„Musím se s vámi rozdělit o ztrátu, kterou utrpělo nejen české divadlo. Zemřel Karel Richter, dlouholetý ředitel Divadla Jiřího Wolkera,“ začíná dnešní Nedělní ráno tentokrát smutně Ivan Vyskočil a dodává. „Divadlo pro děti a mládež mělo pevné místo v síti pražských divadel už od dob tatíčka Masaryka. Až po devadesátém roce pánům konšelům z pražského magistrátu neznělo nějak dosti nóbl a in, tak tohle divadlo, které mělo vždy plno, zrušili. Dodnes jsem nepochopil, co jim na tom divadle vadilo? A že mělo kulturní přínos do dětských duší, i u takových žižkovských uličníků, jako jsem byl já, jsem nakonec poznal sám na sobě,“ podotýká.

Divadelní představení v osnovách? Užitečnější než zvaní různých neziskovek…

„Karel Richter byl samozřejmě také kolega a herec. Byl oddaný dětskému divadlu, takže nepatřil mezi takzvané ‚celebrity‘.  I když v dnešní době se za celebrity prohlašuje kdekdo. Vysloužil si takové až trochu posměšné přízvisko „zasloužilý princ“,“ vzpomíná s úsměvem Ivan Vyskočil.

„Už jsem mnohokrát psal, že jsem kluk ze Žižkova a v mušketýrských vysokých botách mi do života napochodoval Karel Richter dřív než Fanfán Tulipán. Tři mušketýři byli tenkrát hrdinové našich klukovských her. Pak jsem se úžasně bavil na dalším představení DJW, Zdravý nemocný. No a já, do té doby světovou literaturou nepolíbený, jsem se musel podívat, kdo je to, tenhle pan Moliere, co mě tak rozesmál. A další a další, a už mne to neopustilo, včetně té touhy po vědění. Ještě mi chce někdo tvrdit, že divadelní představení zařazená do školních osnov a kultivující mladou generaci jsou zbytečná?“ ptá se.