Pane Přeučile, co říkáte na to, co se děje kolem Andreje Babiše, na tu atmosféru, která v České republice v posledních týdnech panuje?

To je, upřímně řečeno, na seminární práci. Můj tatínek, František Přeučil, mimochodem osobní přítel Jana Masaryka, byl po roce 1945 poslancem prozatímního Národního shromáždění a bojoval za to, aby tady byla demokracie. Demokracie s velkým D. A to se pochopitelně komunistům tenkrát nelíbilo. A proto můj táta, který byl v procesu Milady Horákové, dostal doživotí. Celá rodina Přeučilů si to nesmírným způsobem odnesla. Čili já preferuji myšlenku Winstona Churchilla, se kterým si dokonce i můj táta dopisoval. Pan Churchill říkal – demokracie je systém vědomých občanů a gentlemanů. Což je velice přesné. Pánové, kteří jsou zvoleni, by si měli uvědomit, že to je služba lidem. A s veškerou zdravou suverenitou a zdravou pokorou by měli svoji profesní činnost vykonávat. A pokud někdo, ve stínu duše, nemá úplně čisté svědomí, není úplně fair play, tak by měl být takovým gentlemanem, že by z té funkce měl odejít. Je to i vzor pro mladou generaci, což je nesmírně důležité.

Když dnes některé takové řeči slyším, tak mě mrazí. Ti lidé si vůbec neuvědomují, co Milada Horáková udělala, jaká to byla dáma s velkým D. Jsem velice rád, že film Milada, kde jsem měl tu čest i malinkou roličku hrát, což mě velice těšilo, vznikl. Všichni by si měli uvědomit, zvláště mladá generace, co tito lidé pro demokracii udělali. Co udělali, abychom dnes mohli žít tak, jak žijeme, cestovat, svobodně se rozhodovat, podnikat a mít možnost být dobře informováni. Někdo musel tehdy něco obětovat. No a obětovala to právě třeba tato skupina, kde byla Milada Horáková a můj tatínek, a obětovala to i celá řada dalších lidí. A to by se hlavně mladé generaci mělo připomínat, aby si těchto lidí vážili.