Proč jste se rozhodl kandidovat do Senátu? A věříte, že budete úspěšnější než v prezidentské volbě?
Do politiky jsem vstoupil, protože s řadou věcí, které se kolem mne odehrávají, nejsem spokojen. A mám pocit, že stávající politická reprezentace některé problémy neřeší, dokonce je přehlíží, případně zlehčuje. To byl nakonec i důvod, proč jsem kandidoval na prezidenta České republiky. Měl jsem dvě možnosti: buď jsem se mohl stáhnout do ulity a žít svůj život, ale mám čtyři děti, z toho dvě malé, a není mi lhostejné, v jakém prostředí a jak budou žít. A chci-li svoje názory prosazovat, hlásat, mluvit o nich, musím být politicky aktivní. Důvodem, proč jsem zvolil zrovna Senát, bylo, když Senát v prosinci minulého roku udělal věc, kterou považuji za zradu na českých voličích, že změnu, která byla podpořena peticí více než stovkou tisíc občanů, změnu, kterou schválila vláda i Poslanecká sněmovna významnou většinou, Senát zamítl. V tomto případě se zachoval jako elitář, když nerespektoval, že většina Poslanecké sněmovny, která zastupuje vůli většiny voličů, schválí nějaký zákon. Uvědomil jsem si, že Senát je vlastně důležitý a že je potřeba, abych se pokusil ucházet o senátorské křeslo, aby se takové věci v budoucnosti nestávaly. Já bych nikdy takovou věc neudělal.
Fotogalerie: - Robejšek mění styl
Kterou změnu máte konkrétně na mysli?
Je to ústavní zákon o bezpečnosti, ta novela, kterou Senát zamítl, by umožnila nepodřídit se nařízení Evropské unie, která omezuje právo slušných občanů držet zbraň.
Ale když šlo o ústavní zákon, musí zákon schválit obě komory parlamentu, Senát se nemusí přece řídit tím, jak rozhodla Poslanecká sněmovna, to by ztratil smysl.
Samozřejmě, druhá komora je pojistkou, ale ta pojistka by neměla jít proti občanům České republiky. Většinu občanů České republiky reprezentuje Poslanecká sněmovna. Jiná situace by byla v případě, kdyby to v Poslanecké sněmovně prošlo jen tak tak. Pak bych rozuměl, že Senát může být rozhodujícím jazýčkem na vahách. Ale ono to tak nebylo. Tady se senátoři, kteří hlasovali proti, zachovali jako elitáři. Co řekli? Občane, nás nezajímá, co si myslíš, my jsme ty hlavy pomazané, víme všechno nejlépe. Ale tak to není. Myslím si, že naši zemi si máme spravovat my, a jestliže je nějaká evropská směrnice škodlivá a postrádá smysl, a tahle ho postrádá, protože žádný terorista si nepůjde udělat zbrojní průkaz a nepořídí si legální zbraň, musíme se proti tomu postavit. Místo toho, aby Evropská unie bojovala proti nelegálním zbraním, jde tou jednodušší cestou. A není to jen o zbraních, ale o běžných lidských radostech a svobodách.
Psali jsme:
Říkal jste, že se vám mnohé věci v politice nelíbily, proto jste se rozhodl do ní vstoupit. Poslední kapkou pro vaše rozhodnutí bylo tedy omezení držení zbraně. Ale co je to další, co se vám nelíbilo?
Některé strany zpochybňují účast našich jednotek v zahraničních misích a volají po ukončení naší účasti v nich. Znovu to ze strany SPD a KSČM zaznělo v souvislosti se zabitím tří českých vojáků v Afghánistánu. Myslíte si, že má smysl, aby čeští vojáci bojovali v zemích, kde terorismus vzniká, nebo je to zbytečné riziko pro naše vojáky?
