Piráti společně se STAN přišli v těchto dnech s novým předvolebním programem a chtějí prý napumpovat do české ekonomiky jeden bilion korun. Je podle vás něco takového vůbec reálné?
Víte, já, když jsem si to přečetl, tak jsem si vzpomněl na někdejšího premiéra z ČSSD Vladimíra Špidlu, který stejně jako Piráti neustále vykládal, že zdroje tu jsou. Jenomže jsme se vlastně nikdy pořádně nedozvěděli jaké.
Je Andrej Babiš mladší obětí svého otce?Anketa
Takže Pirátská strana si ten bilion jednoduše vybájila?
To nelze tak jednoznačně říct. Uvědomte si, že pokud se dostanou do vlády, a budou tedy rozhodovat, tak budou mít k dispozici veškeré fondy a dotace Evropské unie, což jsou řádově minimálně desítky miliard korun. Bilion to tedy není, ale jasné je, že ten, kdo uspěje, bude mít k tomu korytu nejsnazší přístup. Tohle sdělení proto podle mého soudu nemá vůbec nic společného s nějakým šetřením. To je vysloveně o tom, kdo bude tím hlavním hráčem. Navíc, pokud vím, pan premiér Babiš se pohybuje ve svých slibech řádově ve stejné finanční rovině.
Piráti v koalici se STAN garantují, že nebudou zvyšovat daně ani brát bohatým. Když se u této otázky zastavíme, schvalujete například náhled, který prezentuje pro změnu ČSSD, že ten, kdo má více peněz, by z nich taky měl více odvádět do společné kasy?
Sice vím, že tím mezi mnoha svými přáteli nebudu populární, ale já to pokládám za naprostý nesmysl. Peníze mají mít lidé a lidé sami taky mají mít odpovědnost za to, kolik peněz mají – a vytvářet také nějakou přidanou hodnotu. Ta představa, že peníze bude mít stát, který to za ty lidi bude všechno realizovat, je pro společnost jednoduše tragická, protože ten stát přece nemůže být lepší, než jsou ti lidé. Pokud použiju definici demokracie od legendárního amerického prezidenta Abrahama Lincolna, který říkal, že se jedná o vládu lidu prostřednictvím lidu a pro lid, tak stačí se podívat okolo sebe a pokusit se to aplikovat. Společnost nemůže dobře fungovat, jestliže se toto neděje.
Šéf Pirátů Ivan Bartoš řekl: „Já chci, aby lidé chodili do práce, kterou skončí v pět hodin odpoledne, a pak můžou jít s dětmi třeba do kina nebo do přírody.“ Zní to pěkně, ale můžeme si to ekonomicky dovolit?
Podívejte se, ta otázka podle mě vůbec takto nestojí. Vždyť tady půldruhého roku kvůli pandemii covidu, když to řeknu s nadsázkou, vlastně nikdo nic nedělal, a jak vidíte, tak ekonomika se nezhroutila, žádná extrémní recese nenastala. Kdybyste to řekl třeba před pěti lety komukoliv, co všechno se zavře a kdo zůstane doma, okamžitě přijde s prognózou, že celý ten systém se musí nutně sesypat. Ale neděje se to. Samozřejmě že není ještě všem dnům konec, ale nemyslím si, že by došlo k nějakému drastickému poklesu ekonomiky.
Dobrá, ale jestli můžete, vraťme se k tomu výroku, který jsem citoval.
Tak to je věta člověka, který absolutně neví, jak lidé žijí! Když tedy skutečně skončíte, abych to vzal doslovně, v pět hodin odpoledne v práci, než se v této zemi s těmi dětmi dostanete, dejme tomu, někam do přírody, tak je sedm a po většinu roku tak v té přírodě budete s těmi dětmi chodit po tmě. Já zkrátka skončit v práci v pět odpoledne nevidím jako nic převratného, natož jako nějaké vítězství.
A máte tedy nějaký jiný recept, jak získat pro lidi více volného času, tak aby zkrátka netrávili svůj život jenom v práci a pak někde v autě nebo ve vlaku. Existuje taková cesta?
Já se domnívám, že to je všechno otázka dohody a samozřejmě nabídky a poptávky. Zažili jsme tu velký nárůst práce „home office“. Někomu to vyhovuje a někomu ne, ale to je hlavně na tom zaměstnavateli. Do budoucna se třeba ukáže, že není nutné, aby v některých profesích lidé chodili do práce striktně na 8,5 hodiny, nebo že když v tom zaměstnání pobudou naopak čtyři dny o něco déle, tak se můžeme dostat na tu vytouženou úroveň Islandu, to znamená na čtyři pracovní dny a tři dny volného času, který může Ivan Bartoš strávit s dětmi, kde bude chtít. Ale nelze něco takového slibovat od stolu, protože to je opravdu otázka pro ty jednotlivé firmy, jak se rozhodnou si to nastavit. A kromě státních zaměstnanců do toho stát zase tolik zasahovat nemůže, což je také podle mě v pořádku. To je totiž otázka kvality těch lidí, to není otázka toho systému. Když dnes přijdete s tím, že bude unifikovaná tříhodinová pracovní doba, věřte tomu, že lidé budou hledat cesty, aby mohli dělat jenom dvě hodiny – a naopak ta druhá strana bude hledat cestu k tomu, aby jim zaplatila jenom jednu. Ale všechno je to zkrátka o lidech, ten systém neexistuje sám o sobě, ten tvoří lidé a na těch primárně závisí veškeré směřování toho systému.
To je podle vás současná česká realita? Tedy že ti lidé nejsou dostatečně kvalitní?
Ne, ne, to určitě ne, protože lidé jsou na celém světě veskrze stejní. To jejich ekonomické či sociální chování je v podstatě identické. Samozřejmě záleží na intenzitě, na té tendenci, která je v každé společnosti trochu jiná. Ale lidé nikoliv.
Piráti také navrhují zlepšit cestu k bydlení, budovat více obecních bytů, kterými naředí ten bytový fond. Jak vidíte tento problém, který tu objektivně existuje?
Zásada je – a to tvrdím konzistentně už léta –, že nabídka má odpovídat poptávce. A ne aby to probíhalo tak, jak se často děje, že kdo tu poptávku nemá správnou, u nás nemá co dělat a má prostě smůlu. V tom je ten hlavní problém. Že poptávka neurčuje strukturu nabídky, takže pak vidíme astronomické a zcela iracionálně vytvořené sumy, které jsou pro člověka s průměrnými příjmy na úrovni science fiction. Města nestaví žádné byty, zakázky nejsou směřované do výstavby bytového fondu, je nedostatek státních bytů a bytová družstva, která by měla fungovat jako pozitivní prostředek k dostupnosti bydlení, jsou u nás spíše jako jakýsi pozůstatek z dob komunismu. Družstvo rovná se komunismus a nikdo ani netuší, že družstva u nás ve skutečnosti vznikala už v polovině 19. století za Rakouska-Uherska. Pokud ale budeme hledat takové cesty, že třeba za byt prohlásíme i nějaké sklepní prostory, aby nám to v číslech pěkně přibývalo, tak to je opravdu bez komentáře. A jestli si někdo myslí, že najde nějakou úžasnou bezva fintu, jak to zařídit jinak než prostřednictvím té nabídky a poptávky, bude hořce zklamán a my bohužel s ním. Když si poslechnete názory Pirátů třeba ohledně zdanění lidí, kteří vlastní více bytů, to je návrat ke stylu myšlení, který tu panoval za minulého režimu. Jenom s tím rozdílem, že tehdy se to označovalo jakožto problém takzvaných nadměrných metrů, za které se platilo navíc. Ale ten princip je v podstatě stejný. Řešit tyto věci není žádná raketová věda, ale chce to práci. A především se nesmíte tvářit, že všechno víte, všemu rozumíte a od všeho máte klíče.
Rozhovor vedl Tomáš Procházka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
