Jak se mají čeští zaměstnanci dnes a co se u nás za poslední rok zhoršilo či zlepšilo?
Čeští zaměstnanci se mají zase o kousek lépe a loňský rok byl poměrně pokrokový v řadě oblastí. Současná dynamika růstu mezd, kdy se nám podařilo vyjednat minimální mzdy, růst platů, a také co se daří v rámci kolektivního vyjednávání, je jeden z absolutně nejlepších výsledků v novodobé historii České republiky. Takže z tohoto pohledu jsou to za odborovou stranu dobré zprávy, ale pro nás je důležité, aby růsty pokračovaly dál. Ekonomika dynamicky roste a není důvod, aby se zaměstnanci nedostali dále. Takže se v této chvíli spíše díváme dopředu a je tady samozřejmě snaha o změnu minimální mzdy, snaha o dohodu o platech a samozřejmě následně nejen další zvýšení mezd zaměstnanců, ale také zkrácení pracovní doby.
Fotogalerie: - Staronový předseda odborů
Čemu za to zlepšení čeští zaměstnanci vděčí? Je to rostoucí ekonomika, nebo nedostatek zaměstnanců donutil firmy podmínky zlepšit? Nebo se jedná o jiný faktor?
Vůbec by nedocházelo k takovému růstu jako nyní, nebýt aktivity odborů při vyjednávání. Nebýt tlaku, kampaní kolem levné práce, nikdy by nic nebylo. Když to srovnáme s jedním údajem, což je vývoj mezd nejznámější české firmy v České republice Škoda Auto, kde zaměstnavatel dobrovolně nabízel zaměstnancům pouhých asi 2,7 desetiny procenta, tedy růst mezd pod tři procenta, tak ve finálním jednání se dohodl růst mezi dvaceti a třiceti procenty. Takže to je přibližně poměr, jak by mzdy ve skutečnosti rostly reálně. Z toho pohledu je jednoznačné, že bez tlaku odborů a vyjednávání odborů by pro cirka jeden a půl tisíce zaměstnanců takové růsty nebyly vůbec akceptovatelné. Zaměstnavatelé nikomu kvůli jeho modrým očím nedávají nárůsty mezd dobrovolně, a kdo se tak domnívá, nemá pravdu. Nízkou nezaměstnanost jsme měli i v jiných časových etapách a taková dynamika růstu mezd nebyla. Jednoznačně jsem přesvědčen, že bez tlaku odborů by taková situace nevznikla.
Vy jste mi nedávno řekl, že existují zprávy, že v Číně se blíží, či dokonce překračují mzdovou hladinu České republiky: „My to říkáme sebevědomě, nízké mzdy jsou obžalobou českého způsobu transformace české ekonomiky od roku 1990.“ Zlepšili jsme se v tomto ohledu?
Ta situace se nijak výrazně nezměnila, protože i země, jako je Čína a další, mají také své růsty mezd a dynamicky rostou. Navíc tohle byla zpráva, kterou jsem vám citoval od zaměstnavatele, který si postavil firmu v Číně a odešel i s poznámkou, že nejenže je v České republice levnější práce, ale jde i o jiný přístup k výrobě a z toho titulu se on vrací s firmou zpátky, protože to pro něj není akceptovatelné. Jedná se o pocit člověka, který v Číně továrnu fyzicky má. Co se týká našich mezd, neměli bychom se srovnávat s Čínou, ale se zeměmi, které zde mají větší díl svých obchodních aktivit, jako je Německo, a to je velký problém.
Česká republika se sice v nových číslech dostala na jedenáct eur na hodinu včetně odvodů na zdravotní a sociální pojištění, ale samozřejmě to nijak nesnížilo rozdíl mezi Českou republikou a dalšími zeměmi. Takže každopádně je pozitivní, že posiluje mírně česká koruna, což samozřejmě v kurzu a přepočtu působí určitý posun, ale stále je ten posun ještě relativně malý. My bychom si samozřejmě rádi představili tento posun ještě silnější. Ale využíváme toho, že dochází k růstu prostřednictvím kanálů. Jeden je nominální růst a druhý je zpevnění české koruny a srovnání se sousedními zeměmi, což znamená, že ta dynamika je ještě o kus rychlejší než jak informoval v tomto týdnu Český statistický úřad.
