Někteří analytici očekávají posílení nemainstreamových či radikálnějších stran i vlivem současných imigračních vln a debat kolem kvót a samotného přístupu EU k uprchlíkům. Navíc se neustále objevují nová rekordní čísla, co se týče první velké migrační vlny a následného možného přerozdělení, o čemž teď bude jednat summit EU. Jakou roli to může sehrát při rozkolu v Unii? Jak se zatím zavedeným stranám daří uchopit problematiku imigrace a přebírat agendu zmíněných nemainstreamových stran? Kde všude kromě Francie se dá posílení radikálních hnutí očekávat? V Rakousku možná Svobodní vstoupí do koalice se sociálními demokraty…

Otázka má několik rovin. Nejprve nezapomínejme, že destabilizace Blízkého východu začala útokem Američanů na Irák v roce 2003 a zničením režimu Saddáma Husajna. Během arabského jara se západní mocnosti, především Francie a Spojené státy vojensky zapojily do konfliktu v Libyi. V Iráku i v Libyi šlo o vojenský zásah Západu bez souhlasu Bezpečnostní rady OSN. V současnosti Západ vojensky podporuje opozici proti prezidentu Asadovi v Sýrii. To jsou události, které spustily současnou vlnu utečenců ze severní Afriky do Evropy.

Hlavní zodpovědnost nesou Spojené státy, ale o nich se při přijímání utečenců ze severní Afriky vůbec nemluví. Francie se též nad rámec angažovala v občanské válce v Libyi, ale nyní není ochotná přijímat nad rámec utečence ze severní Afriky. Další rovina spočívá v tom, že pokud by EU radikálně odmítala utečence ze severní Afriky, znamenalo by to, že počet utopených utečenců a jinak zabitých by radikálně vzrůstal. Evropa se svým civilizačním odkazem si to nemůže dovolit. A konečně za komunismu od nás utíkaly tisíce, ba desetitisíce utečenců a západní oblasti je přijímaly. Toto vše by mělo být předmětem zvažování o problémech utečenců ze severní Afriky.