Francouzský prezident Emmanuel Macron přednesl na začátku týdne svůj velkolepý plán na záchranu Evropské unie. Navrhl vytvoření samostatného rozpočtu pro eurozónu, vznik evropské prokuratury k boji proti kriminalitě a terorismu, požadoval sbližování sociálních modelů zemí, ale i to, aby do roku 2024 existovalo v Evropě dvacet evropských univerzit, a do stejného roku pak aby každý student v zemích EU uměl alespoň dva evropské jazyky. Co ze spousty návrhů, které od něj za dvě hodiny v univerzitním prostředí na slavné Sorbonně dále zazněly, byste vítala a čeho naopak byste se děsila z pohledu dopadů na naši zemi?

Víte, když se z toho takhle vypreparují jednotlivé body, přestane být pro jednotlivé stromy vidět les. Když budete mluvit o univerzitách, bude to vypadat, jako by Emmanuel Macron měl na srdci vzdělávání. Když budete mluvit o evropské prokuratuře, bude to zase působit, jako kdyby měl na srdci evropskou bezpečnost. Jenomže nemůžu se zbavit dojmu, jako kdyby šlo do jisté míry o maskovací Potěmkinovy vesnice. V jádru francouzského plánu totiž je to, že Francie chce být velmocí za německé peníze.

Jde totiž o to, že Francii se během posledních dvaceti let drasticky zhoršil veřejný dluh a ekonomika se stala výrazně méně konkurenceschopnou. Naproti tomu Německo je jednou z mála zemí v Evropě, která dokáže své veřejné finance držet na uzdě a navíc má nezvykle nízkou míru nezaměstnanosti. Jednoduše řečeno, ve Francii mají mnohem větší socialismus než v Německu. No a když Francie přijde s tím, že zavede věc jako společné evropské dluhopisy nebo společné ministerstvo financí, pak vlastně se bude dostávat k penězům za úrokovou sazbu, která vznikne zprůměrováním bonit jednotlivých evropských zemí. Tedy Francie vlastně bude na Německu parazitovat. Ta další omáčka, jako jsou univerzity, to už jen balí do úhledného papíru, pod kterým to půjde veřejnosti prodat, a ta nepozná, o co v realitě jde.