Premiér Andrej Babiš pokračuje v politice „ani jednoho migranta“. Odmítl i návrh europoslankyně Michaely Šojdrové přijmout padesát sirotků ze Sýrie s odůvodněním, že máme pomáhat přímo v ohrožených oblastech a sami prý máme problémy s péči o děti v nouzi. V reakci na jeho vyjádření následovala velmi silná emocionální kritika nejen od politiků. Co si myslíte o návrhu poslankyně Šojdrové?

O návrhu poslankyně Šojdrové si myslím jen to nejhorší, protože se zviditelňuje na dětech. Kde byla paní Šojdrová, když měly děti ve Rwandě velká břicha? Uvolnila nějaké peníze ze svého platu europoslance? Kolik si jich adoptovala? Proč nepomáhala dětem z Palestiny, proč se nestarala o děti z Libye? Proč si vybrala zrovna děti ze Sýrie? Nikdo ani neví, které to jsou. Je to populismus nejhrubšího zrna. Já jsem samozřejmě pro to, aby se pomáhalo dětem, ale proboha tady jde o to, že ten, kdo nepomůže padesáti sirotkům, které jsme nikdy neviděli a o kterých nevíme vůbec nic, je darebák, a ten, kdo se o ně chce starat jako paní Šojdrová, je lidumil. Já vím jediné: paní Šojdrová chce být zase europoslankyní a děti si bere jako rukojmí. Já s jejím počínáním vůbec nesouhlasím a jsem z toho docela otřesený.

Andrej Babiš argumentoval tím, že jde většinou o chlapce ve věku 12 až 17 let, což podle některých názorů nejsou žádné malé děti, které by se daly vychovat tak, aby se dokázaly plně integrovat do naší společnosti. Souhlasíte s tím?