Vzpomenete si na to, co jste dělal v pátek 17. listopadu 1989? Jak jste ten den trávil?
Věnoval jsem se rutinní práci dopisovatele americké tiskové agentury Associated Press. Takže nejdřív Albertov, pak Národní, pak to napsat, večer pár drinků v hotelu Alcron s kolegy, hodnocení situace a plánování práce na příští den...
Zapojoval jste se vy osobně do listopadového dění a setkával jste se s lidmi kolem Václava Havla? Chodil jste třeba na Václavské náměstí a později i na Letnou? Můžete popsat ten Váš Listopad 1989?
Pracoval jsem jako novinář. Nebyl jsem aktérem na jevišti dějin, ale seděl jsem v první řadě pod pódiem a měl jsem docela dobrý výhled. Byla to opojná a euforická doba. Podrobně jsem o tom všem napsal v autobiografické knize Fejsbuk, která nedávno vyšla.
Datum 17. listopad 1989 bývá někdy popisován jako spontánní výstřik vůle nespokojených občanů, kteří již nechtěli žít v zahnívajícím režimu. Alternativní teorií je, že ekonomicky vyčerpaný režim se sám zhroutil poté, co ho opustila Moskva. A existují i konspirační teorie popisující účast tajných služeb. K jakému vysvětlení se přikláníte vy?
O výstřiku občanů bych zrovna nemluvil, ale pravdou je, že ta touha po svobodě byla veliká, a to bylo důležité. Změny v Moskvě byly samozřejmě dominantní a dohoda velmocí nutná. Tajné služby, disent a ostatní revolucionáři pak posloužili jako produkční jednotka, která to celé zrealizovala. Na tom není nic špatného. Odvedli vcelku skvělou práci.
- Petr Pithart, Milan Uhde, Jan Urban, Martin Bursík, Miroslava Němcová, Roman Joch, Pavel Žáček, Ivan Langer, Štěpán Kotrba, Karel Janeček, Miroslav Kalousek, Jan Graubner, Václav Žák, Petr Hampl, Karel Hvížďala či Hana Marvanová. I ti přispěli do seriálu ParlamentníchListů.cz, ve kterém osobnosti politického a společenského života bilancují dobu po listopadu '89. Kompletní seznam najdete ZDE.
Posuzováno z dnešního pohledu - listopadové události nabraly poměrně rychlý spád - již 29. listopadu 1989 totiž Federální shromáždění odhlasovalo změnu ústavy ve smyslu vypuštění článku 4 o vedoucí úloze KSČ a článku o marxismu-leninismu jako státní ideologii. Komunistický režim tak tímto aktem definitivně ztratil právo kontrolovat veškerou politiku i fungování státu. Jenže ani po pětadvaceti letech nebylo fungování komunistické strany zakázáno. Je to podle vás chyba?
Revoluci nejde dělat bez lidí. Nezapomínejme, že v roce 1989 bylo přes deset procent obyvatelstva včetně starců a dětí aktivními členy KSČ, a když k tomu přičteme bývalé členy, milicionáře a svazáky, byl komunista prakticky v každé rodině. Strach z perzekuce a procesů by tehdy, v případě postavení komunistů mimo zákon, narušil revoluční jednotu, a důsledky mohly být nedozírné. Také se říkalo "nejsme jako oni". Na druhou stranu to, že se naši komunisté - na rozdíl od jiných zemí - nepřejmenovali, nám uprostřed toho smutku dává jistou výhodu, protože i budoucí generace budou vědět, s kým mají tu čest.
Jakou roli reálně sehrál při rozleptávání komunistického režimu ,,disent“? Komunisté dnes disent totiž bagatelizují jako málo početný, marginální a živený ze zahraničí.
Český disent byl na rozdíl od polské Solidarity velmi málo početný, tím pádem společensky marginální, a že byl podporovaný ze zahraničí, je asi taky pravda. Jeho význam byl ale značný, především v okamžiku revoluce a krátce před ní. Díky zvláštní kombinaci osobního sebeobětování a mezinárodní podpory, včetně té mediální, přicházeli tehdy disidenti v čele s Václavem Havlem jako noví hrdinové, s morálním mandátem ke změnám. Lidé potřebovali pozitivní příklady, aby vůbec mohli uvěřit tomu, že to, co se děje, je myšleno vážně.
