Máte zcela unikátní kombinaci dvou profesí. Která z nich pro vás byla původní a proč jste přibral i tu druhou?

Původně jsem výpravčí vlaků na dráze, ale v roce 1994, tedy ve svých devětadvaceti letech, jsem dostal nabídku jít do soukromé firmy pohřebnictví. Oslovil mě táta mého kamaráda, když v té době rozjížděli v Praze velkou pohřební službu. Řekl jsem si, že to zkusím. Po třech měsících se však ta firma rozpadla a on si mě vzal s sebou do Brandýsa, kde založil menší firmu. Začal jsem úplně od píky. Postupem času jsem se ve firmě stal jednatelem, pak jejím spolumajitelem a teď ji vlastním. Původně jsem technického zaměření, ale ty složité chvíle, smrt, to byly takové filozofické otázky, že mě přivedly k té psychologii. Věděl jsem, že v takových chvílích mi může být platná. Proto, i když nejen proto, jsem ji začal v roce 2009 studovat. Tím, že jsem původně technického zaměření a začal jsem se studiem ve zralém věku, tak o to víc se cítím obohacený. Nejsem takový ten suchar, co začal studovat psychologii po gymnáziu, ale mám díky životním zkušenostem větší rozhled.

Jak na tuto vaši dvojí roli reagují klienti v psychoterapeutické ordinaci a zákazníci pohřební služby?