K prohlášením z Turecka, že by Česká republika měla obžalovat advokátku Samkovou kvůli jejím výrokům proti islámu, jste uvedl: „Jistěže každý muslim není terorista. Ale skoro každý terorista je muslim. Možná by pomohlo, kdyby Turecko přestalo terorismus financovat, vyzbrojovat a chránit.“ Je tedy v pořádku mluvit veřejně proti islámu tímto způsobem? Jde stále o svobodu slova, nebo bychom se měli držet zpátky?
Vypůjčil jsem si tuto smutně ironickou, leč pravdivou slovní hříčku, abych poukázal, že doktorka Samková – sice možná nevhodnou formou – řekla pravdu. Islám není jen náboženství, ale komplexní systém správy věcí veřejných, zasahujících do všech aspektů života lidského společenství, přičemž nejde o princip správy demokratický, nýbrž dogmatický, rigidní a znemožňující vlastní vývoj lidského společenství. Abyste tohle ověřili, stačí vyjet kamkoliv, kde je islám převažující či výhradní součástí správy věcí veřejných.
Ale k vašemu dotazu: Ano, jde o svobodu slova v její nejryzejší podstatě, kdy nynější svobodou slova zajišťujeme naši vlastní, budoucí, společenskou svobodu. Stejně jako doktorka Samková patřím ke stále rychleji rostoucí skupině velmi nespokojených občanů České republiky a Evropské unie, kteří se v žádném případě nebudou držet zpátky v hájení svobody slova a projevu bez ohledu na osobní následky. Toto omezování je projevem fašizace vládnoucí „liberální“ levice, která – protože nemůže dostatečně rychle vyměnit své frustrované voliče za závislé imigranty – alespoň omezuje základní lidská práva svých voličů způsobem, který je nevídaný v poválečné historii Evropy. Současné evropské elity – ty české nevyjímaje – zavádějí fašistický dohled a perzekuci vlastních obyvatel, které zároveň obviňují z fašizace. Je to buď neuvěřitelná drzost, nebo nás naše levicové vládnoucí elity považují za nesvéprávné a neschopné bránit demokracii a tradice evropských národů. Což je omyl, který bude stát současné vládnoucí elity jejich pozici a přinese podstatnou společenskou změnu v celé Evropě. Duch změn vane stále silněji ve stále více zemích, což dovádí politické, společenské a mediální elity k nepříčetnosti, projevující se ve způsobu vyjadřování a informování, jakož i ve snaze perzekvovat a zastrašovat nespokojené a vládu kritizující občany.
Která televize vytváří nejdůvěryhodnější zpravodajství?Anketa
Jak jste vnímal právě proslov Samkové? Souhlasíte, že islám se rovná komunismu, nacismu a fašismu, jak prohlásila?
Ne, nesouhlasím. Nelze položit rovnítko mezi žádný ze jmenovaných „ismů“, natož mezi islám a kterýkoliv z nich. Islám je totiž neporovnatelně nebezpečnější, než kterýkoliv z výše uvedených politických systémů. V první řadě je komplexnější. Stojí na silných, srozumitelných a široce akceptovaných teologických základech. Je-li tedy islám napaden pro jakýkoliv svůj aspekt, ať už společensko-správní, lidskoprávní, politický, či jiný, okamžitě se brání nikoliv věcně, ale s poukazem právě na svůj teologický aspekt. Jinými slovy: napadnete-li chování některých muslimských komunit vůči ženám, způsobu parkování před mešitou, chování k pejskařům v evropských městech, či nátlak muslimských rodičů na změnu učebních osnov řady předmětů v evropských školách, odpovědí je málokdy věcná diskuse o meritu problému. Většinou je stěžovatel nařknut z útoku na islám jako náboženství a je mu vyhrožováno zákony, chránícími svobodu víry každého obyvatele Evropy, čímž má islám obrovskou výhodu před soupeřícími politicko-společenskými systémy, které ze své povahy musí být vždy kritizovatelné, má-li být zachována svoboda jednotlivce i společnosti.
