Eurokomisařka Věra Jourová chce v rámci takzvaného Akčního plánu (Digital Services Act) bojovat proti dezinformacím. A zdůrazňuje, že boj proti dezinformacím není cenzurou, kterou prý v Evropě zavést nehodlá. Je tento boj proti dezinformacím něco jiného než cenzura?
Jourová tedy připravuje akční plán s pravidly pro internetový obsah, avšak odpůrci tvrdí, že může dojít k omezení svobody slova. Bojuje s tím po svém i americký prezident Donald Trump, podle něhož k ohrožení svobody slova dochází, když mu sociální sítě mažou příspěvky. Jak vnímáte snahu Evropské unie nějakým způsobem s dezinformacemi bojovat a věříte evropským institucím, že naleznou hranici mezi bojem proti dezinformacím a cenzurou?
Nejdříve je třeba znát takzvaný akční plán. Přiznám se, že o něm nic nevím, nikdy jsem ho neviděl a zatím jde jenom o záměr. Počkejme, až ten dokument bude na stole. Soudit něco, než se s tím seznámíme, je scestné.
Ale co se týče Donalda Trumpa, je tím posledním, kdo by měl tvrdit, že je omezována svoboda slova. Svými činy, výroky a naprosto protichůdnými postoji v podstatě uvádí svět do rozporné situace, a to, co se dnes děje ve Spojených státech, je pro mě nestravitelné.
Nedivíte se tedy Twitteru a Facebooku, že odstraňují jeho příspěvky?
Jestliže Trump překročí hranici, je to stejné, jako když ji překročí občan. Prezident Spojených států je jenom vypolstrovaná židle, jinak tam sedí člověk jako každý jiný.
Řekl jste, že si musíme počkat, jak ten dokument bude vypadat. To je pochopitelné, ale v poslední době sílí obava některých lidí o přílišnou cenzuru a krácení svobody slova. Máte v tomto smyslu v Evropské orgány důvěru?
Nevidím důvod, proč bych neměl důvěru v evropské orgány. Chci říci, že otázkou svobody slova se zabývaly české soudy a opakovaně nedaly za pravdu ani prezidentu Miloši Zemanovi, ani premiérovi Andreji Babišovi v jejich sporech na ochranu osobnosti. Řekly, že osoby, které jsou veřejně činné, musejí snést velkou míru kritiky, takže nevidím žádný důvod, proč bych se měl bát postoje Evropské unie.
Slovenská socioložka Iveta Radičová pro česko-německý server Goethe.de řekla, že jen co se o tom začne mluvit, přijde reakce: „Ale svoboda slova.“ Podle ní však nikdo nehovoří o cenzuře. Připomněla zároveň, že svoboda slova má své limity. Omezuje ji minimálně právo na ochranu osobnosti a nepřístupná témata. Máme to v českém zákoně v tomto smyslu dobře ošetřeno?
Baruch Spinoza kdysi řekl, že svoboda je poznaná nutnost. A nikdo tento výrok ještě nepřekonal. Prostě svoboda končí tam, kde se omezují práva druhého. Svoboda končí tam, kde začnu napadat jinou osobu. Ale samozřejmě musí jít o útok, který má určitou míru a intenzitu. Znovu říkám, souhlasím s tím, že může vzniknout akční plán, ale počkejme si, jaký bude výsledek.
Rozumím. Jde mi spíše o to, že i svoboda slova má svoje limity a zda české zákony tyto záležitosti ošetřují dostatečně a správně.
Ano, podle mě české zákony ošetřují tyto záležitosti. Jsou zde žaloby na ochranu osobnosti, je zde vyjádření nemajetkové újmy v penězích, pokud někdo hranici překročí… nevidím, kde by byl zákon nastaven špatně. Je to ošetřené.
Právě jsem se chtěla zeptat, zda stále platí úsloví, že svoboda člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého. Podle vás tedy ano?
Ano.
Psali jsme:
Nemyslíte si, že jsme na to v dnešní době plné nenávistných a výhrůžných komentářů na internetu tak trochu pozapomněli?
Věříte, že ODS a TOP 09 půjdou do sněmovních voleb společně?Anketa
Souhlasíte s tím, že tato hranice byla překročena například diskuzním příspěvkem na serveru Novinky.cz ve znění: „11 lidí v jednom bytě? Pokud se jednalo o cikánskou sebranku, tak jejich smrt je naším štěstím. Pevné nervy přeji pánovi, který to zapálil,“ jak napsal diskutující pod jménem Josef Kališík?