Jak všechny tyto věci, o kterých nyní mluvíte, ovlivňují příliv zaměstnanců ze zahraničí? Ať už skrze agentury, nebo přímo na pobídky firem?
Co se týká přílivu lidí ze zahraničí. Ať lidé ze zahraničí přicházejí, ale v žádném případě ať zde nejsou placení nižšími mzdami, než mají čeští zaměstnanci. A ať zamezíme tendencím zneužívat jejich postavení třeba tím, že se kolem nich pohybují struktury, které by se daly za určitých okolností nazvat i mafiánské. Takže pozor i na otázku bezpečnostních hrozeb, které tu mohou vznikat. Ne proto, že si to lidé přicházející zvnějšku přejí, ale protože nejsme zcela schopni učinit taková bezpečnostní opatření, která by tomu zabránila. Navíc někteří zaměstnavatelé přistupují k tomu, že se snaží intenzivně do České republiky tyto lidi získávat. A já říkám velmi jednoznačně, že situace začne být dobrá ve chvíli, kdy začnou přicházet lidé z Německa, Rakouska, Belgie, Velké Británie pracovat v normálních pracovních poměrech. To bude první signál, kdy někdo řekne ano, Česká republika je na tom mzdově dobře a životní standard je zde mnohem vyšší než v minulosti. To bude teprve správný signál. Avšak v zemi, kde je devadesátiprocentní výkonnost ekonomiky ve srovnání s ekonomikami Evropské unie a máme pouze třicetiprocentní mzdy, je to nedůstojné.
Jak do toho všeho podle vás zapadá Andrej Babiš se svými sliby, že se o všechny postará? Postará se o sociálně slabé, postižené, samoživitelky, slibuje: já se o vás postarám, já to všechno zařídím. A kvůli tomu, že podmínky zaměstnanců nejsou ideální a musí se za všechno bojovat ze strany odborářů, je to důvod, proč má Andrej Babiš takový úspěch?
Nevím, proč má takový úspěch, ale myslím, že jeho úspěch více souvisí s chybami jiných politických subjektů v České republice, které byly schopny vygenerovat. To je první moment. Druhý moment bude výrazně snížená podpora, jakmile se projeví, že sliby jsou v mnoha případech nerealistické a někdo je musí zaplatit. Jako je tomu například v diskusi o přidání lidem, kteří poctivě pracují ve státní správě. To už je jasný signál. Nebo když na počátku někdo sliboval, že sníží odvody na sociální pojištění a záhy zjistili, že by neměli na přidání důchodcům. Nebo když odvolali přidání důchodů a najednou je zvyšují o tisíc korun. To se musí někde projevit, to není samo sebou. Finanční prostředky jsou jen jedny a v žádném případě tady neexistují zdroje, se kterými by se dalo jen tak jednoduše fungovat.
Na straně druhé doufám, že půjde o jasný signál, že nelze jenom věřit slibům. Myslel jsem si, že čeští lidé si už uvědomili, že sliby jsou jedny a naplňování druhé, ale evidentně jsou ještě prostě některým slibům schopni v nějakém čase uvěřit. A teď by bylo dobře, aby si každý uvědomil, jak je to s jejich naplňováním. Příkladem jsou sliby: snížíme daně, odvody, DPH, ale to je automaticky snížení toho, co má stát k dispozici, a to není žádná legrace. Jedná se o daleko větší ztráty než z titulu příjmů, které generuje růst hrubého domácího produktu a ten roste zejména proto, že roste spotřeba obyvatel, protože rostou mzdy a platy. Z toho pohledu je potřeba si uvědomit prvotní makroekonomické předpoklady a potom teprve něco takového dělat.