Všeobecně bývá za největší osobnost české politiky posledních 25 let označován Václav Havel. Co o něm soudíte a co soudíte o místu, které nyní v české společnosti má? Kdo byl největší osobností pro Vás?
Neumím přesně poměřovat osobnosti, ale dá se říct, že Václav Havel byl tehdy v dobách revolučních národem bezmezně milován a jeho mezinárodní prestiž je dodnes značná, i když měla vždy kýčovitou podobu. V dějinách zůstane jako světec, což je sice paradox, ale nakonec - kdo s čím zachází, s tím také schází...Václava Klause vidím na druhou stranu jako reálnou a konzistentní postavu, kacíře, skutečného reformátora a bojovníka proti všem, pravého nositele odkazu Jana Husa. Miloš Zeman je logicky ten třetí do party. Jeho obraz vždycky poškozovalo přehnané provokatérství, výstřednost a sranda za každou cenu, ale pokud si to nepokazí, bude mít své místo v dějinách i on.
V čem má naše země po 25 letech demokracie ,,dobře našlápnuto", ale co ji brzdí v případném dalším pozitivním vývoji? Co musíme v příštích 25 letech vykonat pro to, abychom byli úspěšnější?
Našlápnuto máme relativně dobře, nejen kvůli minulým 25 letům, ale také díky všem našim předkům, protože i oni z této země udělali to, co je dnes. V současné ekonomické soutěži máme pořád solidní šanci uspět. Budoucnost bude ovšem jako vždy zásadně určovat celková mezinárodní situace, kterou příliš neovlivníme. Naším úkolem je pak nepropadnout pesimismu, který se nám ostatní snaží vnutit, protože je to pro ně ekonomicky i mocensky výhodné. Sebemrskačství nechť je velezradou a vlastenecký optimismus povinností.
Všichni víme, že v ČR zvítězila klausovská linie liberalizace a kuponová privatizace. Existuje ovšem komunistický výklad, že klausovské vedení chtělo rozkrást stát. Co na to říkáte?
S podobně pistolnickou rétorikou se dá také říct, že komunisté rozkradli tento stát v měřítku, které už sotva někdo v budoucnu byť jen napodobí, a že zloděj volá chyťte zloděje... Ekonomická porevoluční transformace podléhala nejširší možné demokratické kontrole, a ve svých výsledcích se nijak zásadně neliší od jiných srovnatelných zemí. A když, tak v pozitivním slova smyslu.
V naší redakční anketě se ptáme čtenářů, jaký vývoj by si po roce 1989 přáli, pokud by o něm mohli kdysi rozhodovat. Z nabízených možností má jasnou převahu varianta, že by zemi měli vést Valtr Komárek a Alexander Dubček a měl se tu budovat socialismus s lidskou tváří připomínající rok 1968. Co si o tom myslíte?
Reformovaný komunismus, jak se traduje z roku 1968, je romantický nesmysl. Tehdy za Dubčeka to byl klasický pokus o převrat, který se nepovedl, tím pádem partie nebyla dohrána do konce a zůstala po ní tahle krásná iluze. Kdyby to běželo dál, dopadlo by to víceméně stejně jako o dvacet let později. Tvrdý konkurenční boj v tržním hospodářství je podstata svobodného a demokratického kapitalismu, o který jsme si v roce 1989 tak hlasitě říkali, přestože mnozí to tehdy zamlžovali - a dělají to dodnes - řečmi o lidských právech a morálce. A což teprve celá ta polemika o takzvaném právním rámci! Pouhá představa, že revoluce probíhá v nefunkční a předražené justiční džungli, kterou máme dnes, je děsivá. Takže pokud si někdo myslel, že to, co nás čeká, bude jakýsi kapitalismus s lidskou tváří, měl smůlu. Nic takového bohužel neexistuje. Kdyby to mělo lidskou tvář, nebyl by to kapitalismus.
Měl jste nějaké osobní sny ve spojitosti s pádem režimu? A které sny se vám již splnily?
Politické sny jsem nikdy žádné neměl, zato iluzí dost, viz výše. Stejně jako spousta jiných lidí. Ale hlavně jsem byl velmi zvědav, jak to dopadne. Dnes jsem poučen, má zvědavost je ukojena a přes to všechno jsem rád, že jsem měl příležitost u toho být.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Olga Böhmová
