Co říkáte na to, že některá americká města v čele s Minneapolisem se rozhodla buď své policejní sbory výrazně podfinancovat, nebo je zcela rozpustit? V Minneapolisu se chtějí v budoucnu ve věci bezpečnosti vydat cestou „komunitních řešení“ a nasazení poradců v oblastech duševního zdraví a drogových závislostí. Jak takové kroky mohou pomoci v případě násilných přepadení, ozbrojených loupeží či sexuálně motivovaných útoků?
Z dosavadního průběhu událostí se dá těžko představit do budoucna cokoli jiného, než že se tím dává volný a beztrestný průběh nejen lupičství a rabování, ale i anarchistickému a revolučnímu řádění jen tak z hecu a nenávisti ke kapitalismu. Podfinancování policie znamená zřejmě jednak snížení počtu policistů, tedy propouštění, jednak snižování výdajů, a tedy i výcviku a profesionality zbývajících policistů. „Komunitní řešení“ bude taky znamenat, že „komunity“, které dosud spoléhaly na ochranu policie a vládu zákona, budou bez policejní ochrany nuceny brát zákon do svých rukou. Proti gangům, ať už drogovým či lupičským, ale i proti teroristickým bojůvkám, jako je Antifa, budou zakládat obranné čety. Majetnější komunity si budou najímat profíky z řad propuštěných policistů, nemajetnější budou své čety skládat amatérsky z vlastních lidí. Vraždy a přestřelky budou na denním pořádku. Žádný majitel čehokoli si nebude jist, že jeho majetek nebude zničen nebo rozkraden. Z některých měst už začínají odcházet poškozené firmy, čímž roste nezaměstnanost – to ještě navíc k té, co už vznikla karanténou.
Zavládne totální anarchie. Té se organizačně pokusí využít levicoví revolucionáři, jimiž se teď americké politické spektrum hemží a kteří do značné míry začali ovládat Demokratickou stranu. A ti jsou odhodláni všech nepokojů využít k „fundamentální transformaci“ společnosti (slovy Obamovými). Stojí ostatně za povšimnutí, že antipolicejní politiku provádějí městské správy složené většinou z demokratů. Nedovedu si představit, jak bude možné takovému rozkladu společnosti zabránit jinak než federálním zákrokem vojenským. A tam hrozí občanská válka. Nechtěl bych teď být v Trumpově kůži. Současný stav Demokratické strany a její revoluční náladu jsem nedávno popsal zde.
Psali jsme:
Protesty proti policejní brutalitě se šíří i mimo USA. Násilné střety se přesunuly i do Británie. Co na to říci? Máme i v Evropě problém s rasismem vůči černochům?
Máme, a oboustranný. S tím rozdílem, že bělošský rasismus vůči černochům se zveličuje a černošský rasismus vůči bělochům se zamlčuje. Bělošský rasismus je dnes spíš šuškaný a držený na uzdě autocenzurou, či chcete-li, společenskou slušností, násilím se projevuje spíš výjimečné. Černošský rasismus je do značné míry podněcován mediálně a politicky, a jeho násilné projevy omlouvány a vysvětlovány jako oprávněné a vyprovokované rasismem bělošským. Pravda, bývalo to dlouho a donedávna naopak, takže černošský rasismus možná má co dohánět. Ale tvrdit, jak činí levicové a liberální politici a média, že je vrostlý do samotné struktury západní společnosti, je nesmysl. Západní společnost je ze všech dnešních současných společností rasistická nejmíň. Současná anarchie ve Spojených státech a náběh k ní v Británii nejsou ani tak rasové jako politické, a rasové otázky jsou zneužité k politickým účelům. Tragikomické je, že největší antibělošští rasisté jsou levicoví a liberální běloši, kteří tak rádi na antibělošský rasismus převychovávají i nerasistické černochy. Pak vznikají absurdity jako výrok Joe Bidena: „Kdo váhá mezi mnou a Trumpem, není černoch.“
Benjamin Kuras
Já ten problém vnímám ne jako rasový, nýbrž civilizační. Tedy kulturní, vzdělanostní, a možná i náboženský. Dokazují to britské statistiky, podle nichž jsou Indové na špici vzdělanosti, kultivovanosti a společenské integrace, zatímco Pákistánci a Bangladéšané na spodní příčce. Přitom jsou stejná rasa. A je to samozřejmě tím, že hinduismus a buddhismus jsou přizpůsobivější než islám.
Místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová se v úterních Událostech a komentářích vyjádřila k projevům rasismu v Evropě. „Rasismus je v Evropě na vzestupu od roku 2015, kdy jsme zažili migrační krizi a kdy skutečně se atmosféra ve společnosti zhoršila. Ale nemáme v Evropě žádný ze států, který by rasismus nějakým způsobem posvětil, nebo byl k němu úplně mlčenlivý. Všude máme zákony, které se ale málo vynucují, a zároveň rasismus probíhá ve velice skryté formě diskriminace, kterou nevidíme, nemáme ve statistikách, ale která ve společnosti existuje. Řekla bych, diskriminace skrytá, ale velmi palčivě vžitá těmi, kterých se to týká, takže máme v Evropě co dělat,“ řekla. Jak to vidíte vy?