Petice na podporu Samkové vyzývá, abychom bránili svobodu slova. Píše se zde: Společnost je totiž nemocná a lidé se v ní opět „bojí mluvit“. Mluvit bylo zločinem, říci cokoli opozičního bylo trestáno, vyjádřit se nesouhlasně vůči „jediné schválené pravdě“ znamenalo riziko udání a následné perzekuce. Vy jste podpořil petici zveřejněním na sociální síti. Bojíme se promluvit naplno? Bojí se obyvatelé v Evropě mluvit otevřeně? A proč?
Ano, bojí. Zatímco nám Středoevropanům jsou skrze média hlavního proudu dáváni Západoevropané za vzor politické korektnosti a vstřícnosti vůči zhoubným společenským trendům – neřízenou ekonomickou imigraci nevyjímaje, realita je zcela jiná. Trávím zhruba dvě třetiny času mimo Českou republiku a všude, kam se dostanu, se snažím najít čas na debatu s místními o stavu a vývoji Evropy. Němci, Rakušané, Norové, Angličané znají výroky, ba i celé projevy českého prezidenta Zemana, maďarského premiéra Orbána, slovenského politika Sulíka a nyní i Kláry Samkové a domnívají se, že středoevropská skepse ke schopnostem bruselské byrokracie a západních vlád tváří v tvář islámské agresi v Evropě je na místě. Doufají, že naše slabé hlasy budou v Evropě slyšet i nadále a že se nepodvolíme nátlaku orgánů Evropské unie, které vydírají řádně zvolené národní vlády sankcemi, zastavením dotací a kdyby měly k dispozici evropskou armádu, věřím, že touto dobou by již několik měsíců okupovala polský parlament a vládní budovy v rámci „bratrské pomoci a ochrany ústavních pořádků“ států Varšavské – pardon – Lisabonské smlouvy.
Západoevropané nemohou otevřeně hovořit, v atmosféře všeobecné politické korektnosti připomínající román „1984“ od George Orwella jsou zastrašováni, ostrakizováni, ba i vyhazováni z práce jak u státních, tak soukromých zaměstnavatelů za pouhé projevení odlišného názoru na oficiální imigrační politiku a z ní vyplývající rizika. Z tohoto pohledu u nás zatím panuje výrazně větší svoboda, než na západě.
Šéf Europolu přiznal, že mezi migranty v Evropě mohou být teroristé. Jak bychom se s tím měli vypořádat? Zvládnou je ohlídat zpravodajské služby? Máme se bát?
Šéf Europolu objevil Ameriku. Vlna imigrantů z Afriky a Středního východu s sebou nevyhnutelně přináší i jisté procento radikálních muslimů, potenciálních, či současných teroristů i zkušených frontových bojovníků. O těchto rizicích Evropa dobře ví už desítky let a mnohokrát před nimi Evropu varoval Muammar Kaddáfí, kterému se za ochranu svých hranic před vlnou islámské imigrace a radikalismu Francouzi a Italové odvděčili bombardováním s vidinou přístupu na libyjská naftová pole. Debaty se vedou o počtech a připravenosti islámských bojovníků v Evropě.
