Jaroslav Foldyna připomíná národu, co prováděli Kalousek s Drábkem. A když vidí skryté kamery Slonkové a Kubíka...

26. 11. 2018 16:39

ROZHOVOR „Sociální demokracie se v tomto problému dostala do role otloukánka, a tak udělala tento kompromis. ČSSD chce, aby pokračovala tato vláda a aby si premiér vyřešil svůj problém. Nechce ho spojovat s existencí vlády. Nic moc jiného nám nezbývalo,“ tvrdí místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna. Pro ParlamentníListy.cz vyjádřil pochopení nad tím, že se veřejnosti těžko vnímá odchod sociálních demokratů ze sálu Sněmovny, čímž nepodpořili vlastní vládu a ministry. Moc dalších variant se však podle něj nenabízelo.

Jaroslav Foldyna připomíná národu, co prováděli Kalousek s Drábkem. A když vidí skryté kamery Slonkové a Kubíka...
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jaroslav Foldyna

Poslanecká sněmovna má za sebou hlasování o nedůvěře kvůli kauze premiéra Andreje Babiše. Vláda ho ustála. O čem na české politické scéně vypovídala celá diskuze?

Diskuze nad tím problémem je do jisté míry osobní problém premiéra a opozici to dává silné téma kritizovat premiéra. Věcná kritika, že se to či ono neudělalo, nebo je to špatně, nezaznívala. Bylo to velmi osobní, poukazovali na věci, které se týkaly premiéra a celé jeho rodiny. Ale opozice nemá zásadní ekonomická témata. Země funguje a oni rozebírali Babiše.

Musím se teď opozice právem zastat. Sledovala jsem diskuzi ve Sněmovně celý den a musím říci, že konkrétních výtek vůči fungování vlády byl dostatek. Ať už se týkaly právě ekonomiky, rozpočtu, hospodářského růstu, příprav na očekávanou krizi, infrastruktury, daní, ale také návrhů, které nepodpořili právě poslanci hnutí ANO, i když jsou v souladu s jejich programem. Tyto a ještě další věci tam rozhodně zazněly. 

Samozřejmě kritizovali EET a nevím, co všechno, ale tyto věci se nějak zásadně neprojevily na veřejnosti. Andrej Babiš vyhrál volby a uspěl i v komunálních volbách. V diskuzi se ale víceméně diskutoval osobní problém premiéra České republiky. To byl spouštěč celého procesu – osobní problém premiéra České republiky, a to významně ovlivnilo celou diskuzi. Jinak by asi žádná diskuze ani nebyla.

Opozice má právo být nespokojena, má jiný názor na řešení daní a podobně. Kdyby byla úspěšná opozice v minulosti viz. Miroslav Kalousek jako ministr financí, tak by předložil konkrétní čísla a dal by je do srovnání. Ale Kalousek nemá srovnání konkrétních čísel, protože jako ministr financí udělal škrty ve státním rozpočtu na úkor veřejnosti, zatímco státní dluh dynamicky rostl a vůbec se nezmenšil. Žádný pozitivní výsledek nemá, těžko se může měřit se současnou vládou. Dnes Maláčová a předchozí ministryně napravují věci, které zdeformoval v sociálním systému Drábek, což byl ministr Kalouska. Takže diskuze byla složitá, samozřejmě opozice na ni má právo, nicméně diskutoval se zásadní problém, osobní problém České republiky a byl spouštěčem celé diskuze.

ČSSD je kritizována za to, že poslanci odešli před hlasováním ze sálu a že v podstatě nepodpořili svoji vlastní vládu a vlastní ministry. Co říci k takovému nařčení?

Sociální demokracie se v tomto problému dostala do role otloukánka, protože v zásadě se vždy, ať se rozhodla tak, či onak, našel velmi negativní pohled na rozhodnutí. A tak udělala tento kompromis. ČSSD chce, aby pokračovala tato vláda a aby si premiér vyřešil svůj problém. Nechce ho spojovat s existencí vlády. Nic moc jiného nám nezbývalo. Zůstat v sále a podpořit svoji vládu by mělo svoji logiku, protože sociální demokracie říká, že jsme úspěšní ve vládě. Když se chceme chlubit úspěchy vlády, stálo by za to vládu podpořit. Ale sociální demokracie byla vtlačena do zaujetí vlastního stanoviska, nikoliv stanoviska s pravicí a kritikou. Anebo, aby se nějakým způsobem od konkrétního problému distancovala.

