Všichni si doposud mysleli, že se hrozbou arbitráže snažíte pouze zvrátit probíhající snahy o přísnější regulaci hazardu v České republice. Vlastním zahájením arbitráže ale Synot mnoho lidí minimálně zaskočil. Jde jen o taktiku, anebo jste skutečně přesvědčen o tom, že na státu vysoudíte miliardy?

Kyperští akcionáři skupiny Synot jsou skálopevně přesvědčeni o tom, že Česká republika porušila mezinárodní pravidla, a tím poškodila jejich legitimní práva. Nicméně je to právě Ministerstvo financí, které má máslo na hlavě. Několik let zde nejen já, ale také mnoho dalších odborníků upozorňuje na to, že postup Ministerstva financí při rušení povolení na videoloterní terminály je v rozporu s mezinárodním právem a vystavuje Českou republiku hrozbě arbitráže. Několik let předkládáme argumenty, iniciujeme jednání, zapojujeme se do veřejných diskusí. Nicméně ministerstvo všechny tyto snahy přehlíželo nebo rovnou ignorovalo. Za doslova skandální pak považuji to, že dokonce odmítlo přijmout delegaci kyperských akcionářů a jejich právních zástupců na předem domluvené a potvrzené jednání, na kterém se skupina Synot opětovně snažila najít rozumný kompromis, s Ministerstvem financí se domluvit, a tedy vyhnout se vlastnímu arbitrážnímu řízení.

Chcete tím říci, že si za zahájení arbitráže vlastně může samo Ministerstvo financí?

Bohužel, ale je to přesně tak. Kdyby ministerstvo vyslyšelo právní i odborné argumenty, nemuselo k tomu nikdy dojít. Přes tato upozornění i formální avizování připravenosti skupiny Synot zahájit arbitráž však i nadále pokračovalo v rušení povolení na videoloterní terminály a dokonce pohrdavě ignorovalo intenzivní snahu o dohodu. Přestože kyperský management dal Ministerstvu financí půl roku navíc k reakci na jeho podání, byli jeho představitelé naprosto konsternováni zjištěním, že dokument, který je oficiálním zahájením arbitráže, nikdo do té doby ani nečetl, a to přestože ministerstvo mělo povinnost tento nárok do šesti měsíců projednat. Kyperský management, který řídí podnikání skupiny Synot v přibližně patnácti zemích světa, tak vyčerpal všechny možné pokusy o narovnání, a proto mu nezbylo nic jiného, než zahájit vlastní arbitrážní řízení. Nicméně stále trvám na tom, že prst na spoušti mělo samo Ministerstvo financí a jeho úředníci.

Co vás vede k tak silnému přesvědčení o tom, že postup státu byl protiprávní. Vždyť ministerstvo se hájí jak vlastní dikcí platného zákona, tak nálezem Ústavního soudu?