Ohledně zpravodajských služeb jsem skeptický; islámský svět je uzavřený, nedůvěřivý vůči cizincům, a konspiraci ovládá vcelku dobře. Hrozba terorismu je sice reálná, ale čistě statisticky se není třeba příliš bát o život. Evropa je ohromná a reálně zasáhnout obyvatele jejích osmadvaceti unijních států v desetitisících měst je nemožné. Terorismus je spíš psychologická hra. Teroristé zasáhnou společnost strachem, paralyzují její denní činnost a vážou na sebe bezpečnostní složky státu a velice drahá opatření. Domácí politici pak terorismus milují snad více, než samotní teroristé. Hrozba – byť potenciální – terorismu totiž ospravedlňuje stát, aby prolomil veškerá myslitelná individuální lidská práva, strkal nos do vašich záležitostí, zakazoval, přikazoval, vyhlašoval nepotřebný výjimečný stav, omezoval vás na osobní svobodě a zvyšoval pravomoci silových složek na úkor občanů. Nekonečná a mnohde zbytečná buzerace na letištích (bombu lze na mnoha letištích lehce pronést zcela jinou cestou, než kudy vedou vás nedůstojně, ve frontě, bez bot a pásku jako ovci na stříhání), všetečné dotazy bank na vaše transakce s výmluvou na zákon o financování terorismu, omezování držení hotovosti s výmluvou, že bankovkami platí i teroristé, záplava všudypřítomných kamer pro vaši bezpečnost, odzbrojení bezúhonných občanů od legálně držených zbraní, které se nyní v Evropské unii chystá, zatímco terorista s falešným syrským pasem od tureckého překupníka si načerno a bez zbrojního pasu koupí samopal na Slovensku, útočnou pušku v Bruselu na nádraží a materiál na výbušniny v zahradních potřebách místního hobby marketu. Neustálý dohled nad vaší polohou, komunikací, kontakty a dokumenty, které posíláte, je obhajován též prevencí terorismu. Zavdává to k ironické úvaze, že kdyby islámský terorismus nebyl, musely by si jej západní vlády vytvořit, aby ospravedlnily fízlovaní vlastních bezúhonných občanů – zatímco islámští teroristé s falešnými pasy pokojně a nerušeně cestují po Evropě, fotí si potenciální cíle a popíjejí espreso ve vaší oblíbené kavárně.
Jakou cestu z migrační krize navrhujete vy sám? Je to uzavření hranic Evropy bez výjimek? Měli bychom se zde uzavřít a nikoho nepouštět dovnitř? Případně, jak odlišit, kdo potřebuje skutečnou pomoc?
Hranice státu je neporušitelná, bez ohledu na to, zda jste občan jednoho či druhého státu, diplomat, prezident, válečný uprchlík nebo ekonomický migrant. Zákony se musejí dodržovat – a pokud chcete mermomocí žít v Evropě, musíte si zažádat o status uprchlíka v bezpečné zemi, sousedící s vaší zemí, v níž probíhá konflikt a následně kontaktovat ambasádu cílové země. K tomu jsou v oblasti Středního východu k dispozici pracovníci neziskovek i úředníci Evropské unie. To opravdu nemusí probíhat v Evropě. Pokud jste uprchlíkem dle ženevských konvencí, musíme vás přijmout, zajistit vám bezpečnost a základní potřeby po dobu konfliktu ve vaší zemi. Tato povinnost by se ale primárně měla vztahovat na země, které konflikt v Libyi a Sýrii zvenčí popoháněly a podporovaly, tedy Itálie, Francie, USA, Velká Británie, Turecko a zejména Saúdská Arábie. Kolik válečných uprchlíků přijal nekritizovatelný spojenec USA a předsednická země Výboru pro lidská práva při OSN Saúdská Arábie?
Pokud jste ekonomický imigrant, musí být vaše potenciální přijetí závislé výhradně na cílové zemi, o jejíž azyl žádáte. Máte-li jí požadovanou kvalifikaci a odbornost, má daná země plné právo stanovit, zda, na jak dlouho a zda, sám či s rodinou, v ní smíte pracovat a žít. Cílová země má i právo následně se rozhodnout, zda vám udělí trvalý pobyt, či občanství a zda dovolí přicestovat i vaší rodině. Toto musí být základním a nedělitelným právem každé země, bez ohledu na to, zda je, či není členem Evropské unie. Zkuste jet pracovat nebo žít do Dubaje či Saúdské Arábie. Uvidíte, jak nesmírně přísnou imigrační politiku má bohatý islámský svět. Jakým právem očekává od Evropy něco jiného?
Kdo podle vás může za současnou krizi nejvíce? Komu přikládáte zodpovědnost?
Krize nemá jednoho viníka, ani jeden převládající aspekt. Je mixem důsledků dlouhodobé snahy USA o destabilizaci řady zemí Středního východu, kterou tak hezky popsal americký generál Wesley Clark ve svém zřejmě nejslavnějším projevu. Dále střet velmocenských i korporátních zájmů nad ložisky ropy, plynu a trasami ropovodů a plynovodů, snahy místních bývalých autokratických vládců o vlastní (Kaddáfí, Asad) autonomii v rozhodování komu, za kolik a v jaké měně budou prodávat výše uvedené suroviny, což by vedlo ke zpochybnění petrodolaru jako primární rezervní měny řady zemí v oblasti.
