Proč jste se rozhodli udělat webové stránky Dotační parazit? Co jste si od toho slibovali?
Nápad padl na podzim minulého roku, kdy jsme si říkali, že veřejnost už má dost informací ohledně smluv, protože existuje registr smluv, vedle toho existuje ještě hlídač smluv, který to zpřehledňuje, máme hodně webových aplikací a portálů, které se týkají veřejných zakázek, ale na dotace je velmi málo komfortní systém, ze kterého informace nevytěžíte.
Nebylo těžké získat informace o dotacích, které dostávají firmy z evropských fondů i od státu? S jakou ochotou vám státní úřady informace poskytovaly?
Jako první jsme obeslali asi sedmnáct ministerstev a úřadů a požádali jsme je o přehled dotačních titulů za poslední rok, abychom mohli udělat analýzu dotací. Většina nám ochotně vyšla vstříc, poslali nám ale vytištěné excelové tabulky, s čímž bylo těžké pracovat, někde nás odkázali na informační systém CEDR, někteří nám dokonce řekli, ať zaplatíme přes pět tisíc korun jako bývalá ministryně školství Valachová, že nám poskytnou informace za peníze, což bylo poměrně smutné.
Ale některé úřady už přece nějaká data zveřejňují. Například ministerstvo financí ten informační systém CEDR.
Ale ani v systému CEDR nebylo možné, když jste nevěděli přesně, co hledáte, se k některým údajům dopracovat. Když jste chtěla vědět dotace konkrétní firmy, čísla vypadla, i když jen sto položek, ale když jsme se chtěli podívat na konkrétní dotační titul, nebylo to možné. Tak jsme si řekli, že zkusíme udělat vlastní aplikaci, která to krásně ukáže. Takže jsme vypracovali dvě velké sekce, příjemce dotací a sekci poskytovatelů, kde vidíte, jak úřady poskytují dotace do detailu. Pak jsme to rozšířili o další informace, protože jsme zjistili, že ministerstvo financí má dva systémy o dotacích, kromě CEDR ještě Dotinfo, jeden má ministerstvo financí, druhý Finanční správa, což nemá logiku, zajímavé informace jsou ještě v investičních pobídkách Czechinvestu. Tam jsme ale objevili, že na stránkách u osmi set příjemců pobídek nebyly uvedeny identifikační čísla firmy, všechno jsme museli manuálně vyhledávat. Teď máme kompletní data o příjemcích pobídek. Také jsme viděli, že ministerstvo místního rozvoje, které má předražený systém za tři a půl miliardy o strukturálních fondech, opět prezentuje jen excelovou tabulku, nedá se s tím pracovat, i to jsme transformovali do systému. Takže na našich webových stánkách jsou různá data z různých systémů a můžete si udělat celkový obrázek, co kdo dostává od státu.
Jak ovlivní případ lithium sněmovní volby?Anketa
Váš projekt poskytuje také informace, zda příjemce dotace poskyt dar nějaké politické straně. Odkud jste tyto údaje brali?
Řekli jsme si, že by byla zajímavá aplikace kolem střetu zájmů, takže jsme si vytáhli z výročních finančních zpráv politických stran informace o jejich dárcích, dívali jsme se pouze na dárce - právnické osoby a podnikatele, ne na fyzické osoby. Takže když nějaký dárce dává peníze politické straně a dostává od státu dotace nebo investiční pobídky, také to na webových stránkách Dotačního parazita uvidíte. Veřejnost má možnost pak posoudit, zda jde nebo nejde o střet zájmů. Třeba společnost Kofola dává dary politické straně několik let, její majitel je velký podpůrce politické strany, a zároveň bere dotace a investiční pobídky v řádu milionů korun. Když dává peníze politické straně firma, která zároveň bere dotace, tak tam střet zájmů objektivně je. A pak máme na webové stránce i záložku, která se týká dotací v konkrétním místě. Když jste třeba z Pardubic jako já a zajímá vás, kdo z Pardubic je příjemcem dotací, můžete se na to podle krajů nebo obcí podívat, což je také zajímavé, protože jinde se k takové informaci nikdy nedostane.