Nevím, podle jakých statistik tak paní komisařka usuzuje. Já naopak vnímám statistiky ukazující, že rasismus vůči barevným rasám je na ústupu, částečně proto, že je přísněji trestán. Na vzestupu je (kromě antibělošského) jen jeden konkrétní, a to antižidovský, maskovaný jako antisionismus. Oba jsou podněcovány levicově liberálními politiky a médii. Podrobně jej analyzuji v loňské knížce Zpráva o stavu civilizace.
„Dneska máme situaci, kdy 40 procent židovských spoluobčanů říká, že se připravují na cestu z Evropy, že se tady necítí bezpečně, takže to je alarm nejvyššího stupně a musíme jednak aplikovat a vymáhat zákony, jednak zabrat ve vzdělání tak, abychom znali historii, abychom se učili toleranci. Je tam řada opatření, která se musejí přijímat a v řadě států se přijímají,“ řekla také Jourová. K tomu se zeptám, jak se podle vás dnes – 75 let od skončení druhé světové války – žije Židům v Evropě?
Nejbezpečnější evropské země pro Židy jsou dnes země postkomunistické. Možná proto, že si pamatují, že útokem na Židy zde vždycky začínala totalita útoků na vše svobodné. A taky možná díky tomu, že neomarxistická levicově liberální ideologie ještě nezachvátila jejich politiky a hlavně voliče. Z Francie se stěhují Židé třeba do Maďarska. Nabídl jim azyl i Putin. Takže možná zažijeme návrat ze Západu u vnuků těch, kdo na Západ prchali z Východu.
Zdá se, že téměř zcela bez známek antisemitismu jsou asijské neislámské země. Třeba Indie nebo i Čína, Thajsko, Jižní Korea. Takže není vyloučeno, že další židovský exodus, tentokrát ze západní Evropy, bude směřovat tam. A samozřejmě Izrael, jenže ten už dalších šest milionů fyzicky nepojme, takže židovská diaspora bude pokračovat, jen někde jinde. Příští Einstein bude možná mluvit gudžerátsky nebo korejsky.
Psali jsme:
Je vůbec možné nějakými politickými rozhodnutími rasismus vymýtit?
Politická rozhodnutí, tedy zákony, nevymýtí rasové rozdíly, a dokonce ani instinktivní a podvědomou preferenci fandit víc lidem vlastní rasy víc než jiným. Ale může vymýtit perzekuci a násilné činy takovým fanděním inspirované. Co může. Musí. Nebo se celý svět utopí v tom, co teď ničí Spojené státy.
Týká se tento problém i Česka? I u nás žijící Židé uvažují o odchodu?
V Česku je antisemitismus marginální, protože, jak už jsem řekl, Češi si pamatují, že po perzekuci Židů následuje perzekuce dalších a konec svobody myšlení, slova, podnikání. Většina Čechů vám řekne, že Žida nepozná, a i když ho pozná, je mu to lhostejné. A skoro každý český Žid vám řekne, že nemá žádný identitní problém být Žid a Čech zároveň. Je to samozřejmě díky tomu, že antisemitismus zde nepronikl do žádné výrazné politické strany, na rozdíl od třeba britské Labour, nebo částí americké Demokratické strany. Absurdní situaci máme v Německu, kde prakticky jediná strana, která otevřeně a výrazně hájí Židy a Izrael, tedy AfD, je médii a ostatními politiky označována za rasistickou.
Co se týče současného dění v USA, proběhly protesty Black lives matter i na mnoha dalších místech v Evropě včetně Prahy. Jaká je relevance takového protestu u nás? Ostatně prý v Praze se zúčastnili v drtivé většině anglicky mluvící lidé...
A naproti tomu nikdo veřejně neprotestoval proti tomu, že „demonstranti“, z nichž někteří byli černí, zabili několik černochů včetně vysloužilého policejního velitele a příslušníka civilní ochranky. Což je další důkaz, že toto řádění, plundrování, rabování a násilí není rasové, nýbrž politické.
Věra Jourová dává do souvislosti se vzestupem rasismu migrační krizi a rok 2015. Byl tu tehdy ze strany EU pokus o přerozdělování migrantů v rámci povinných kvót, který nevyšel. Nyní se Evropská komise chystá předložit svůj návrh nové podoby unijní azylové strategie. V pracovní verzi jsou pro případ krize obsaženy i povinné kvóty. Co na to říkáte?
Co na to říkám, si může každý přečíst v mých knížkách Jak zabít civilizaci a Poslední naděje civilizace. Prolínání odlišných kultur je problém kvantitativní. Každý národ a každá kultura má určitou mez možností integrovat příchozí, ekonomicky, společensky a kulturně. Za předpokladu, že příchozí se v základních aspektech přizpůsobí kultuře domácí, může být imigrace do určitého počtu obohacením. Nad určitý počet, zvlášť těch, kdo se přizpůsobit nechtějí, je to destruktivní. Západní Evropa již dávno tento počet přesáhla, a tím mění imigraci v kolonizaci. Jestli to ani teď nehodlá zastavit, brzy přestane být Evropou. Je to jednoduchá rovnice pro první třídu základky. Udělali jsme to přece v Evropě Neandertálcům a pak ještě v Americe indiánům, a zasloužíme si to. A třeba si to tak většina Evropanů přeje. Nebo ne?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