Také setrvalé snahy USA a Saúdské Arábie dovést do konce takzvané Arabské jaro a instalovat ve střední Africe vlády více vyhovující korporátním a geopolitickým americkým zájmům, stejně jako sunnitskému wahhábistickému pojetí islámu ze strany Saudské Arábie. K tomu účelu byly v nyní zničených zemích dlouhodobě spojenci Západu podporovány, financovány a školeny nejen opoziční skupiny, ale i teroristické islámské organizace, které se zapojily do války o moc v Libyi, Sýrii, Jemenu a Iráku. Za krizi může zároveň přecenění svých vazeb se Západem, podcenění jeho diverzních schopností a špatná práce s některými etnickými i náboženskými minoritami a opozicí ze strany Kaddáfího i Asada. I dlouhodobé snahy OSN a části politiků Evropské unie realizovat dvacetiletý projekt Euromed, mající za cíl přesídlit přes padesát milionů muslimů ze severní Afriky a Středního východu do Evropy.
Co si myslíte o prohlášeních Erdogana v souvislosti s ochranou hranic a udělení bezvízového styku Turecka do Evropské unie? Měli bychom tuto cenu zaplatit? Má Turecko mít bezvízový přístup do Evropské unie?
Den, kdy Turecko získá bezvízový přístup do zemí Evropské unie, bude začátkem konce Evropské unie. Tak bezprecedentní bezpečnostní ohrožení Evropy neunesou Britové, některé ze států V4 a dost možná ani Nizozemsko. Nemluvě o Rakousku či Francii po blížících se parlamentních volbách. Erdogan pro mne je a vždy bude autokratickým diktátorem, za jehož vlády zemřela demokratická myšlenka Atatürka a Turecko se začalo vracet k islámským velmocenským ambicím z dob Otomanské říše. Turecko je pro Západní Evropu nesrovnatelně nebezpečnější, než Rusko – protože je však Turecko věží na šachovnici americké geopolitiky, evropská média jej zřídkakdy kritizují.
Přitom jde o zemi, kde militantní náboženství začíná nebezpečně srůstat se státem, kde jsou dlouhodobě upírána práva etnickým menšinám, které jsou vražděny vlastní armádou. Turecko se dodnes neomluvilo za arménskou genocidu, srovnatelnou jen s africkými kmenovými vyvražďovacími válkami a holokaustem. Zatímco popírání holokaustu je po právu zločin, popírání arménské genocidy je součástí vládní politiky Turecka. Turecko spolu s dalším spojencem USA – Saúdskou Arábií – prokazatelně podporuje, vyzbrojuje, financuje a obchoduje s teroristickými skupinami na Středním východě, proti kterým v Sýrii na oko bojuje Západem vedená koalice.
Turecko zastrašuje a zavírá novináře, kteří píší kriticky o vládní politice a zejména o oligarchovi Erdoganovi. Mnoho novinářů v Turecku za záhadných okolností umírá, nesrovnatelně více, než v Rusku. Zatímco každý v Rusku zabitý novinář je velké mezinárodní téma, vůči Turecku je Západ výrazně benevolentnější. Po výše uvedeném si sami odpovězte, zda chcete, aby takové Turecko mělo bezvízový styk s EU. Já tedy rozhodně nechci a považuji to za další v řadě neodpustitelných přešlapů německé kancléřky Angely Merkelové, která nadto jedná s Erdoganem za Evropu bez jejího mandátu, protože není představitelkou Evropské komise, ani Evropského parlamentu.
Psali jsme:
Váš bratr developer Radim Passer podporuje křesťanské projekty a aktivity, chce zřídit muzeum Bible. Schvalujete jeho činnost, a domníváte se, že nám chybějí tradiční křesťanské hodnoty?