Musím říci, že jsem byl hodně zklamán, když jsem si na internetu přečetl některé názory. Pro mne jsou tito vojáci hrdinové, protože plnili rozkazy, nasazovali svůj vlastní život. Nejsou to žádní žoldáci, bojují za svou vlast. Na tom, že člověk za práci, kterou odvádí, dostává plat, není nic špatného. Je profesionál, stejně jako lékař, učitel, hasič, policista, politik. Žoldák je člověk, který jde bojovat do cizí armády jen proto, že za to dostane peníze. Jiná věc je, jestli válka v Afghánistánu a její pokračování dává smysl. Ale to není diskuse na internet, ta by se měla vést na vrcholném vedení NATO, a je na našich zástupcích, aby se této diskuse aktivně zúčastňovali. Rozhodnutí o tom, zda naše vojáky posíláme do misí, není rozhodnutí těch vojáků nebo velení armády, to je rozhodnutí politiků, tím pádem voličů. Voliči přece poslali do parlamentu strany, které to měly ve volebním programu, což znamená, že většina voličů to tak chtěla. Ale konflikt v Afghánistánu trvá příliš dlouho, nedaří se ho úspěšně plnit. Je otázka, jestli cíle, které operace měla, tedy zlikvidovat špičky terorismu,což se v podstatě podařilo, byly splněny a jestli to pokračování má smysl nebo jestli má smysl v tom nasazení, v jakém je. Ale je to otázka na politickou reprezentaci na úrovni NATO.
Komunistům a SPD se nelíbí ani naše členství v NATO. Myslíte si, že pro naši bezpečnost je důležité, abychom byli součástí Severoatlantické aliance, nebo máme jiné možnosti?
Jestliže jakákoli politická strana říká, že bychom neměli být členy NATO, měla by říci, jakým způsobem by měla být organizována naše armáda, jak by měla být velká a jak moc by to naši zemi stálo, abychom byli schopni naši zemi ubránit, aniž bychom byli členy NATO. Znamenalo by to, a to vám řekne každý bezpečnostní expert, minimálně opět zavedení povinné vojenské základní služby, obrovské investice, vysoké výdaje na provoz. Jsem přesvědčen, že by tato částka výrazně překročila dvě procenta HDP. Ty strany, které náš odchod z NATO požadují, by měly říci, kolik by to občany stálo. A to ony neříkají.
Myslíte si, že bychom v takovém případě byli schopni se sami ubránit nějakému napadení, kdybychom nebyli součástí nějakého většího obranného svazku? Neznamenal by případný odchod z NATO zase pád do ruského vlivu?
Pořád máme pocit, že musíme patřit na Východ, nebo na Západ. Sousední Rakousko není členem NATO, nepatří ani na Východ, ani na Západ, má stále povinnou základní vojenskou službu, je to neutrální země. Je otázka, jak by bylo Rakousko schopno se ubránit, kdyby k jeho napadení došlo. Finsko není v NATO, také má povinnou základní vojenskou službu, švýcarská armáda, která je velmi dobře organizována, má nejen povinnou základní vojenskou službu, ale i celoživotní vojenské vzdělávání a také není členem NATO. Samozřejmě tyto státy mají dohody s jinými zeměmi o nějaké vzájemné pomoci. Jde to řešit i tímto způsobem. Ale my jsme se kdysi rozhodli stát se členy NATO, celý systém organizování obrany jsme tomu podřídili, a kdyby se opravdu nějaký politik rozhodl, že nechceme být v NATO, měl by opravdu říci, kolik by to stálo a jak dlouho by trvalo, než bychom dosáhli schopnosti samostatně fungovat ve smyslu naší obrany.
Psali jsme:
Určitě bychom museli naši armádu více vyzbrojit a s tím máme tradičně potíže. Exministryně obrany Karla Šlechtová v rozhovoru o svém nedobrovolném odchodu z vlády prohlásila, že za jejím odchodem jsou tlaky skupin, které mají zájem na obchodech se zbraněmi, a konkrétně uvedla, že zbrojařský průmysl je velmi silný. Co si jako zástupce zbrojařů o tomto výroku myslíte?