Ale nesuplujete tak státní správu, která by sama měla být povinna všechny tyto informace poskytovat, a to tak, aby byly přehledné a pro veřejnost snadno dostupné? Když i vy jako odborníci jste měli problém data získat a propojit, pro občana by to ze systému státní správy bylo naprosto nemožné.
Cílem Dotačního parazita je tlačit k transparentnosti státní správu. Od příštího roku mají státní úřady povinnost zveřejňovat údaje v tzv. open datech. Mají zveřejňovat data v nějakém formátu. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby všechna data byla na jednom místě a udělal to stát. Ale stát to dlouhodobě nedělá, navíc je to hodně rozdrobené, neexistuje jednotná koncepce, ale už se na tom začíná malinko pracovat. My to děláme neziskově, firmy to mohou dělat byznysově, ale cílem je, aby se s těmito údaji dalo pracovat. A když jsou ta data otevřená, tak to jde. Na ministerstvu financí jsem tomu hodně pomohl a teď na to navazuji. Kdyby se ministerstva dohodla, sjednotila to sama od sebe, tak to nemusí dělat neziskový sektor a bylo by to úžasné. Ale tady jsem trochu skeptický.
Psali jsme:
Myslíte si, že ke zveřejňování údajů o poskytování dotací není mnohdy politická vůle?
Je potřeba tlačit na to, aby k tomu byla politická podpora, protože je otázka, jestli politici skutečně chtějí, aby bylo vidět, jaké firmy stát podporuje. Slušní politici, a určitě jich najdeme dost, na tom zájem budou mít. Ti, kteří jsou ve střetu zájmů, budou mít samozřejmě zájem menší. Ale my platíme daně a máme právo vědět, co se s těmi penězi dělá.
Narazili jste někde na problém, s kterým jste si neporadili?
Zveřejnili a propojili jsme data, které poskytuje o dotacích stát. Ale nemáme data z krajů a obcí, získat to je strašně komplikované, máte čtrnáct krajů a přes šest tisíc obcí, takže to bude na dlouho. Třeba jsme se dívali na dotační titul Zelená úsporám, kde se dávalo hodně peněz, ale tam ta data vůbec nejsou. A to je špatně. Ono nemá logiku, že máme informace o dotacích na mnoha místech. Ten stát pak nemá a nemůže mít přehled o tom, co v této oblasti dělá. Jak pak můžeme chtít po politicích dotační politiku státu, když nemají přehled o datech, pak není možné se o tom bavit.
Nedělá to na vás dojem, že státní úřady se chovají tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá? To znamená, že sice splní povinnost vůči veřejnosti zveřejnit nějaká data, ale udělají to tak, že se v tom nikdo nevyzná nebo že je najít dá takovou práci, že je zveřejňování informací vlastně k ničemu?
Je pravda, že státní správa musí postupovat podle zákona. Nový systém musí být zaveden zákonem, ale podle mne to nikdo nedělá koncepčně, aby data propojoval.
Co vás nejvíc překvapilo, když jste se zabývali údaji o poskytování dotací?
Překvapilo mne, že dotace berou velké firmy. A nejde jen o to, že jsou největšími příjemci dotací, ale o to, že je vůbec mohou brát. Každá dotace pro podnikatele křiví trh, zakládá tzv. státní podporu. Když dám peníze jednomu podnikateli, křivím trh, protože poškozuji ty ostatní. Musíme se na to podívat principiálně. Proč by stát měl podporovat velké firmy, které mají dostatečný kapitál, dostatečné finanční zabezpečení, takže už samy o sobě mají velkou konkurenční výhodu na trhu. Pokud podpořím dotací rozjezd malé firmy, která má dobrou myšlenku, vytvoří nový projekt, nová pracovní místa, je to něco jiného. To je otázka pro politiky. Chtějí podporovat jako v Rakousku, Německu nebo Holandsku silnou střední vrstvu, nebo supervelké firmy, které pak budou růst a růst a ty menší budou zanikat? Když podporujeme velké, znevýhodňujeme malé, a tím pádem říkáme, že nás nezajímají drobní živnostníci a malí a střední podnikatelé.
