KSČM po desítkách let vypadla ze Sněmovny a vstupu se ziskem ani nepřiblížila. Kde vidíte příčiny?
Chcete Pekarovou Adamovou za předsedkyni Poslanecké sněmovny?Anketa
Není důvodem prostě to, ze KSČM už „vyšla z módy“ a některá její lákavá témata převzaly jiné strany? Tedy že tu stranu už nikdo nespraví?
Témat dodávajících nám, komunistům, raison d’etre, naopak rapidně přibývá. A rychle jim rostou i ostré hroty. Ti, kdo nás vedli doposud, je však odevzdali politickým soupeřům. Zoufale amatérsky a bez boje. A pak ještě naříkali, že nám je jiní „kradou“. Tak, jak je má stavět systémová opozice, se ukrást nedají. Až se tak stane, stranu to nastartuje k velké renesanci. Pokud tu šanci v sobotu nedostaneme, dopadne to žalostně. Pro KSČM i celou naši zemi.
Existuje podle vás recept, jak ztracené voliče třeba od SPD nebo dravého hnutí ANO pod Babišovým výrazným vedením přesvědčit k „návratu domů“?
Recept sám až tak složitý není. Tím větší nároky klade v praxi. Chce to být radikálnější než celá naše konkurence. Ne uřvanými citoslovci, ale schopností jít až k jádru věci. Je to jen v silách subjektu, nemajícího ke kapitalismu žádné závazky. Není snad právě to naší komparativní výhodou, mám-li si půjčit ze slovníku Davida Ricarda? Teď se však válí trestuhodně ladem. Odcizuje nám to i lidi, kteří stranu volili v dobách, kdy jí hrozil zákaz. Spousta z nich stále čeká, kdy to napravíme. Píší mi to a říkají v různých relacích. Stále častěji dokonce, i když se náhodou potkáme na ulici či v metru. Jeden jak druhý slibují, že se k nám vrátí. Až se tam, kam patříme, vrátíme my sami. Koho by nepovzbudilo, spojují-li ty naděje právě s ním? Dobíjí mi to baterky, tak jako máloco.
Hodláte usilovat o post předsedy KSCM. Jaké recepty delegátům nabídnete k tomu, abyste měli šanci v příštích volbách o Sněmovnu zabojovat?
Chce to nemilosrdný rozchod se vším, co nás táhne ke dnu. Politiku, nabízející jasnou alternativu. A to v každé otázce v ohnisku veřejného zájmu. Teď hlavně v té, o niž jde především. Jaká krize se na nás valí, kde se vzala a co my s ní. Ti, kdo ji zavinili, ji svádějí na covid. A šálí lidi iluzí, že až nákaza opadne, vše bude jako dřív. Kdo na ten špek neskočí, vábí ho na jiné mrákoty. Často i velice chytlavé. Tím víc mlhy vypouští přes pravou povahu a příčiny krize. Aby se i ti, v kom se už vaří krev, vztekali jen na konkrétní diletanty a psychopaty, přemnožené u koryt. A uvízli v bláhové naději, že stačí pár „nových košťat“ a méně děravých paragrafů.
Pokud se na té vlně poveze i strana, povolaná být radikální opozicí, bude už jenom prohrávat. A čím dál víc. V rekordní krizi je „nadvýroba kapitálu“, řečeno s autorem Kapitálu. „Nadvýroba“ švindlů a darebáctví, jimiž z ní zkouší vybruslit. V čem spočívají – a proč cepení v mamutí bumerangy – jsem už nejednou přibližoval i publiku Parlamentních listů. Stojí to i v mé písemné prezentaci pro delegáty sobotního sjezdu. Právě o tom však nikdo z těch, kdo stranu dosud vedli a reprezentovali v parlamentech, zatím ani nepípl. Chybí tak i to, co dlužíme poprvé v dějinách našeho hnutí – program demokratického východiska z krize. Scénář, který osloví každého, kdo ji neměl čím zavinit – a ti, na jejichž konto padá, se teď chtějí „hojit“ i na něm. Dnes už nám přitom ani nejsou s to vládnout postaru. „Velký reset“ je zvrhlou intrikou. „To reset“ znamená přesadit, a ne znovu nahodit. Cílem je obludná koncentrace ekonomické i politické moci. Svět, v němž nás kasta globálních oligarchů „přesadí“ do mnohem nuznějších poměrů i torza svobod a práv.
