Od parlamentních voleb uplynuly dva týdny. Jak s odstupem této doby hodnotíte výsledky? Překvapily vás? A jak jste s nimi spokojený?

Očekával jsem vítězství nových stran, které se prezentují jako netradiční a nesystémové, ale překvapilo mne, že rozdíl mezi nimi a tradičními standardními stranami se ukázal být tak hluboký. Spokojený nejsem. Ilustruje to skutečnost, že je ve státě českém něco nezdravého, pokud mi dovolíte si takto upravit známý citát.

Ohledně levice se dá hovořit tentokrát o velkém neúspěchu, posílila ODS, naopak TOP 09 se do parlamentu dostala doslova „jen tak tak“. Jaký vzkaz poslali podle vás voliči politikům? A je hlavním viníkem špatného výsledku TOP 09 podle vás skutečně Kalousek a u ČSSD Sobotka, jak někteří tvrdí?

Výsledky levice nevnímám jako neúspěch, ale jako katastrofu. Nemyslím si, že lze výsledky takto personifikovat, i když pochopitelně lidé nejvíce vnímají tváře lídrů, které pak činí zodpovědnými za politiku jejich stran. Výsledky jsou podle mne více dopadem zklamání z nesplněných očekávání tradičních stran. Nereflektují výsledky současné vlády, které se podařilo docílit nejmenší nezaměstnanosti v celé Evropě. Státem nezmítá žádná krize a většině lidí se žije lépe než v minulosti. Ale atmosféra ve společnosti je špatná. Mnoho lidí má strach. Strach z budoucnosti, z neznáma, z migrantů, kteří tu nejsou, z války, která nám nehrozí. Tradiční politici na to neuměli reagovat. Jejich stokrát omílané fráze byly nepřesvědčivé, tváře okoukané a nedůvěryhodné, absence vizí byla až neuvěřitelná.

A tak lidé uvěřili slibům jednoduchých řešení od charismatických lídrů vnímaných jako silné osobnosti. Lidé, kteří mají například strach z cizinců, jsou náchylní důvěřovat vůdcům, kteří hrají na struny vlastenectví či nacionalismu. To třeba umí Tomio Okamura. Hesla o boji proti korupci zní přesvědčivěji z úst někoho, kdo je hlásá několik let, než z úst lidí, kteří je opakují třeba 25 let. A nejde o fenomén čistě český. Voliči Trumpa, Alternativy pro Německo, francouzské Marine Le Penové, stoupenci brexitu nebo SPD mají dost společného. Lídři české levice s klapkami na očích neuměli ze svých zaběhaných vlaků vystoupit. Teď narazili do zdi. Uvidíme, co to s nimi udělá.