Schvaluji a domnívám se. Radim je nám všem inspirací, jak lze skloubit velmi náročnou práci a rodinu s evangelizací. Jeho práci na tomto poli sleduji s obdivem a velmi mu fandím. Ostrůvky křesťanských hodnot v moři ateismu nezmohou nic moc. Na straně druhé řada ateistů podvědomě žije dle křesťanských hodnot lépe, než mnoho pokryteckých křesťanů, mne nevyjímaje. Dobro je jak plamen svíčky ve větru, neustále zhasíná a je nutné jej permanentně úsilím udržovat. Zlo je naproti tomu jako sněhová koule, dejte mu šikmou plochu a vykopněte jej, dál se kutálí samo a zvětšuje se. Proto je obhajoba opravdových křesťanských hodnot v duchu Ježíšova evangelia tak potřebná. V dnešním světě ale není v kurzu pokora, láska k druhým, sebeodříkání a ochota vyměnit dnešní komfort za budoucí spásu. Každý z nás s tím denně bojuje a ne vždy vyhráváme. Alespoň ale máme morální imperativ, k němuž se můžeme vztahovat, pevný ostrov v moři zdánlivé beznaděje lidské existence. Víra je však dar, nelze jí koupit, naordinovat, ani přikázat a neměl by k ní nikdo nikoho nutit.
Poukázal jste na financování Hate Free Culture (HFC) po sprejerských excesech. Podle vás krajní levice pracuje „tak profesionálně, efektivně a s tak vysokým rozpočtem, že se jednomu nechce věřit, že to neprobíhá s pomocí složek ministerstva vnitra a za vládního financování“. Údajně zkoumáte jejich financování. Jak tedy vidíte jejich činnost? Co se vám nezdá?
Nezdá se mi cokoliv, co smrdí pokoutným ovlivňováním veřejného mínění za státní peníze. Pokud chce pan premiér Sobotka, aby Češi milovali africké ekonomické imigranty, měl by s tímto bodem dlouhodobého programu ČSSD pravidelně vystupovat po večerníčku na svou tvář a své jméno. Tlačit pokoutně desítky milionů korun do pseudo-neziskového spin-doctoringu se stejným cílem je nedůstojné a jedná se o podvod na občanech i voličích.
Nemám naprosto nic proti lidem z HFC. Dělají svou práci, jsou za ni placeni. Nelze vinit ani Jiřího Dienstbiera – ministra vlády za ČSSD pro lidská práva. Jako neomarxistický sociální inženýr dělá přesně to, co od něj lze očekávat a je v tom vnitřně poctivý. Viním pana premiéra a jeho vicepremiéry z koaličních stran, že tolerují takovou pokoutní manipulaci s veřejným míněním, jakou je Hate Free Culture. Agendu HFC navíc dle mých informací přebírá i nově budované oddělení na ministerstvu vnitra, které bude sledovat, hlásit a postihovat české občany za jejich vyjádření na internetu. Pokud je to pravda, směřujeme mílovými kroky k totalitní nesvobodě fašistického typu.
HFC dále neřeším, od toho jsou tu média hlavního proudu, aby se investigativně předvedla a financování HFC rozkryla. Slušnou práci odvedl v tomto směru už JXD v předposledním Reflexu.
Například za šíření dobré praxe utratili 40 milionů korun. Jsou kritizováni, že peníze by mohli použít na stavbu školky, domova důchodců a podobně. Měli bychom více kontrolovat, kdo a jak státní peníze využívá?
Poukazování na školky, důchodce a Klokánky je demagogie. Vláda má určité prostředky v lidskoprávní oblasti a je na ní, jak finance využije. Pokud se ale rozhodne je využít na mediální podporu uprchlíků, má zaplatit přiznanou vládní kampaň v médiích a nést si případné následky ve volbách, ne se schovávat za rádoby neziskové Hate Free. Mainstreamová média, ministerstva a Úřad vlády selhávají v kontrole efektivity a účelnosti čerpání veřejných prostředků na pseudoneziskové politické projekty, jejichž hlavním cílem je manipulovat veřejné mínění. Denně jsme ve veřejnoprávních médiích svědky moudrých úvah analytiků, politologů a odborníků z desítek různých think-tanků, ústavů a neziskovek, u nichž nikdo nezkoumá, kým a za jakým účelem jsou placeni a proč nám předkládají zrovna danou verzi pravdy.