Požár v Bohumíně podle mne spáchal člověk, který se vyčlenil z lidské společnosti. Dostane trest, který bude jediný možný. Pokud někdo na stranu obětí píše, že je dobře, že bylo jedenáct členů jedné skupiny, tak je to blázen, který by měl skončit v blázinci. To je prostě urážka. Uráží nejen ty, kteří patří k tomuto etniku, ale uráží všechny slušné lidi.
A to je tedy překročení oné hranice, kterou má řešit Policie České republiky...
Přesně, to překročilo všechny meze, takže orgány činné v trestním řízení by měly jednat. To není sranda, my nejsme v hitlerovském Německu.
V České republice se stále řeší problém kolem rasismu směrem k romské komunitě. Kde tady podle vás hledat onu hranici a jak je to v naší společnosti? Dnes se musí používat slovo Rom, přímo oni sami používají označení, které my máme zakázané.
Celkem nedělám rozdíly. Používám slovo Rom, ale moji kamarádi z tohoto etnika sami o sobě mluví taky tímto označením. Pokud přikročíme k tomu, že budeme dělit lidi podle toho, jakou mají barvu kůže, můžeme příště posuzovat, zda jsou vysocí, malí, tlustí, nebo štíhlí. A dojdeme k závěru, že ve Spojených státech jsou samí tlusťoši, tak je odepišme rovnou. To je všechno špatně a takhle to nemůže fungovat. Oni mají stejná práva jako my. Stejně tak má stát povinnost kontrolovat, zda sociální dávky, které dostávají Romové, jsou náležitě užívány a zda jsou využívány k účelům, ke kterým slouží. Pokud ne, tak bych jim je sebral.
Jde tedy o chybu ve zpětné kontrole?
Ano.
Nebudeme se časem bát někoho označit i za Roma? Kde najít tu rovnováhu, aby nedocházelo k pozitivní diskriminaci?
Ve Spojených státech už to přešlo do situace, že kdo neuctívá takzvané černé, je špatný. Tam se pomalu jedná o rasismus z obráceného konce. A jde o důsledek, do kterého to spěje. U nás to podle mě nehrozí.
V české společnosti je to tedy podle vás bráno s rozumem?
Přesně tak, je to rozumně nastaveno. Samozřejmě že jsou zde rozdíly mezi Romy a občany, kteří nejsou Romové, ale jakmile začneme dělat tohle, tak proč sem nezařadit Indii a proč sem nezařadit Číňany, a kde to skončí? A proč ne Němce, kteří nás zabíjeli ve válce? Kdy to skončí?
Iveta Radičová také ve zmíněném rozhovoru uvedla, že „když vznikla televize, v ten den byl schválený zákon na její regulaci, protože vzniklo masové médium s obrovským dosahem“. Avšak v případě sociálních sítí a internetu k žádné regulaci nedošlo, regulace nebyly nastaveny. Označila to za nerovnou soutěž. Mělo by dojít k nějakým regulacím pro internetová média a sociální sítě?
Srovnávat televizi a internetové a sociální sítě jako rovné s rovným může jenom blázen, protože média, ať už deníky, týdeníky, televize a rozhlas, šíří masové informace do éteru a v podstatě odpovídají za správnost obsahu. Jakmile řeknu, že příspěvek na sociální síti je rovnocenný televiznímu vysílání, samozřejmě to není pravda. Já zodpovídám za to, zda jsem někoho neurazil, neponížil, nezohavil, za to ponesu odpovědnost. Ale není možné říci, že sociální síť a příspěvky v ní jsou rovnocenné vysílání televize.
A co internetová média?
Samozřejmě internetová média jsou srovnatelná a blížící se k nějaké veřejnoprávní televizi, takže by měla mít i shodné podmínky jako televize a rozhlas.
Radičová každopádně vyzvala, že potřebujeme jakýsi morální kompas, který by měly nastavit autority. Mělo by to nějaký smysl, nebo máme vše nechat v rovině zákonů?
Kdo ten morální kompas bude číst a k čemu bude? Jak bude závazný? To je návod, jak něco obsluhovat, ale nemá žádný význam. Máme svobodu projevu, svobodu slova, každý za sebe zodpovídá, když svobodu slova zneužije. Svoboda končí tam, kde dojde k porušování svobody druhého, a v tom to je. Pak vše řešíme skrze zákony, které platí, a nemáme se čeho bát.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
