Poslední léta byla bohatá na události, které dle mnohých představují největší výzvu nejen pro ČR od listopadu ´89. Nejprve Ukrajina, válka v Sýrii a teď migrační krize. Co nám tato poslední léta řekla o naší demokracii, o tom, kam jsme se od listopadu ´89 dostali, o nás samých?

Tato doba stále více připomíná jeden historický citát: „Demokratické zřízení doplatí na to že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých, a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů, a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce, a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie.“.Jeho autorem není nikdo jiný než řecký filosof Sókratés. Kde všude již vládnou zločinci celým státům, si dosaďte sami. Architekt stěhování národů bude jeden z nich.

Myslíte si, že sdělovací prostředky podporují demokratickou otevřenou diskusi, nebo se jedná o manipulaci a propagandu? A případně v čem?

Každý den se setkávám s kritikou na informování médií. Žijeme v době televize, co není v bedně, jako by nebylo. Propaganda běží na plný plyn. Na obou stranách každého konfliktu. Došlo ke střetu mezi dvěma velmocemi, z nichž jedna je neskutečně zadlužena, základny má po celém světě, její lídr veřejně prohlašuje, jak státům bude kroutit ruce a své problémy řeší tiskem ničím nekrytých zelených papírků, které svět stále akceptuje při platbě za energie, tedy ropu. Kdo chtěl při produkci přejít k jinému platidlu, narazil.  

Druhá velmoc prohrála studenou válku, nejprve se rozpadla, pak téměř zkrachovala pod alkoholickým oparem svého vůdce a poslední desetiletí trpělivě pracuje na obnově svého hospodářství. My jsme součástí Evropy, třetí velké říše, která je složena z těkavých elementů, kde každý má historickou zkušenost se světem násilí a válek. Při hledání pravdy, tedy zda jsou události manipulované, jsme v určité výhodě. Propagandu naši dědové poznali za druhé války, my za doby socialismu byli také oblažováni reportážemi, kterým čouhala z bot. Propagandu cítíme na sto honů i dnes.