Český i slovenský hokej prošel teď minimálně co do personální stránky velkými změnami. Je to podle vás krok k lepšímu?
No, tak doufejme, že ano. Základem je samozřejmě dobrý systém, který stanoví, jakým způsobem se budou vychovávat mladí hráči. A pokud to bude skutečně fungovat, tak nevidím jediný důvod, proč by to nemělo být prospěšné. Naopak.
Lubomíre, zkusme tedy srovnat aktuální šance českého a slovenského hokeje právě ve směru k výchově nových mladých talentů.
Tak já si uvědomuji, že my jako Slováci máme oproti vám minimálně jeden dosti podstatný hendikep – a to, že nemáme zdaleka tolik krytých tréninkových hal, zatímco vy zkrátka ty stadiony máte, máte jich, pokud se nemýlím, přes padesát, a dokonce ještě přibývají další a ty další už jsou závazně naplánovány. V tom tedy máte před námi jednoznačný náskok.
My žádné novější tréninkové plochy v podstatě nemáme. A ty starší už opravdu nejsou příliš kvalitní. Takže už jen v tom je mezi námi dost velký rozdíl a naše šance vychovávat dobré mladé hráče se tím samozřejmě výrazně snižuje.
Jak probíhá nábor nových talentů u vás na Slovensku? Vladimír Martinec nedávno prohlásil, že kluby dnes berou prakticky všechny zájemce, kteří se alespoň dokážou udržet na bruslích.
Tak u nás je to přesně to samé. My jsme dokonce ještě „o něco dál“, protože leckteré žákovské kluby se jednoduše zkrátka ruší, neboť některé týmy prostě nejsou dost dobře schopné dát dohromady dostatečný počet hráčů – a tím pádem dochází k tomu, že se ruší i celé soutěže, což je perspektivně fakt hrozná zpráva.
Ale není to prostě tím, že se změnila doba a že ta nabídka využití volného času je pro děti nesmírně rozmanitá?
Ano, máte naprostou pravdu. Ta doba je samozřejmě jiná, ale těm dětem chybí takové to zdravé odhodlání a sebezapření. Když to řeknu natvrdo: jsou příliš pohodlné, než aby někde pořádně makaly na hranici sebezapření.
Ty děti nechtějí na sobě pracovat a chtějí se tím jenom bavit. To ale můžou, až když něco opravdu umějí. Takže vybírají si vždycky tu cestu, která je jednodušší, ale nevede k úspěchu. Protože pokud tomu ten kluk nedá opravdu všechno, pak si doma může tu NHL pouštět leda tak na Play stationu…
Lubomíre, v roce 2015 slovenský hokej zažil mimořádnou interní krizi, kdy se hráči postavili proti hokejovému svazu. Vyjadřovaly se k tomu rovněž politické strany. Vy a další nejlepší slovenští hokejisté jako Zdeno Chára, Marián Gáborík, Marián Hossa přitom podporovali svého bývalého kolegu Richarda Lintnera, který usiloval o místo šéfa tamní extraligy. Proto jste také zveřejnili velmi nekompromisní petici, pod níž se podepsalo padesát hráčů, kteří pohrozili, že pokud nepřijdou změny, nebudou oblékat národní dres, což by pro Slovensko reálně znamenalo sestup do skupiny D na úroveň Austrálie. Nakonec se obě strany umoudřily, učinily jisté ústupky a po dlouhých měsících celý ten napnelismus konečně polevil. Vy jste byl jedním z hlavních rebelů, dokonce můžu říct, i jejich mluvčí v médiích…
Tak to samozřejmě nebylo zdaleka jen moje vlastní rozhodnutí... ano, to z těch padesáti podpisů vcelku vysvítá… no dobře, (smích) řeknu to jinak. Prostě já jsem ten typ, který když se něco děje, tak nemůže zůstat jen tak sedět a mlčet, ale okamžitě se zapojím a řeknu nahlas a na rovinu svůj názor. Takže proto ta média, ale žádným oficiálním mluvčím, a dokonce ani iniciátorem této iniciativy jsem nebyl.
Ale nám se prostě nelíbilo, že se zaspala doba z let 2000–2003, kdy jsme přivezli tři medaile, byli jsme oslavovaní, sponzoři se jenom hrnuli, ale přitom se to nevyužilo právě pro stavbu nových hal, výchovu mládeže atd. Prostě přesně toho, co nám dnes chybí. A co se stalo od těch let? No, nevychovali se žádní hráči! Každý rok pořád míň a míň je jich v NHL, teď už to můžeme spočítat pouze na prstech.
Po těch úspěšných letech přišlo pro slovenský hokej doslova období temna…
Přesně tak. A víte proč? Protože ty hráče prostě neměl kdo nahradit. Tam se vytvořila obrovská propast, kdy ti nejlepší už končili a žádní noví tu nebyli. A teď se to snažíme zoufale dohánět.
Jak se vám zamlouvá, že šéfem slovenské střídačky je Kanaďan Craig Ramsay? Že to není Slovák nebo alespoň Čech – vždyť ve hře byl údajně i Vladimír Růžička.
Ne, ne, já sám jsem s ním byl na několika turnajích a sledoval jsem ho na té lavičce, jak s hráči pracuje. Zkrátka a dobře: Kanaďan Ramsay mi opravdu nevadí, byla to správná volba. Myslím, že ukázal tomu týmu, jak má vypadat skutečná disciplína, což je právě to, co ve slovenské reprezentaci chybí.
Ale řekněme si to na rovinu, slovenskému hokeji především chybějí kvalitní hráči. Řekl bych, že v tomto ohledu je situace nejhorší od rozdělení Československa!
Pane Višňovský, máme za sebou smutné výročí 11. září, jež odstartovalo přesně v tom období, kdy vy jste začínal v Americe, v NHL řadu bezpečnostních změn a kontrol. Jak to vypadá dnes?
Dnes? Tak podívejte se, co si budeme namlouvat, nikdo z nás dost dobře neví, co se může stát, v jaké zemi a v jaké hlavě se ten plán teroristického útoku zrodí.
Často to bývá v případě přistěhovalců, kteří už v Americe žijí, ale jsou z toho života frustrováni, takže se přihlásí k nějaké radikální organizaci a na internetu použijí její instruktáž k teroristickému útoku...
Tak ano, to máte pravdu, bohužel se to stává, a neděje se to zdaleka jenom v Americe, ale také v Evropě.
Jistě, to možná v současnosti ještě víc. Myslíte, že se někdy podaří ty uprchlíky nebo ty přistěhovalce etablovat mezi ostatní obyvatele?
Kdepak, to si opravdu nemyslím. Protože to je totiž diametrálně odlišná mentalita a úplně jiná kultura a styl života. Takže já fakt nevěřím, že by se tohle někdy mohlo dát dohromady!
Rozhovor vedl Tomáš Procházka
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový
