Ideolog Lipavský, tankový prapor muzeální techniky a nejen to. Historik Fidler i o armádních nákupech

Na počátku srpna se k problematice prudkého navýšení financí pro resort obrany vyjadřovali politologové Šaradín a Valeš. Zajímalo by mne, jak jejich vyjádření korespondují s údaji, které jste zde již několikrát uvedl?

V prvé řadě je třeba se s oběma politology seznámit poněkud blíže. Oba jsou docenti. Pavel Šaradín působí na Univerzitě Palackého v Olomouci, Lukáš Valeš na Západočeské univerzitě v Plzni. Oba se primárně věnují českému politickému systému a oba jsou autory několika významných odborných výstupů v této oblasti. Oba také přímo či nepřímo působí na české politické scéně. Pavel Šaradín byl v nedávné minulosti poradcem sociálně demokratického představitele Jana Hamáčka a také lídrem tohoto uskupení v posledních krajských volbách. Lukáš Valeš na politickou scénu vstupuje odborně fundovanými komentáři, pokrývajícími značnou část problému naší vnitřní i zahraniční politiky. Jejich rozhovor pro stanici CNN Prima News se též primárně týkal těchto oblastí, k resortu obrany se dostali až zprostředkovaně a v druhé polovině rozhovoru.

Zaujalo vás na tomto dialogu i něco jiného, než komentář k resortu obrany?

Velice zajímavou byla reakce na tvrzení současného ministra zahraničí Lipavského ohledně toho, že Andrej Babiš by prý se svojí novou vládou „otočil kormidlem“ a začal směřovat na východ. Navíc pan ministr prohlásil, že kritika resortu obrany nahrává ruské propagandě. Docent Šaradín se dosti tvrdě vymezil vůči onomu prohlášení o kritice a připomenul, že nejde o nic nového, protože podobně se prý měla ODS vymezovat vůči sociální demokracii již od konce 90. let. Fakticky takové strašení označil za pouhou předvolební propagandu, navíc nepříliš promyšlenou. Docent Valeš reagoval ještě příkřeji, neboť Lipavského tvrzení označil přímo za ideologii. Neopomněl rýpnout do vlády, že její reálné působení je v protikladu k předvolebním slibům koaličních stran a ukázal jednoznačné zakotvení zájmů Andreje Babiše v západním světě.

Oba politologové tak během několika minut a při použití jednoduchých a logických argumentů zcela rozbili obě tvrzení ministra Lipavského. Ukázali názorně skutečnost, že odborné vzdělání je pro daný resort nezbytností, bez něho jeho pracovník není schopen dohledat argumenty a logicky je sestavit, takže mu zbývá jen ideologické a propagandistické žvanění. Poté docent Valeš plynule přešel k resortu obrany a přinesl několik zásadních tvrzení.

Můžete je specifikovat?

V prvé řadě prohlásil, že resort obrany se dlouhodobě potýká s násobně předraženými nákupy, a to ve stovkách procent. Je to poměrně neobvyklé tvrzení, obecnou mantrou totiž doposud bylo, že resort obrany je po mnoho let podfinancován. Vcelku ale jeho tvrzení koresponduje s mými v minulosti uvedenými údaji, že od roku 2015 stoupl rozpočet resortu obrany násobně, ale použitelné výstupy v podobě počtu bojových jednotek a jejich výzbroje se prakticky nezměnily.

Specifikoval Valeš svá tvrzení o stovkách procent?

Byl velice konkrétní, takže ministerstvo by mohlo jeho tvrzení snadno vyvrátit, pokud by nebyla pravdivá. Podle něho byly polní kuchyně předraženy třikrát, lehké kulomety sedmkrát, stíhačky F-35 ve srovnání s Izraelem téměř dvakrát. To jsou konkrétní údaje, které je třeba ze strany ministerstva vyvrátit. Záměrně jsem čekal deset dnů, zda se ministerstvo ozve, nestalo se tak, a proto platí, že kdo mlčí, ten souhlasí.

Nebylo to tím, že paní ministryně Černochová v oné době trávila dovolenou v Itálii?

