Horko už od Gorbačova. Přehledné shrnutí války o Náhorní Karabach, kterou opět sleduje celý svět

11.10.2020 7:03

ROZHOVOR Stále tikající výbušná mina – to je Náhorní Karabach. O historii nejen krvavých konfliktů v Arménii i o současném Ázerbájdžánu hovoří pro ParlamentníListy.cz novinářský nestor a autor celé řady knih literatury faktu PhDr. Milan Syruček.

Horko už od Gorbačova. Přehledné shrnutí války o Náhorní Karabach, kterou opět sleduje celý svět
Foto: Hans Štembera
Popisek: Shromáždění za ukončení nelegální okupace ázerbájdžánské oblasti Náhorního Karabachu a stažení vojsk Arménie ze všech obsazených území
reklama

Anketa

Podporujete návrh SPD, abyste mohli v referendu hlasovat o vystoupení z EU?

97%
3%
hlasovalo: 22187 lidí

V Náhorním Karabachu se bojuje, a současně se o něm jedná v Ženevě. Mají tato jednání naději na řešení konfliktu?

Máte pravdu v tom, že od 27. září se znovu o Náhorní Karabach bojuje mezi Ázerbájdžánem a Arménií. Až dosud přišlo při tomto posledním střetu o život přes 300 až 400 lidí, mezi nimi  civilisté, a považuje se za nejzávažnější za posledních 25 let. V důsledku bojů odešlo ze svých domovů až 75 tisíc lidí. V Ženevě se sice ve čtvrtek sešli představitelé USA, Ruské federace a Francie, aby konflikt řešili, dostavil se i ázerbájdžánský ministr zahraničí, ale arménský představitel se jednání odmítl účastnit s poukazem na to – jak uvedl mluvčí arménské diplomacie –, že „nelze zároveň vyjednávat a zároveň vést vojenské operace“. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov pozval svého arménského kolegu na pondělí k jednáním do Moskvy, tak uvidíme, zda z nich něco pozitivního vzejde.

Tento konflikt se už táhne fakticky desítky let. Můžete nám představit Náhorní Karabach?

Je to území o rozloze 4400 km čtverečních se 145 tisíci obyvateli, z 95 % Arménci. Původně  bylo součástí takzvané Velké Arménie, ale samo datování jejího vzniku je stále předmětem sporů historiků. Jisté je, že v roce 180 před naším letopočtem se tato oblast stala jednou z provincií arménského království. Poté docházelo k mnoha změnám, též k migraci obyvatel, kdy jednou měli převahu Ázerbájdžánci, jednou Arméni, až ti dosáhli v roce 1897 trvalé většiny.

V roce 1923, kdy byla vytvořena v rámci SSSR Náhorno-karabašská autonomní oblast, Arméni tvořili 93,5 % obyvatel. Za gorbačovské éry, v lednu 1988, byla tato oblast přímo podřízena centrální sovětské vládě. V tomto roce se uskutečnily masivní deportace Azerů z Arménie do Baku a docházelo přitom k masovým pogromům všech. Tehdejší Nejvyšší sovět SSSR se rozhodl sloučit Náhorní Karabach s Ázerbájdžánem, ale o rok později Nejvyšší rada Arménie se usnesla připojit si Náhorní Karabach ke svému území.

Když se v roce 1991 Ázerbájdžán rozhodl vyhlásit nezávislost na SSSR, karabašské vedení vyhlásilo svou nezávislost a v následujícím referendu jej podpořila drtivá většina obyvatel. V letech 1992 až 1994 vzplály nové boje, které provázely nové masakry a vyhnání obyvatel, takže dodnes v druhém největším městě Šuša je většina domů prázdných. Dne 12. května 1994 bylo uzavřeno příměří, ale jak víme ze zpráv, od té doby je neustále porušováno. Přes několik rezolucí Rady bezpečnosti OSN je dosud 16 % ázerbájdžánského území včetně Náhorno-karabašské republiky okupováno. Tato republika, zvaná též Republika Arcach, byla sice vyhlášena a je na Ázerbájdžánu de facto nezávislá, avšak de iure ji nikdo oficiálně neuznal, ani sama Arménie. Byť se v Karabachu neplatí ázerbájdžánským manetem, ale arménským dramem, a někdejší karabašský prezident Robert Kočarjan byl od roku 1998 po deset let arménským prezidentem.

Mezinárodní jednání dosud k ničemu nevedla. Arménie požaduje uznání nezávislosti Náhorního Karabachu, Ázerbájdžán zase vyklizení Armény okupovaného území, což podporuje i Evropský parlament. Místo jednání se od roku 2013 srážky dvacetinásobně zintenzivnily. Podle amerického ministra obrany bylo příměří během roku 2012 porušeno třemi tisíci výstřely, v roce 2015 celkem pak dokonce  60 tisíci. V následujícím roce se střílelo fakticky nepřetržitě. Od dubna 2016 došlo k eskalaci ozbrojeného konfliktu podél celé hranice a od 27. září začaly boje na úrovni celých armád.

V důsledku neustálých bojů nejsou obě země středem zájmu ani jinak všudypřítomných českých turistů. Můžete nám je přiblížit? Začneme třeba Arménií...