Zvolila něco uprostřed a já vnímám, že pro veřejnost je tento způsob velmi složitě vnímatelný, že sociální demokracie nepodpořila vládu, v níž je. Nicméně byl to kompromis s tím, že ten problém, kvůli kterému vznikla krize, není problém sociální demokracie ani problém vlády. Je to jen věc, kterou musí vyřešit pouze premiér České republiky. Andrej Babiš se k tomu musí nějak postavit a my jsme nechtěli shodit vládu. To je vše, co k tomu mohu říci. Chápu, že se tento způsob někomu nelíbí, ale moc dalších variant, které by byly lepší, se nenabízelo.

A je tento problém premiéra dostatečný, aby bylo namístě rezignovat, jak je stále vyzýván? 

Myslím, že ten slovenský model, který zvolil Robert Fico, se ukázal jako účinný. SMER byl ve velmi složité situaci a konkrétně osobnost Roberta Fica. Když se podíváme na výsledky komunálních voleb na Slovenku, tak SMER to ustál velmi dobře tím, že Fico rezignoval. Nejsem sudí, nechci rozhodovat, kde je větší a menší pravda, ale domnívám se, že kdyby tento model přijal premiér a hnutí ANO, že by na tom výrazně získal a získala by na tom i politická scéna.

Je to pro nás všechny důležité, aby se politická scéna stabilizovala. Destabilizace se může promítnout ve větším hledání protestních východisek, protestních stran, nebo nedefinovaných politických subjektů. Jako takové a velmi málo důvěryhodné vidím třeba Piráty. Nevím, co je to za skupinu a kam si je zařadit. Kdybychom přijali slovenský model, bylo by to jedno z řešení, to není žádný ústupek. Premiér je velice tvrdý člověk, velice specifický člověk a těch lidí je tady málo, protože ne všichni jsme miliardáři. To je zcela přirozené a patří to k tomu, že nejde o tuctového chlapa. V tuto chvíli se slovenské řešení nabízí. Ale je to věcí premiéra a hnutí ANO.

Jak vy hodnotíte práci novinářského dua Slonková a Kubík v celé kauze?

Slonková s Kubíkem jsou dlouhodobými aktéry různorodých politických kauz jako investigativní novináři. Já si myslím, že v této chvíli vešli na hranu toho, co lze ještě brát za slušnost. Obávám se, že suplovali práci jiných orgánů než investigativních novinářů. Důvěřuji orgánům v trestním řízení, že posoudí trestní oznámení podané na novináře a bude pro ně velmi složité najít rovnováhu mezi tím, co je ještě demokracie a svoboda. Co už jde za hranou demokracie a kde demokracie končí a začíná. Jde o čin, který se kvalifikuje v trestním řádu. To bude velmi těžké a nezávidím vyšetřovatelům a policistům.

Koho mi je opravdu lidsky líto, je rodina Andreje Babiše a jeho syna. Je vidět, že psychika toho člověka je velmi narušená a čelí tlaku. Jestli je mi někoho hrozně líto, je to právě Babišův syn, protože je v třicet pěti letech středem pozornosti médií, tlaku veřejnosti a tak dále a je největší obětí. Jde o varování pro všechny politiky, aby své rodiny do žádných svých politických postojů nezatahovali. To je chyba. Kluk, který s tím nemá nic společného, se musí někde schovávat. To mi bylo líto. Když nyní vidím skryté kamery, je to konec soukromí člověka, který s tím v uvozovkách nechce nic mít společného a nemá s tím nic společného. Problém vznikl na převodu akcií. Je nutné, aby to policie došetřila. Je důležitá nezávislost státního zastupitelství a vyšetřování policie. Ale největší dopad to má na rodinu a toho kluka, toho je mi vážně líto.
 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Zuzana Koulová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Putin nezuřil, až se třásl. Lež. Třásla se vzteky jen Albrightová, Maruška ze Smíchova.“ Břetislav Olšer předkládá své životní zážitky

18:47 „Putin nezuřil, až se třásl. Lež. Třásla se vzteky jen Albrightová, Maruška ze Smíchova.“ Břetislav Olšer předkládá své životní zážitky

ROZHOVOR „Nezávislost Kosova považuje Madeleine Albrightová za svůj největší politický úspěch, ale o…