Podle mého soudu je jedna věc, kdo koho volí, to je každého zodpovědnost a má na to plné právo, avšak druhá věc je, jestli voliči žádají po politicích, aby se jim zodpovídali, jak to dopadlo. Jestli už ve chvíli slibů nešlo o nepravdu. V mnoha případech si volič bohužel neumí ověřit, jestli je slib reálný. My v odborech jsme dali jasně najevo, kde vidíme nesmyslnost v některých slibech politických stran před parlamentními volbami v roce 2017, zveřejnili jsme to a analyzovali.
Jak podle vás do celého dění zasahuje Evropská unie, protože se objevuje silná kritika směrem k Bruselu ohledně zasahování do naší samostatnosti, zákonů, nucení přijímat opatření a nařízení? Jak v tomto ohledu z pohledu zaměstnanců a odborářů hodnotíte zásahy Evropské unie? Co bylo přínosné, co nebylo?
Já se přiznám, že nechápu, jak se může taková konstrukce vymyslet. Evropská unie, nebo v tomto případě Evropská komise, jsme my. My jsme členy Evropské unie, jsme u všech rozhodnutí, na všech se podílíme, ke všem rozhodnutím máme právo se vyslovit ať už pozitivně, či negativně a rozhodnutí jsou potvrzována třeba i našimi zástupci v Evropském parlamentu nebo těmi, kteří jezdí na zasedání evropských orgánů. V tomto případě si myslím, že se ve většině případů dělá spíše bublina, která má charakter protievropský, ale Česká republika, nebýt Evropské unie, bude mít obrovské problémy a to doslova a do písmene obrovské problémy. To si mnozí vůbec nejsou schopni ani představit, natož aby se to stalo realitou.
Třeba současný tlak, který vítězně dospěl až k rozhodnutí Evropského parlamentu, kdy se schválila směrnice o vysílání pracovníků, kdy poprvé dochází k principu, že když je i český nebo rumunský či slovenský zaměstnanec vyslán na pracovní cestu, má právo na stejnou práci za stejnou mzdu na jiném místě. Ten princip tady nebyl, protože politici rozhodli, že tento projekt Evropské unie bude zejména finanční a v současné chvíli se přistupuje k budování silné, sociální společné Evropské unie, a to je hodně důležité a nutné. Abychom do budoucna nebyli zemí, která bude sice v mnoha ohledech srovnatelná, ale v těch základních, které se týkají lidí, tak by srovnatelná nebyla. A to je opět rozhodnutí politiků, nerozhodla se Evropská unie sama od sebe, ale politici, které jsme si zvolili.
Tomu rozumím, ale naše vyjednávací síla v Evropské unii není tak silná, jako ze strany Francie a Německa…
...ale to je zcela logické. Vždyť velikost a význam těchto dvou zemí je zcela logický. Je to jako by zkoušeli nějaké jméno a soupeřil Uničov s Prahou. Principiálně jsou podmínky stejné, ale samozřejmě význam těchto subjektů je úplně odlišný z titulu velikosti, dopadů a podobně. Jenže Česká republika se svého času spíše věnovala výmluvám na adresu Evropské unie místo toho, aby aktivně působila. Jsem pro aktivní členství v Evropské unii, ať věci pojmenováváme, jsme aktivní, nevymlouváme se, jde o společná rozhodnutí, která jsou přijímána. Existující pravidla jsou pro všechny členské země, ne jen pro některé. Tady spíše úplně nadbytečně děláme z Evropské unie strašáka a není pro to vůbec žádný důvod, ale vůbec žádný. Mnohdy jsou to ne vykonstruované, ale účelově použité argumentace a přínosy Evropské unie jsou pro celou ekonomiku a pro lidi nesmírně důležité. Jsem jednoznačným zastáncem pokračování členství České republiky v Evropské unii, protože ten opak je nepředstavitelný. Ptám se těch, kteří říkají, že tam být nemáme: tak kde máme být? To by mne zajímalo, ke komu máme patřit?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
