Ivan Bartoš: Strany, které se do Sněmovny dostaly s odřenýma ušima, vystupují proti referendu. Hlasy voličů jsou jim dobré, dokud je volí, ale...
ROZHOVOR "Piráti prvky přímé demokracie už od počátku aplikují sami na sebe a nejedná se jenom o referenda. To nemá u ostatních stran obdoby," vysvětluje v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz předseda Pirátské strany Ivan Bartoš. "Je docela příznačné, že strany, které se do Sněmovny dostaly s odřenýma ušima, vystupují proti referendu. Hlasy voličů jim jsou dobré, dokud je někdo volí, ale na to, aby lidé rozhodovali o politických otázkách, už jim občané dost dobří nejsou," konstatuje. "Dnes už máme technické možnosti k tomu, abychom plebiscit realizovali. Na rozdíl od doby, kdy koncept zastupitelské demokracie vznikl. Není důvod trvat na statutu quo, svět jde kupředu. Zvláště v době, kdy naprostá většina evropských států referendum už zavedla," dodává.
Foto: Hans Štembera Ivan Bartoš
V poslední době se intenzivně diskutuje o referendu. Vy ho máte v programu, stejně jako některé další strany. Hodně se v oblasti referenda prezentuje SPD. Jaký je rozdíl mezi vaším postojem k referendu a touto stranou?
Piráti přišli s myšlenkou referenda a obecně s prvky participativní, nikoliv pouze přímé demokracie, již v roce svého založení, tedy před téměř 10 lety a mnohem dřív než SPD formulovala svůj populistický návrh (tenkrát to byl tedy ještě Okamurův Úsvit). Krom toho Piráti prvky přímé demokracie už od počátku aplikují sami na sebe a nejedná se jenom o referenda, ale i o participativní rozpočty, odvolání z funkce nebo přímé podávání návrhů. To samozřejmě nemá u ostatních stran obdoby, natož u centrálně řízené SPD. Ta má sice svobodu a přímou demokracii ve svém názvu, ale reálně je to u ní jak s demokracií v lidově demokratických státech. Okamurův návrh referend shledáváme nezodpovědným, protože referenda pojímá velmi široce. Chce hlasovat bez kvóra a o čemkoliv. Absolutně nebere v úvahu nutnost pojistek, o kterých se mezi Piráty v současnosti bavíme především. Ty jsou součástí i švýcarského systému referend. Přesto bychom referendum jako pozitivní nástroj chtěli do českého prostředí zavádět postupně. V první řadě pro věci, kde přes tlaky a lobbing lidé sice něco chtějí, ale sněmovnou to nemá šanci projít, i když to mají strany ve svých programech. Třeba zrušení dotací na biopaliva.
Druhým extrémem jsou názory odmítačů referend, kteří tvrdí, že o některých důležitých věcech lidé v referendu rozhodovat nemohou, protože jsou málo informovaní, nebo dokonce hloupí. Co si myslíte o těchto názorech? Protože ti samí lidé chodí k volbám, kde volí do různých institucí jako je parlament, senát, krajská či místní zastupitelstva a tam jejich případná neinformovanost zdá se nevadí...
