V souvislosti s potravinovou soběstačností mluvíme v našem seriálu také o suverenitě státu. Jak velkou to podle vás má spojitost? Není to jen strašení lidí? 

Potravinová (a energetická) soběstačnost je Achillovou patou bezpečnosti (a tudíž i suverenity) každého státu. Čím menší a nevýhodněji položený stát, tím je méně pravděpodobné, že by mohl být úplně soběstačný. Asi to ani není žádoucí, protože by se to mohlo v lecčems velmi prodražit, čímž by zase klesala jeho konkurenceschopnost. 

Potravinová soběstačnost státu by měla být v zásadě taková, aby v nouzovém režimu umožnila lidem přežít. Musí tedy vyloučit nebo co nejvíc omezit strategické závislosti. 

Pro ilustraci: v oblasti energetické, co se dodávek plynu týče, jsme v druhé polovině devadesátých let dosáhli diverzifikace ve výši zhruba čtvrtiny dodávek nezávislých na ruských zdrojích: hned s námi Rusové jednali s větším respektem a dojednali jsme velmi výhodné dlouhodobé kontrakty, které nám leckdo záviděl. To se samozřejmě netýká jen Rusů, to je obecná zkušenost.