Víte o nějakém konkrétním negativním dopadu dotace?
Třeba jedna firma ve východních Čechách u Dvora Králové, shodou okolností byl jejím majitelem asistent jednoho poslance, byla podpořena částkou sto milionů korun od Evropské unie. Šlo o dotační titul inovace. Důvodem podpory měl být celospolečenský přínos inovace v nějaké oblasti podnikání. V tomto případě hlavním inovativním přínosem bylo, že pán při pečení chleba využil olejovou troubu a zároveň využil unikátní postup při míchání kvasnic, vody a mouky. Tahle „unikátní“ kombinace těchto dvou věcí byla důvodem, že dostal podporu na pečení normálního chleba, který chutná úplně stejně jako běžný chleba. A dopadem této vysoké dotace bylo, že v tomto regionu pekaři, kteří poctivě pečou dobrý chleba už pětadvacet let od doby, kdy jim vrátili pekárnu, teď kvůli firmě, která dostane takovou konkurenční výhodu, mají existenční problémy. Protože dopad byl ten, že se na trhu snížila cena chleba o korunu a pečiva o pár halířů. Takže se za evropské peníze likviduje malý a střední podnikatel ve východních Čechách, který peče pětadvacet let dobrý chleba. Nejhorší je, že i Evropská komise poskytnutí dotace potvrdila, líbilo se jí to. To je zrůdnost, protože když někdo za úspěšný projekt považuje deformování trhu v České republice, je to špatně. A takových případů je víc, objevilo se i v médiích, že českobudějovická firma Čevak, která se zabývá vodohospodářstvím, podporovala dvě vládní strany a současně dostala dotaci od resortů, které ty strany řídily. Nebo je zajímavá kauza bratra ministra zemědělství Jurečky, který dělá poradce ministrovi zdarma, nebere za to peníze, ale jeho firma pobírá peníze od tohoto resortu. Zemědělské dotace jsou pak sice nárokové, ale záleží přece na tom, jaká pravidla pro tyto nárokové dotace zadáte. Když jste u rozhodování o těchto pravidlech, můžete ovlivnit, jestli dotaci dostane jen farma do padesáti hektarů, nebo i do pěti set hektarů.
Takže myslíte, že je možné připravit i „nárokovou“ dotaci přesně na míru konkrétních podniků?
Přesně tak.
Nemůže nakonec podpora velkých firem poškodit i nás, zákazníky? Až díky dotacím z našich daní zlikvidují konkurenci, mohou si potom diktovat nejen ceny výrobků a služeb a nakonec i mzdové podmínky, protože lidé v konkrétním regionu nebudou mít možnost jiného zaměstnání v oboru.
Přesně tak. Ale je třeba se hlavně zamyslet nad smyslem dotací. Příklad: Česká republika má jednu z nejnižších nezaměstnaností v Evropě, možná i na světě. Proč tedy dlouhodobě podporujeme ze strukturálních fondů zaměstnanost? Má to smysl? Neměli bychom raději podporovat nějaká specifická místa, protože problém nezaměstnanosti je spíš problém rasových menšin nebo některých regionů. Proč a priori platíme dál školení a vzdělávání velkých firem v nějaké oblasti jejich vzdělávání? Vždyť to je nesmysl. A v tom dělá chybu i Evropská unie, že do těchto oblastí dotace směruje. Nemá přece logiku, aby velká firma dostala peníze na to, aby si zaplatila soukromou firmu, která by ji naučila, jak má dělat svou práci.
Když jste spustili před týdnem webové stránky Dotační parazit.cz, máte přehled o tom, kolik lidí se už na ně podívalo?
První den bylo přes deset tisíc unikátních vstupů, potom se počet snížil asi na polovinu, dnes je to standardně mezi pěti sty a tisíci uživatelů za den. To považuji za úspěch. Kdyby to tak zůstalo, jsem spokojený.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
