Petr Pavel se stal vítězem druhého kola prezidentských voleb, a tak se mu gratulace jenom hrnuly. Předseda strany PRO Jindřich Rajchl ovšem k výhře pogratuloval České televizi a mainstreamovým médiím v čele se Seznamem a Aktuálně.cz, které považuje za vítěze přímé volby, protože se jim podařilo protlačit na Hrad svého kandidáta. Do jaké míry to je nadsázka a nakolik byli tito tahouni veřejného mínění opravdu platnými spoluhráči příští hlavy státu?

Jindřich Rajchl mívá trefné příměry a tímto vystihl roli médií a podstatu jejich komunikace s veřejností. Ono je to tak, že možná až 70 procent lidí považuje pro svůj život za důležité bezpodmínečně splynout s davem, nelišit se, nevymykat. Jakékoli oponentní názory odmítají, bojí se jich, mají pocit, že by se tím vydělili ze společnosti, že by zůstali osamoceni, že by to pro ně představovalo existenční ohrožení. Proto názory nehledají u sebe například tím, že si něco přečtou a popřemýšlejí o tom, podiskutují s ostatními, ale oporu hledají výhradně ve vnějším prostředí. Proto nekriticky bez dalšího poslouchají a přejímají, co jim řekne vláda, politici, média, elity. Jak se říká, nemají otevřené oči. Jen takto se cítí bezpečně a těžko se na ně zlobit, je to přirozený jev, chování. Dokonce si nepřipustí, že ti, kterým bezvýhradně důvěřují, je mohou v některých případech dovést do propasti jako Krysař ze známé pověsti. Je těžké je přemlouvat, aby si mysleli něco samostatně, aktivně, tomu se brání. Alespoň do té doby, až se sami spálí o plotnu jako malé dítě. S tím nic nenaděláme, s tím ale přichází i naděje probuzení celé společnosti, což se děje se současnými restrikcemi a vývojem ve společnosti.

Zmíněný mainstream tedy jen využil potřebu těchto lidí po splynutí s davem a „poradil“ jim, koho by měli volit?

Média tuto velkou skupinu občanů dlouhodobě upevňovala v názoru, že pan Pavel je jediná správná cesta a neplnila si přitom své základní povinnosti být nestrannými, objektivními, kriticky neprověřovala všechny kandidáty, aby nám voličům přinesla o nich co nejvíce informací, pozitivních i negativních, abychom se mohli zodpovědně rozhodovat. Diskuzi ke kandidatuře prezidenta média přetavila do společného boje proti panu Babišovi, v nadsázce do fotbalového zápasu flanelových košil proti lži, kdy novináři společně s panem Pavlem hledali na panu Babišovi veškeré možné chyby, tlačili ho do kouta a vytvořili virtuální realitu, že zlo je pan Babiš a dobro je pan Pavel. Svět však není černobílý. Novináři, ne všichni, byli platnými spoluhráči příští hlavy státu, aby panu Pavlovi k tomuto vítězství pomohli.