Je docela příznačné, že strany, které se do Sněmovny dostaly takříkajíc s odřenýma ušima, vystupují proti referendu. Hlasy voličů jim jsou dobré, dokud je někdo volí, ale na to, aby lidé rozhodovali o politických otázkách, už jim nejsou občané dost dobří. Úkolem politika je ale voliče přesvědčit, a to na základě informací a faktů, bez zkreslení a emocí. Ale právě tyto faktory do debaty o referendu nyní vstupují. Politika nejméně posledních 10 let je založená na umělém štěpení společnosti. Postupně byli pro různé strany nepřáteli nezaměstnaní, pobírači dávek, cikáni, uprchlíci, muslimové a teď i hloupí voliči. Tyto dychotomie jsou neopodstatněné a v zásadě nebezpečné. A ukazují i velkou míru nedůvěry politiků vůči voličům. Referendum samozřejmě musí obsahovat záruky pro to, aby otázky byly položené jasně, nesugestivně a občané měli možnost rozhodnout se na základě dostupných, pravdivých a aktuálních informací. Zároveň musí být důsledně dodržovány již zákony stávající. V kampaních řady politických stran figurují tajné peníze, média musí informovat vyváženě (ano, to, že je něco něčí televize, neznamená, že může vysílat politickou reklamu třeba vybraným politickým osobám). Nebude to samozřejmě jednoduché, je to výzva. Ale říkat, že referendum do zastupitelské demokracie nepatří, podle nás není z principu správné. Dnes už máme technické možnosti k tomu, abychom plebiscit realizovali. Na rozdíl od doby, kdy koncept zastupitelské demokracie vznikl. Není důvod trvat na statutu quo, svět jde kupředu. Zvláště v době, kdy naprostá většina evropských států referendum už zavedla.
Mluvíte o tom, že důležitá v těchto věcech je informovanost a vzdělanost, či že vzdělání je základ. Což se týká našeho školství. Nyní se objevil názor, že by se ve školách měl objevit nový předmět - něco jako branná výchova. Přišla s tím ministryně obrany Karla Šlechtová, ale doporučovali to i jiní. Kritici však namítají, že děti už mají těch předmětů až moc. Co vy na to?
Vzhledem k tomu, že občas slyšíme stesk učitelů na to, že je málo hodin vyhrazených tu na jazyky, tu na matematiku, a že se děti málo hýbou, jeví se mi tento návrh spíš jako populismus. Není totiž moc kde brát. Z dětství si pamatuji, že branná výchova ani za komunismu nebyla nic víc, než de facto jen požárním cvičením s plynovými maskami. Pokud si správně vybavuji, naposledy žáci takovou proceduru absolvovali během první války v Perském zálivu v roce 1991. Jak reagovat na poplašné sirény, a kde jsou nejbližší kryty, se mohou děti dozvědět už dnes z občanské výchovy. Nemyslím si, že je nutné následovat vzoru z východu, kde se děti na základní škole učí, jak rozebrat a složit útočnou pušku.
Češi jsou kritizováni, že nemají dostatečně rozvinuté kritické myšlení, či finanční gramotnost, nebo že dějiny se učí jen maximálně do druhé světové války. Jaký předmět by se měl přidat ve školách podle vás?
Už dříve jsme zmiňovali mediální výchovu. Může být i součástí zmíněné občanské výchovy. Převzít princip toho, že je třeba najít původní zdroj zprávy a ověřovat informace by však měly děti již záhy na ZŠ. Není to něco, kvůli čemu by se musel zavádět speciální předmět. Dříve jsme se učili, jak vyplnit složenku a napsat telegram, což je dnes už zbytečné. Výuka se pouze přizpůsobí dnešní době. Nejenom na gymnáziích existuje volitelnost předmětů, mezi nimiž je i ekonomie a další předměty, které jsou dnes praktické. Nízká finanční gramotnost je často taková alibistická výmluva politiků. Domácnosti, kde oba dva lidé pracují, nemají často žádné relevantní úspory. Prostě náklady na bydlení, energie zejména, či studium dětí, jsou tak vysoké, že rezervy nevytvářejí a nemohou. Každá náhlá událost je pak vlastně kritickou situací. Shoří vám pračka, proteče střecha, rozbije se auto. Lidé si pak nejdou půjčit k nebankovním institucím na špatný úrok, protože by byli blbí, ale proto, že aktuálně nemají jinou možnost. Také máme téměř milion lidí v exekuci. Tohle je třeba řešit a v politice tlačit na růst mezd a snižování daní z práce, a ne se vymlouvat na finanční negramotnost. Jak nejde vyžít s platem pod 15 000, když bydlíte, topíte, jíte a myjete se, si totiž spočítá asi každý.