Jsme tak v paradoxní situaci, kdy značnou část veřejného mínění za mohutné spolupráce médií hlavního proudu ovlivňují nikým nevolení lidé a subjekty s pofiderním financováním ze zahraničí. Nejsou nikým kontrolováni a své názory se nezodpovídají. Přitom by stačilo, kdyby se k dané problematice vyjadřovali příslušní státní úředníci, vojáci, diplomaté, profesoři státních vysokých škol, či specializovaní novináři. Ti všichni totiž z podstaty své funkce podléhají nějaké vnitřní kontrole a odpovědnosti.
Poslední léta se více a více mluví o homosexuálech a jejich právech. Měly by adoptovat děti? Mají mít stejnou podporu, jako heterosexuální páry?
Problém liberální levice je, že již dosáhla všech smysluplných práv žen, pracujících a menšin. Zbyla naprostá rezidua, jako je potřebné právo transgender osob ponechat si pohlavní orgány, když usilují o změnu pohlaví v občanském průkazu. Evropské a americké levici ale moc zachutnala a jala se jí udržovat bojem za další a další práva, která lze spíš nazvat skupinovými privilegii, příkladem čehož je například pozitivní diskriminace. Toto bezbřehé sociální inženýrství zasáhlo i LGBT komunitu, kde různé budovatelsko-prvomájové aktivity typu Prague Pride jsou těmto menšinám spíše ke vzteku a škodě, než ku prospěchu. Společnost je totiž dávno akceptovala a nevzrušuje se jimi, stejně jako oni jí.
Nemám nic proti pokračování výchovy vlastních dětí z předchozího heterosexuálního manželství homosexuálním párem. Vlastní rodič je vždy cenný, i když změní orientaci. Při adopci bych upřednostňoval heterosexuální páry kvůli mužské i ženské roli a vzoru, která je ve výchově dítěte nezastupitelná. Pokud bude homosexuální pár vychovávat své dvě biologické děti, je přirozené, že by měl mít stejnou podporu od státu, jako heterosexuální manželé se dvěma dětmi.
Bylo by zlé bránit lidem jakéhokoliv pohlaví, aby spolu žili, avšak z hlediska rozvoje společnosti (rozvoj je primárně zachování reprodukce) je heterosexuální klasická rodina nenahraditelná a měla by proto být výrazně více podporována, než je tomu nyní. Lepší je Čechy rodit a vychovávat, než je vozit z Pákistánu a Eritreje.
Nechal jste se slyšet, že držitel Nobelovy ceny míru Barack Obama ve Vietnamu řekl, že „zrušení amerického zbrojního embarga není namířeno proti Číně. Což znamená, že je namířeno proti Číně. Za jeho období byla zrychlena masivní modernizace amerických jaderných zbraní. Nejspíš za to může zase ten Putin a zlolajná čínská Panda. Chudák Barack“. Často vtipkujete, že za všechno může Putin. Jak vnímáte vměšování USA do světové politiky? A je Rusko skutečně takovou hrozbou, jak nám ho prezentují?
Je smutnou ironií Obamova prezidentského období, že mnoho důrazných prohlášení je třeba otočit, abyste dostali realitu. Nobelovku dostal za svět bez jaderných zbraní. Všichni zbrojí, dozbrojují a přezbrojují jako o život. Putin prý v Sýrii shoří. Myslím, že tak úplně neshořel, spíš udělal z koaličního bombardování teroristů letáky, léky, municí a zbraněmi frašku. Všichni vědí, že USA hledají jakékoliv spojence, který by pomohl omezit rostoucí hegemonii Číny v oblasti. Výrok, že zrušení sankcí není namířeno proti Číně, je stejně vtipný a uvěřitelný jako pověstné „já to nebyl“ Barta Simpsona. Obama mluví o domácím hospodářském oživení v situaci, kdy střední třída – páteř ekonomiky – chřadne a zadlužuje se, aby přežila.
