Před volbami v Rusku – Putin provádí čistky v hospodářské i politické oblasti. Je to nutné a co z toho vyplývá? Je Putinova pozice neotřesitelná?
Že jsou čistky nezbytné, není sporu. Hlavně aby zasáhly ty, kteří sedí jako žába na prameni všem těm negativním rysům, které se stále vlečou s ruskou společností, jak politikou, tak ekonomikou. Také je třeba obměna kádrů a do popředí by se měli dostat zejména mladí, u nichž je už také jiné myšlení. Samozřejmě se tím posiluje i Putinova pozice. Proč by to jinak dělal? Ostatně každému státu prospívá, nejen Rusku, když má v čele silného politika. Což se to netýká i Spojených států?
Slabý státník je špatným hráčem na světovém poli politiky. Nejenže je nerozhodný, ale pro partnery málo vypočitatelný. A tak se s ním hůře řeší nazrálé problémy. Špatné je posuzovat tyto otázky jen z jednoho úhlu pohledu. Každý hraje svou roli, samozřejmě i lidská práva a jiné otázky, ale celkový pohled by měl být vyvážený. Leccos by si zasloužilo kritiky, ale často si říkám, i na základě vlastních zkušeností, oč snazší je kritizovat, než něco dělat. Nejsem jednoznačný? Jak bych mohl, když se nedívám na věci černobíle. A už jsem o Rusku napsal, že je možné ho milovat nebo nenávidět, ale pochopit ho nelze.
Gigantické „tunely“, penězovody do kapes ruských oligarchů – například při stavbě nového kosmodromu za Uralem. Je to skutečná tvář dnešního Ruska, která s bývalým SSSR nemá nic společného? Jaká je tam vlastně míra korupce a protekcionalismu?
S tím, co jsem řekl na předchozí otázku, je spojena odpověď i na otázku druhou. Není tajemstvím, že ruské ekonomice do značné míry vládnou oligarchové, což je výraz, který už sám o sobě je typicky ruský: Jde o lidi, jejichž byznys je spojen s politikou. V řadě vyspělých zemí mají podnikatelé především zájem, aby se jim stát nepletl do jejich obchodů, a tím měli v podnikání volnou ruku. Tady zase naopak sázejí na to, aby politiku ovlivňovali. Že tomu tak v současném Rusku je, dokazuje, že s bývalým sovětským systémem má málo společného. V něm přece straničtí funkcionáři řídili ekonomiku, nyní spíše podnikatelé řídí stát. Pravda, dělají to sice i za pomoci nejsilnější strany, ale co si budeme namlouvat, peníze nemají přátele ani stranickou příslušnost. Přesněji: věrnost.
Zpět k Putinovi a volbám – rozbíhají se opět závody ve zbrojení. Mohou za to i volby v Rusku a potažmo prezidentské volby v USA? Jde o nové rozdělení světa?
Bohužel s narůstajícím znepokojením sleduji, jak znovu šplhá vzhůru spirála zbrojení, a tím zvyšující se riziko válečného konfliktu. Je to o to nebezpečnější, že dnes podle mého názoru jsou mechanismy, které by mohly tento proces uřídit, aby nedošlo ke konfliktu, podstatně méně účinné. Řekl bych, že po studené válce zrezivěly, jen zbraně nerezaví. Není to vyvoláno volbami, je to způsobeno tendencemi, které se projevují poslední roky, a volby snad jen zvyšují halasnost zbraní.
Američané do nových zbrojních systémů investují přes 450 miliard dolarů ročně, Rusové vyvíjejí nové a nové zbrojní systémy – kde je konec této spirály? Byl by, kdyby si politici sedli za jednací stůl, jako to svého času učinili Gorbačov a Reagan. Jen jejich zásluhou v osmdesátých letech skutečně nevzplál konflikt, k němuž bylo blíže, než si svět tehdy myslel. Ve druhé polovině těchto let se však scházeli každý rok. Kdy naposledy si nyní spolu sedli k jednacímu stolu Obama a Putin? Nemyslím náhodná setkání, ale opravdový dialog jen těchto dvou? Samozřejmě, teď před americkými prezidentskými volbami to už nemá cenu, ale po nich by mělo k němu dojít co nejdříve.
Říká se, že válka je zahraniční politika, jen vedená jinými prostředky. Ale v současnosti by válka neumožnila žádnou politiku.
Psali jsme:
Jak se vlastně dnes má Michail Gorbačov? Zdá se, že se poněkud stáhl z veřejného života....
To, co jsem uvedl, bylo také hlavním důvodem, proč jsem se stal jedním z organizátorů mezinárodní konference o evropské bezpečnosti, která se má v polovině září uskutečnit v Praze. S její myšlenkou přišel vlastně Michail Gorbačov, i Prahu si sám vybral za nejvhodnější místo. A v jejím názvu nikoliv náhodou se připomíná, jaká může být bezpečnost po studené válce. Chtěl bych dodat, aby nenastala ta horká. Konferenci usilovně připravujeme, není to však na vládní úrovni, očekáváme bývalé přední evropské politiky. Proč bývalé? Protože už necítí žádné státní a politické závazky, ale jsou stále ještě dostatečně moudří, aby se mohli vyslovit k současné situaci a nastínit východiska. Je to něco podobného, jako když Winston Churchill svolal v roce 1948, tedy v době, kdy se studená válka rozhořívala, do Haagu celoevropskou konferenci podobného složení. Tito lidé jsou připraveni vyslovit své varování.
Gorbačovovi bylo letos v březnu pětaosmdesát. Od konce roku 1991 už stojí mimo politickou špičku, třebaže z politiky zcela neodešel. Vytvořil svůj Fond, tým odborníků, který vypracovává studie, vede archiv, organizuje mu diskuse a přednášky. Pravda, už se necítí jako mladík, ale doufám, že se cítí dost dobře na to, aby přijel do Prahy a řekl zde své slovo. Mlčel, když tu byl v sedmaosmdesátém, ale to bylo za jiných okolností, jak u něj doma, tak u nás, za tehdejšího politického vedení. Dnes mlčet nemusí a pevně doufám, že nebude. I proto nás požádal, abychom mu připravili toto fórum, kde by se mohl vyjádřit. Napsal mi úvod ke knize, kde právě popisuji jeho vztah k nám, důvody, proč tehdy, v roce 1987, mlčel, a jak on osobně pomohl listopadové revoluci v roce 1989, aby se nejen netopila v krvi, ale aby proběhla tak, jak proběhla. Tehdy si přál, aby se to stalo už do konce listopadu, měla tedy necelý měsíc zpoždění. A co mi k tomu udal on, co mi k tomu řekli jiní pamětníci, kteří zatím zcela otevřeně nepromluvili? To nechť posoudí čtenáři.
Psali jsme:
autor: Václav Fiala