Piráti navrhují možnost odvolat prezidenta. Proč zrovna jeho? Nabízí se i otázka, proč by se ta možnost tedy nemohla vztahovat i na jiné - premiéra, ministra, senátora, poslance, hejtmana, starostu? A na druhou stranu nevypouštíte tím džin z lahve, který pak může způsobit politický chaos?
Princip, kdy aplikovat odvolatelnost politiků, je v zásadě jednoduchý. Měl by se vztahovat na politiky v přímo volených funkcích. A to je nyní jen prezident a senátoři. Tento návrh zazněl jako jeden z mnoha při sněmovních debatách o referendu. Média se toho chytla, jako kdybychom s tím teď aktivně přišli na plénum, ale je řada důležitějších věcí, které řešíme. ČEZ, exekuce, ovzduší. Zpět však k přímé volbě a odvolatelnosti. Navrhujeme ale i přímé volby hejtmanů a starostů, s nimiž by se tento požadavek také měl pojit. Na Slovensku už je odvolatelnost prezidenta zakotvená. A dosud zde nebyl tento institut uplatněn, a to ani v dalších zemích, jako je Německo nebo Rakousko, kde prezidenta také volí přímo. Zavedením takového institutu se zvýší tlak na odpovědnost voleného zástupce vůči občanům. Ten většinou nebude chtít projít ponižující procedurou v případě, kdy vypukne nějaký skandál. Příkladem je rezignace Christiana Wulffa na post prezidenta v Německu, když se odhalilo několik jeho skandálů. Takové opatření tedy zvyšuje kvalitu politické kultury. Třeba na Slovensku zákon jasně stanoví, za jakých podmínek může být odvolán starosta: Pokud o to peticí požádá alespoň 30 % voličů, pokud starosta hrubě či opakovaně zanedbává úřední povinnosti nebo porušuje právní předpisy a také pokud jeho nepřítomnost či nezpůsobilost k výkonu funkce trvá déle než půl roku. Nejedná se tedy o úplně banální podmínky a na Slovensku to nespustilo žádnou lavinu odvolávání politiků.
Piráti
Místopředseda vlády pro digitalizaci
místopředseda vlády
Piráti před pár dny otevřeli Pirátské centrum v Plzni. Je to ojedinělá záležitost, nebo budou i jinde. A kolik jich bude?
Vlastní Pirátské centrum by měl mít každý kraj. V Praze a Českých Budějovicích budou spojeny i s kavárnou. V krajích zatím funguje 5 kontaktních míst, 4 další se aktuálně připravují a 5 krajů vhodné místo hledá. O ojedinělou záležitost se tedy nejedná a centra mají sloužit k setkávání Pirátů mezi sebou i s občany. Nejsou to nudné kanceláře, ale živá centra politicko občanského života. Ony tak trochu fungují i naše prostory v Poslanecké sněmovně. Pořád tam je moře lidí v rámci pracovních skupin, ale i občanů, kteří se chtějí na něco zeptat a podívat se, jak vlastně práce ve Sněmovně probíhá. Z televize je to totiž dosti zkreslená představa.
Na závěr trochu odlehčenou otázku. Viděl jsem vás ve filmu Prezident Blaník v poněkud "zajímavé" roli. Jak se vám líbila?
Celá tato událost ze začátku nebyla vůbec legrace. Byl jsem s manželkou a dcerou na oslavách 17. listopadu a najednou se ke mně přitočila před kamerami reportérů, kteří událost natáčeli, nějaká paní a ztropila mi asi tříminutovou scénu o tom, jak se nestarám o své nemanželské dítě. Vůbec jsem nevěděl, která bije, tak jsem ji dosti zděšen poslouchal. Zachránila to manželka, která první pochopila, že je to herečka ze satirického seriálu. Oni se mně pak omluvili, ale to už bylo v pohodě. Vtipnou scénku ve sněmovně, kde si pak fiktivního “Milánka” filmová sekretářka Lenka vyzvedávala, jsme dotočili po vzájemné dohodě. Nezkazím žádnou legraci.
Líbil se Vám tento článek?
Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
123 - 4175230287/0100
QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného . Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE .ZDE .