Na prokázání případné nepravdy snad není třeba požehnání šéfa resortu. Ministerstvo má k dispozici celý odbor komunikace (odbor je kvůli tomu, aby jeho šéf dostával plat na úrovni náměstka) se třemi odděleními, další oddělení pro styk se nachází v kanceláři náčelníka generálního štábu. To je sice dle mého názoru zcela zbytečné, ale kariérní léta pro bohatou výsluhu si tam nahání jedna plukovnice a jeden podplukovník – což jsou hodnosti na úrovni velitele a zástupce velitele tankového praporu. Tedy čtyři oddělení plná jistě nezpochybnitelných odborníků.

Pokud by tedy docent Valeš dezinformoval, určitě by to již bylo resortem odhaleno. Nemluvě o tom, že ve Strakovce sídlí „strako“ v plukovnické hodnosti, jenž má vojenské reálie zcela jistě v malíčku, případně v jiné části své anatomie. Nikdo proti vystoupení docenta Valeše neprotestoval, nikdo jeho tvrzení neuváděl „na pravou míru“, takže je můžeme nyní chápat jako pravdivá.

Co z toho bezprostředně plyne?

Ona další věta, kterou pan docent v rozhovoru prohlásil – jako daňový poplatník odmítá dávat armádě bianco šek, pokud není jisté, že peníze jsou efektivně využity. Pokud by resortní zaměstnanci netušili, co to je bianco šek, paní ministryně jako bývalá úřednice od bankovní přepážky jim to jistě na Libavé při nějakém školení vysvětlí. A jistě se také najde nějaký jiný odborník, aby jim vysvětlil, jaký že je rozdíl mezi pojmy „efektivní“ a „efektní“.

Paní ministryně ale po návratu z dovolené hlavně nechala schválit peníze na Leopardy...

To máte pravdu, tady bych si však dovolil resort malinko bránit. V okamžiku, kdy jsme si jako kompenzaci za tanky poslané na Ukrajinu nechali poslat výzbroj pro dvě tankové roty ve formě německých tanků Leopard 2A4, vše další se již děje podle teorie padajícího domina a postupovat jinak asi nejde. Německá strana moc dobře věděla, co dělá. Za necelé tři desítky starých tanků, které by jim jinak rezivěly ve skladech, získali od nás téměř pět miliard za zbývající tanky pro třetí rotu, bez nichž by náš tankový prapor nemohl provádět komplexní výcvik. Za servis těchto darovaných a prodaných tanků pak německá společnost získá dalších 6,6 miliardy korun.

Tanky Leopard 2A4 se hodí pouze k výcviku a nemají už charakter moderních bojových strojů. Proto musí následovat nákup nové techniky a jen těžko to může být jiná než německá, konkrétně Leopard 2A8. A platba za nové tanky, tedy za 44 kusů z první dodávky, včetně takzvané bohemizace a inflační rezervy, činí téměř 40 miliard, a údajně bychom měli zaplatit stejné peníze jako jiní zákazníci. Problém však vidím v tom, jak dlouho budou tyto nové tanky na úrovni doby.

Podle představitelů resortu nám ony nové tanky prý vydrží třicet let...

Mám radost, že to takto představitelé ministerstva staví. Ony nám možná vydrží třicet let, ale pouze za předpokladu, že nebudou nasazeny do bojových akcí. Domyšleno do důsledků, ono tvrzení resortu o třiceti letech ukazuje, že ministerstvo s žádným bojovým konfliktem nepočítá.