Poprvé jsem Arménii navštívil v létě 1957 a od té doby je pro mne spojena s metropolí Jerevan postaveného převážně z fialového tufu, horským a téměř průzračným jezerem Sevan, odkud jsem se díval na posvátnou horu Ararat, kterou mají Arméni i ve svém státním znaku, byť už kilometr vzdálenou na tureckém území, vynikajícím arménským koňakem a francouzským šansoniérem Charlesem Aznavourem, jenž je původem Armén. Složil na tisíc písní, hrál v 60 filmech, prodalo se na 100 milionů jeho hudebních nosičů. Ale stejně tak se ve světě proslavil zejména se svým Šavlovým tancem Aram Chačaturjan, americká zpěvačka Cher, zvaná bohyně popu, jinak také skladatelka, tanečnice, herečka a producentka. Nebo malíř moře Ivan Ajvazovskij či Američan Arshile Gorky, letecký konstruktér Arťom Mikojan či americký tenista André Agassi, rovněž původem Armén. Měl bych snad také připomenout, že téměř sto let před Univerzitou Karlovou byla založena jerevanská univerzita – to bylo už v roce 1280.

Historicky tento státní útvar existuje jako království už tři tisíce let. První ve světě přijalo křesťanství jako státní náboženství. Zápolily o něj mocné byzantské říše. Arménskou republikou se stalo v roce 1918, která byla poté začleněna do Zakavkazské sovětské federace socialistických republik, až se v roce 1936 znovu osamostatnila, byť v rámci SSSR. V roce 1988 byla postižena zemětřesením – s humanitární pomocí postiženým je spojen vznik humanitární organizace Člověk v tísni. Arménská apoštolská církev je nejstarší křesťanskou národní církví na světě. A když jsme už u světových unikátů, patří k ním i arménská abeceda, kterou vymyslel v roce 405 Mesrop Maštoc – mnich, teolog a lingvista.

Země je jedním z dávných center lidské civilizace. Arméni jsou především obchodníci. Ze tří milionů obyvatel žije v metropoli Jerevanu milion; je to jedno z nejstarších měst s nepřetržitým osídlením na světě. Ovšem na šest milionů Arménců žije trvale v zahraničí, celkem ve 120 zemích, nejvíce ve Francii a USA.



A jakými výjimečnostmi vyniká Ázerbájdžán?

Ázerbájdžánská demokratická republika, nezávislá od roku 1918, se stala prvním demokratickým státem v muslimském světě. Byla však brzy začleněna do SSSR a svou novou nezávislost vyhlásila 30. srpna 1991. U moci je od roku 1993 Nová ázerbájdžánská strana, kterou vedl nejprve Hajdar Alijev a nyní jeho syn Ilham.

Má rovněž velmi starou historii – jako první státní útvar se objevil od poloviny 1. tisíciletí před n .l. jako říše Mana. Ve 4. století ho ovládlo křesťanství, ale v 7. století zemi dobyli Arabové a provedli násilnou islamizaci. Následovaly vpády Turků, Mongolů, země se drobila na řadu knížectví. V roce 1917 bylo potlačeno protiruské povstání, v roce 1918 Muslimská rada vyhlásila Ázerbájdžánskou lidovou republiku. Britští a turečtí vojáci intervenovali, ale nakonec 18. ledna 1919 západní mocnosti uznaly její nezávislost. O dva měsíce vzplál první konflikt o Náhorní Karabach, ale byl ukončen začleněním obou republik do sovětského svazku jako Federativní svaz sovětských republik Zakavkazska. V roce 1936, jak už jsem jednou poznamenal, byl tento svaz rozdělen na tři republiky – Ázerbájdžánskou, Arménskou a Gruzínskou.

V roce 2007 Ázerbájdžán překvapil světové ekonomy nejvyšším růstem HDP na světě – o 41,7 procent. Nejdůležitější je těžba ropy, která se na HDP podílí 75 procenty a na exportu 93 procenty. Ropovod Baku–Tbilisi–Ceyhan měří 1766 kilolmetrů a po ropovodu Družba je druhý nejdelší na světě. O plynovodu Nabucco není dosud přesně rozhodnuto.

Stát má celkem 9,3 milionu obyvatel, převážně Azerů, 95 % z nich jsou muslimové, ale 20 až 25 milionů jich žije v sousedním Íránu. Země má také nejvyšší míru porodnosti (18,6 %). V roce 1991 byl přijat zákon o přechodu písma z cyriliky na latinku.

Z výjimečných osobností bych jmenoval alespoň v oblasti populární hudby Muslima Magomajeva, filmového režiséra Rustana Ibragimbekova, nositele Nobelovy ceny Lva Landaua či šachistu Garri Kasparova.

Možná vás bude zajímat, že ázerbájdžánská vláda se v letech 2013-2015 stala oficiálním sponzorem španělského fotbalového klubu Atlético Madrid – jeho hráči nosili na svých dresech logo ,,Azerbaijan – Land of Fire“. Avšak místní nejpopulárnější hrou je ta stolní desková – vrhcáby. Jinak zde vlastně vznikla proslavená jídla jako plov, šašlik, kabat.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Václav Fiala
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Bojovník proti manipulacím Cemper: Nová koalice v Radě ČT si zatím jen zkoušela sílu. Biskupové navrhli Lipovskou a teď „my nic“

19:46 Bojovník proti manipulacím Cemper: Nová koalice v Radě ČT si zatím jen zkoušela sílu. Biskupové navrhli Lipovskou a teď „my nic“

ROZHOVOR „Farmářské trhy se omezují, tudíž se regionální potraviny prodávají méně. Jsem zastánce něk…