Před více než dvěma lety jste na základě prezidentské milosti opustil vězení. Jak jste to období prožil? 

Byly to dva roky a tři měsíce, což znamená jedna třetina panem prezidentem stanovené podmínky je za mnou. Prožil jsem tu dobu naprosto úžasně. Nemohu to samozřejmě pořád porovnávat s vězením, protože v takovém případě je všechno lepší než vězení. Takže přes dva roky už vedu normální, slušný život. K tomu chci připomenout jednu zásadní věc. Doživotní trest mi soud uložil na základě posudku, jehož závěrem bylo, že moje resocializace není možná, tedy že nejsem schopen se z vězení začlenit zpět do společnosti. Jedná se o posudek znalců Rabocha, Pavláta, Hynka a Zvolského. Právě na podkladě jejich posudku jsem byl odsouzen na doživotí. Tvrdili, že moje osobnost se bude zhoršovat a zhoršovat a negativní rysy se budou prohlubovat. 

Původní znalecké posudky mluvily o něčem jiném, ty konstatovaly, že jsem vyzrálá osoba a moje resocializace možná je. To je nejzásadnější. Soud v Plzni si nechal vypracovat znalecký posudek od tamních odborníků, ti vyhodnotili, že problémy sice jsou, ale návrat do společnosti je možný. To v dané době dle tehdejších zákonů znamenalo, že jakmile zazní, že je možná resocializace, nemůže mě soud odsoudit na doživotí. Plzeňský soudce Pravoslav Polák tehdy rozhodl, že se mu to nelíbí, tak nařídil nový znalecký posudek.