali teroristy „bojovníky za svobodu“  a všemožně je podporovali. Rusko ale nepřipustilo v Čečensku vznik Islámského státu. Krátce před teroristickým útokem v Bostonu ruská FSB upozorňovala i CIA, i FBI, na Tamerlana Carnajeva. Tato varování byla ignorována. Západ v boji s terorismem sklízí výsledky práce vlastních politický elit.

Když teroristé útočí ve státech, kde je větší počet migrantů, tak můžeme uvažovat i o tom, že se v takovém prostředí může nacházet právě více nebezpečných jedinců. Čím je skupina legálních i nelegálních běženců na jednom území větší, tím se zvětšuje míra rizika vzniku teroristického útoku. Malá skupina se prostě lépe hlídá. A velké zlo v celém migračním problému je ve skutečnosti, že mnohé státy EU nemají suverénní  politiku a ani schopnost a zájem chránit vlastní teritorium a občany. Problém se od samého počátku mohl řešit v místě vzniku. Bylo ale umožněno exportovat jej na území EU pod falešnou hlavičkou lidských práv a humanity. Teď jsou na svých právech kráceni především občané evropských států, kteří se stávají oběťmi teroristů.