Naši zemi, otřesně závislou na cizí moci už teď, by to rozvrátilo zvlášť destruktivně. Odskákala by to i většina těch, kdo „dělají na sebe“. Tím širší zázemí se nabízí strategii, jež dílu zkázy začne stavět hráz. Cizí kapitál nás zkusí oškubat ještě víc. Ten domácí je na to, aby nám vrátil únosnou suverenitu, příliš slabý a atomizovaný. A mnohdy to ani nemá v plánu. Svébytný rozvoj země nastartují jen strategické průlomy v režii státu. A protože ve veřejném vlastnictví i z jejich výnosu musejí profitovat všichni bez výjimky. Jen tak lze zajistit důstojnou obživu lidem, kteří o ni přišli či teprve přijdou. Bude se státní moc stavět na zadní? Jak by ne, tím spíš ta dnešní. Každý střet, který s ní svedeme za akutní národní zájem, však bude kompromitovat právě ji. Tím víc politických bodů i příznivců přihraje nám. A boj za to, co hoří už „tady a teď“, bude klást i výhonky spravedlivější budoucnosti.
K delegátům se obracím i s výzvou na radioaktivní téma. Jsme na prahu velkých otřesů. Ekonomických, sociálních i politických. Strana našeho typu musí obstát právě v nich. V dnešním stavu by krutě pohořela. I v tom musí sjezd přinést zásadní zlom. Pokud tak rozhodne, vložím do toho všechny síly.
Vedení strany by rada převzala europoslankyně Kateřina Konečná, která bývala občas prezentována jako mladá naděje komunistů, jež může stranu přiblížit mladší generaci voličů. Jak chcete přesvědčit kolegy, že větší nadějí povznést KSČM máte vy, a ne mladá politička?
Žádoucí obměna ve špičkách strany skutečně zamrzla. Po řadu let a nejenom z generačního hlediska. To ze všeho nejdůležitější se tak propadlo až na poslední místo v pořadí – jakým nárokům je potřeba vyhovět a jaká z toho plynou kritéria. A místo těch skutečně směrodatných se hledala spása v čemkoli jiném, jen abychom si pořídili alibi. Právě to nám hrozí znovu. Tentokrát s ještě ničivějšími důsledky. Mít v našich řadách lídra s erudicí a charismatem Luboše Blahy, plně ho podpořím a budu mu dělat vezíra. Docela jinak, než se nám to sugeruje, je to však i s názorem mladých komunistů a jejich levicových vrstevníků. Fanklub mé party tu vůbec není chudým příbuzným. Tím víc to platí u generací, které nebraly rozum až po tunelářském převratu.
Země bude mít novou vládu, která patrně vznikne na půdorysu pětikoalice. Co od takového kabinetu očekáváte? Dovedou vyřešit všeobecné zdražování a další aktuální průšvihy?
Jsou to věrní dědicové těch, kdo inscenovali loupež tisíciletí a proměnu země v cizí dojnou krávu a poskoka. Hraběcí rady jim mohly fungovat jen z opozičních lavic. Teď nám nadělí šokovou terapii ještě bolavější než tu z 90. let. Groteskní mantra, jíž dělají manekýny, se rekordně zhovadí i v okolním světě. Tím víc to odrovná její hvězdnou pěchotu u nás doma. Kéž by ta lekce lidem vydržela co možná dlouho. Pětikoalici na jedno použití čeká závod s časem. Aby nás postavila před hotovou věc, dřív než se bude muset dekovat. Do voleb v regulérním termínu vydrží jen sotva. Než ale padne, může napáchat i škody napravitelné jen velmi obtížně. Proto má tak akutní váhu otázka, jaké závěry vyvodí z debaklu česká levice. Zda polije živou vodou to, co jí dřív dávalo sílu, nebo si umyje ruce další alibistickou maškarní.
Co se týče zahraniční politiky státu, máme očekávat výrazný obrat? A co případné změny mohou způsobit a s jakými důsledky?
Co jiného než ještě agresivnější hybridní válku pod cizím velením a proti vlastní zemi? Klidně i za cenu energetické nouze a kalamit. Právě to lidem možná otevře oči dřív a víc než co jiného. Pak aby viníci chodili jen noční kanalizací.
autor: Radim Panenka