Ale teď bez legrace. Již vloni se objevil prototyp nového tanku francouzsko-německé společnosti KNDS s označením Leopard 2A-RC 3.0, přičemž počátkem srpna 2025 měl jeho druhý prototyp úspěšnou premiéru na vojenském cvičišti. Nový tank má bezosádkovou věž, pouze tři členy osádky, a hlavně sníženou hmotnost pod 60 tun. U nás již proběhly zprávy o tom, jak obtížně se stávající Leopardy 2A4 přepravují z kasáren do výcvikových prostorů, přičemž musí být najímány tahače od soukromé firmy. A v okamžiku, kdy jsou evropské odborné magazíny (včetně našeho webu ACR) plné informací o této zjevné náhradě hlavního bojového tanku Leopard 2A8, naše ministerstvo se urychleně snaží podepsat kontrakt na co? No na ony hlavní bojové tanky Leopard 2A8. Takže cca 50 miliard vyletí do vzduchu a my v letech 2028 až 2031 získáme do výzbroje tanky, které již mohou být – díky náběhu výroby tanku Leopard 2A-RC 3.0 – zcela zastaralé. Možná se objeví nějaké dětské vady, které náběh výroby nového stroje odsunou, ale již nyní lze říci, že tanky Leopard 2A8 v naší výzbroji třicet let nevydrží, leda bychom do budoucna vytvářeli tankový prapor muzeální techniky.

Bojíte se tedy, že se bude opakovat to samé, co u Pandurů?

Přesně tak. Nákup transportérů Pandur II byl vládou schválen v březnu 2009, vozidla byla postupně dodávána do roku 2020. Ještě v září 2022, tedy již za přítomnosti ministryně Černochové a náčelníka generálního štábu generála Řehky byl poslanecký výbor pro obranu informován, že bude koupeno dalších 70 transportérů tohoto typu. Ale v dubnu letošního roku přišel resort s tvrzením, že Pandury již nevyhovují. Asi se nelze divit, protože již na podzim 2019 byla pětina transportérů vyřazena ze stavu kvůli různým poruchám a opravám. A nelze zapomenout na legendární bitvy u Tábora v listopadu 2016 a u Nového Strašecí v listopadu 2023, kdy protivník v podobě dvou osobních aut dokázal poškodit až osm těchto transportérů.

Na závěr bych se ještě vrátil k onomu vystoupení pánů Šaradína a Valeše. Oba jste vcelku chválil. Nicméně, neobjevilo se tam něco, s čím byste nesouhlasil?

Jste hrozný šťoura a navíc mne dost dobře znáte. Ano, byl tam jeden prvek, u něhož mi poněkud cuklo obočí. Docent Šaradín v samém závěru prohlásil, že oněch případných 5 % zbrojních výdajů půjde do České republiky, nikam ty peníze nebudeme posílat. On to samozřejmě myslel obecně, že se prachy nepošlou do Monsu a tam za ně nakoupí cosi, přičemž na nás se možná nedostane. V tomto smyslu má pravdu.

Na druhou stranu ale již není druhá polovina třicátých let, kdy si Československo asi 95 % zbraní vyrábělo samo a byla to technika domácí konstrukce. Není již ani první polovina padesátých let, kdy Československo většinu zbraní také vyrábělo samo, přičemž ale z poloviny šlo o sovětské zaplacené licence. Takže absolutní většina oněch peněz skončila v domácím průmyslu, a přesto obě etapy horečného zbrojení skončily měnovou reformou (ta první se konala až po válce, ta druhá již v létě 1953).

Nyní však jsme v situaci, že peníze určené na zbraně odejdou do zahraničí – viz oněch cca 50 miliard korun za Leopardy a zde snad je šance, že nedojde k tak masivnímu předražení. Počítejme dále, kromě německých Leopardů chce ministerstvo francouzské Caesary, švédské transportéry a vojskové protiletadlové systémy, o náhradu Pandurů se hlásí Finové, kulomety nám dodali Belgičané od Hluboké, baťohy Číňané ze Slovenska. O letounech F-35 raději nemluvme v situaci, kdy si je odmítlo pořídit Španělsko. Ještě že se zvyšují platy, ošatné a ocasné u důstojníků a generálů, ještě že máme domácího dodavatele polních kuchyní, náklady na ně opravdu z valné části doma zůstanou. A pokud bychom za „doma“ počítali i švýcarské a lichtenštejnské banky, tak by zde mohly zůstat i ony mnohasetmilionové provize, které příjemci našich desítek a stovek miliard vyplatí zainteresovaným.