Já vyjádření bývalé ministryně komentovat nebudu. Ale pokud jde o vyzbrojování armády, mohu říci, že současný akviziční proces, to znamená proces nákupu, pořizování je tak strašně komplikovaný, byrokraticky zatížený, že kdyby opravdu k něčemu došlo, tak my ani nevypíšeme soutěž na pořizování zbraní. Je třeba podívat se, jakým způsobem to dělají jinde, klidně se můžeme podívat na Západ od nás. Jsou to dlouhodobé kontrakty, rámcové smlouvy, výběr strategických dodavatelů. Pak by odpadly spekulace. Stávající zákon o zadávání veřejných zakázek považuji za špatný a způsob, jak podle něj ministerstvo obrany nakupuje, za ještě nešťastnější. Prostředky, které vydává naše republika na obranu a které jsou opravdu malé, ministerstvo obrany ani není schopno proinvestovat, protože byrokracie vládne všude. Z deseti úředníků dva něco dělají a osm jich jejich činnost kontroluje. Takhle to nemůže fungovat.
Je otázka, jak taková kontrola funguje, když si vzpomeneme na různé kauzy, které nákup různých armádních zakázek provázely. Zůstávají otazníky nad nákupem Gripenů, Pandurů, letadel Casa a mnoha dalších. Někdejší náměstek ministra obrany Martin Barták byl dokonce obviněn z korupce, ale soud jej osvobodil. Další bývalý náměstek ministra obrany Miroslav Kalousek nikdy z ničeho obviněn nebyl, ale stále čelí útokům například od šéfa hnutí ANO Andreje Babiše, že nese odpovědnost za nákup nekvalitních padáků. Jsou to účelové politické útoky, nebo mají některé reálný podklad?
Já naprosto ctím presumpci neviny. Člověk, který není pravomocně odsouzený, je pro mne nevinný. Tak k tomu musíme přistupovat. Samozřejmě státní zakázky, ale můžeme se bavit nejen o armádních zakázkách, ale i o výstavbě dálnic, o nákupech ve státem řízených nemocnicích, vždycky vyvolávají spoustu spekulací. Když někdo vyhraje veřejnou soutěž o čtyřech účastnících, padnou tři námitky, pak padnou odvolání na ÚOHS a na konci jsou podávána trestní oznámení. Tak je to vždycky. Vždycky k tomu máte čtyři různé příběhy a každý je částečně pravdivý. Proto si myslím, že je třeba systém zjednodušit, pak do něj bude lépe vidět, bude to čitelnější, méně ovlivnitelný. A tak by to mělo být. Nemohu říci, že bych ve všech kauzách, které se objevily v médiích, dal ruku do ohně, že to byl podvod. Ale tím neříkám, že vše je křišťálově čisté. To si také nemyslím.
Takže bezpečí a obrana bude ve vaší práci prioritou, pokud budete zvolen. Je ještě něco, co považujete za důležité a na co se zaměříte?
Za důležitou považuji otázku svobody a především svobodu vyjadřování. I to je jeden z důvodů, proč jsem vstoupil do politiky. Jestliže nebudeme mít možnost nazývat věci pravým jménem a budeme podléhat nějaké politické korektnosti, nikdy nemůžeme dojít nápravy věci. A to je věc, za kterou jako senátor budu bojovat. Nemyslím tím vulgární vyjádření, ale případy, když někde někdo dělá kriminální činy a já ho nemohu ani označit, protože bych porušil jeho práva, dostáváme se do situace, že práva gaunerů bývají upřednostňovaná před právy slušných. To vede k tomu, že lidé přestávají věřit systému, přestávají věřit demokracii a mají tendenci utíkat k extrémistickým stranám. A demokracie tímto způsobem páchá sebevraždu. Proto budu vždycky bojovat za to, aby právo svobodně vyjadřovat svůj názor měl každý občan v této zemi.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