Putina by si liberálové museli vymyslet, kdyby neexistoval. Spolu s Trumpem, Strachem, Le Penovou, domnělou krajní pravicí a nacionalismem. Strašení a demagogie se vrátily do médií hlavního proudu. Nerozhodují fakta, ale emoce. Ruský vojenský rozpočet proti tomu americkému připomíná kapesné spolužáka ze sociálně vyloučené rodiny, ale je to Rusko, které představuje hrozbu. Mapa aliančních (tedy de facto amerických) vojenských základen podél severní, západní a jižní hranice Ruska připomíná obklíčení, ale řinčení aliančními zbraněmi na ruské hranici je zřejmě taky ruská agrese. Ruská armáda zasahuje bez mandátu OSN mimo hranice svého území až na výjimky v blízkém příhraničí, kde žijí početné ruské menšiny. Je to špatně. Americká armáda šíří bez mandátu mezinárodního společenství demokracii a lidská práva až na výjimky tam, kde ze země teče ropa.
Ruské vojenské intervence odtrhávají bez mandátu OSN a za cenu nuly (Krym) životů enklávy z autonomních sousedních států, což je odsouzeníhodné. Americké vojenské intervence mění bez mandátu OSN a často proti vůli místních obyvatel celé vlády a režimy a srovnávají infrastrukturu cílových států se zemí, zanechávají za sebou milion mrtvých (Irák) což je chvályhodné a zaslouží si Nobelovu cenu za mír. Na americké imperiální politice se musí podílet vazalské státy finančně, nebo aspoň symbolickou vojenskou účastí, aby snížily náklady světového policisty na změnu daného režimu, ruská imperiální politika si za totéž zaslouží oprávněné sankce.
Putin je vypjatou mediální propagandou hlavního proudu představován jako kořen všeho zla. Jsou mu v médiích hlavního proudu s naprostou vážností připisovány válka v Sýrii, imigrační vlna, financování všech nekalých – rozuměj opozičních a kritických – politických, občanských a mediálních živlů. Jsou analyticky rozebírány a podrobnému zkoumání vystavovány nezávislé weby, vzniklé vesměs jako reakce na stále se prohlubující propast mezi realitou a zpravodajstvím médií hlavního proudu.
Opsali jsme kruh přes pětadvacet let svobody zpět do dob Rudého práva a ČST. Jen místo amerického brouka máme ruského švába, místo štvavé vysílačky RFE máme RT, imperialistickou hrozbu Západu nahradila imperialistická hrozba Východu, místo nebezpečného a zlého agenta CIA s mikrofonem v nosní dírce máme kremlobota, místo podvratného a dezinformace rozsévajícího samizdatu máme prokremelské weby, revizionistické síly nahradili euroskeptici, protisocialistické živly nahradila národní hnutí, Švorcovou nahradil Halík, Lidové milice nahradila na stráži socialismu Síť revolučních buněk, SSM nahradila Klinika a Pionýra zastoupily Evropské hodnoty Jakuba Jandy.
Čím dál více politiků v Evropě tvrdí, že sankce proti Rusku mají být zrušeny. Podle kritiků nepřinesly kýžený efekt a naopak škodí Evropě. Prezident Miloš Zeman řekl, že ceny vepřového klesly pod výrobní náklady. Jsou sankce proti Rusku podle vás přínosné?
Uznávám legitimitu sankcí mezinárodního společenství jako formu tlaku na vlády, aby hrály víceméně podle pravidel. Takové sankce by se ale měly uplatňovat podle zásady padni komu padni. Nezaznamenal jsem sankce proti Velké Británii a Spojeným státům za napadení a okupování Iráku, za americké dodávky kazetových bomb Saúdské Arábií, která je s úspěchem používá proti jemenským civilistům, ani za americké bombardování civilní nemocnice v afgánském Kundúzu, což byl jednoznačný válečný zločin. Pokud by sankce spravedlivě trestaly všechny bez rozdílu, byl bych za jejich zachování. U sankcí používaných selektivně jako politický nástroj vyvolených proti neposlušným jsem za jejich zrušení.
Psali jsme:
autor: Zuzana Koulová
