Co jako bývalý ministr zahraničních věcí říkáte na naši současnou zahraniční politiku?

Jsem k ní pochopitelně značně kritický. Není to zahraniční politika suverénního státu. Namísto tradičně vyvažované diplomacie, která byla dlouhá léta silnou stránkou Česka, dnes často chybí samostatný postoj, nepodléhající geopolitickým tlakům. Připomíná mi to spíše politiku amerického a izraelského vazala. V době, kdy jsem byl ministrem zahraničí, tak jsem prosazoval přátelské vztahy a dobrou spolupráci se všemi sousedy. Se Slovenskem jsme měli v Koncepci zahraniční politiky (schválené Poslaneckou sněmovnou v březnu 1999) zakotvené vztahy na „nadstandardní úrovni“. Za základní hodnoty jsme považovali mezinárodní právo, princip vlády zákona a princip nezcizitelnosti přirozených lidských práv. Jasně jsme podporovali multilaterální dimenzi naší zahraniční politiky, a tedy i principy Charty OSN. Nemohlo se nám tedy stát, jako se to stalo několikrát současné vládě (před nástupem Donalda Trumpa), že bychom se ocitli při hlasování v menšině spolu s USA, Izraelem a několika malými tichomořskými ostrovy. Samozřejmě jsme podporovali existenci státu Izrael, s nímž jsme dobře spolupracovali, ale nemohli bychom podpořit například současnou genocidní politiku vůči Palestincům a především Gazanům. A byli jsme proti válkám, které neměly mandát Rady bezpečnosti OSN. Petr Uhl nazval mou zahraniční politiku „politikou všech azimutů“, což je lehké zjednodušení, neboť nemohla zahrnovat třeba podporu vysloveně diktátorských režimů, které si nevážily lidských životů, ale podstatu naší politiky to vyjadřovalo. 

Vy jste signatářem iniciativy Mír a spravedlnost, před časem jste vystoupil na demonstraci za mír v Táboře. Jak nyní odhadujete vývoj situace na Ukrajině?

Jako mírový aktivista, a na hloupé nálepky, jako je třeba chcimír, kterou jeho autoři vnímali jako pejorativní nadávku, jsem spíše hrdý, tak samozřejmě odsuzuji pokračování války na Ukrajině. Chtěl bych věřit, že současná jednání mezi USA, Ruskem a Ukrajinou povedou co nejdříve k příměří a ukončení nesmyslného zabíjení a pak i k dohodě o trvalém a udržitelném míru, který bude garantován nejen USA a Ruskou federací, ale i dalšími vlivnými státy, například Čínou, Brazílií, Indií či Tureckem. Pochopitelně trvalý mír nebude všemi vnímán jako spravedlivý mír, ale měl by zajistit stabilitu v regionu, respektování demokracie na Ukrajině a rovněž i bezpečnostní zájmy Ruské federace. Dovedu si také představit významnou roli OSN jak na zárukách, že mírová dohoda nebude porušována, tak i na rekonstrukci zničené Ukrajiny. Na území Ukrajiny by mohly být vyslány zahraniční mírové jednotky za podmínky, že mezi nimi nebudou vojenské jednotky ze členských států NATO, které je dnes de facto jednou z válčících stran. Jsem přesvědčen, že Ukrajinci a Ukrajinky budou letos slavit své Vánoce již v mírových podmínkách. Mimochodem, právě naše iniciativa Mír a spravedlnost vždy prosazovala diplomatické řešení a dnes spolu se slovenskou iniciativou Zjednotenie za mier vyzýváme k ukončení nesmyslného zbrojení.