Slavíme sto let od vzniku republiky. Starší lidé někdy říkají, že není co slavit, protože ta republika už neexistuje, a podle některých hlasů je dokonce rozkradená a rozprodaná. Je co slavit?

Sto let samostatného státu je rozhodně důvod pro oslavu. Už jen proto, abychom si uvědomili, že o samostatnost ve větším, či menším měřítku můžeme i přijít.

Říci, že „země vzkvétá“, by bylo příliš silné vyjádření, pokud bereme do úvahy nejen ekonomické, ale i sociální a další aspekty. Rozhodně je ale ČR jednou z mála relativně bezpečných zemí s vysokou životní úrovní, poměrně velmi solidním zdravotnictvím a poměrně dobrým, bohužel trochu stagnujícím vzděláváním. Škarohlídům bych doporučil žít delší dobu v zahraničí a srovnávat. Ale všechny aspekty života, nejen peníze.

Pokud jde o rozdíl v životní úrovni mezi námi a Západem, brzdí nás stále dědictví komunistického režimu? Nebo je problém v odlivu zisků na Západ? Či se málo snažíme a neinvestujeme do naší budoucnosti, třeba v rámci vědy a výzkumu?