Zaregistroval jsem komentář, že vláda Petra Fialy se ocitla před otázkou, zda poruší předvolební slib a zvýší daně, přičemž ovšem dodrží slib jiný, totiž postupné ozdravení veřejných financí; nebo poruší předvolební slib ozdravení veřejných financí, přičemž ovšem daně nechá víceméně tam, kde jsou. Dostal se kabinet do pasti vlastních předvolebních slibů, a pokud ano, jak z ní ven?

To není past, to by byla hrubá manipulace, pokud by to vláda postavila takto. Proboha, kdo kdy přišel na to, že k ozdravení veřejných financí je třeba zvýšit daně? Povšimli jste si, jak často například ministr Jurečka mluví o dotacích? Neboli o rozdávání peněz, které se předtím někomu seberou? Ten problém s veřejnými financemi přeci vůbec není na straně příjmů rozpočtu! Ten problém je, že vláda rozdává, co jí nepatří. Když mluvíme o ozdravení veřejných financí, mluvíme o rušení dotací a snižování výdajů z rozpočtu. Tvrdit, že „ozdravíme“ veřejné financí tím, že zvýšíme daně, je stejné jako tvrdit, že uzdravíme pacienta na ventilátoru tím, že ho ještě navrch připojíme na umělou ledvinu. To jen konzervuje neudržitelný a nemorální status quo.

Česko je zemí s třetím nejprudším růstem cen v celé Evropě. Ekonom Jan Švejnar v rozhovoru pro týdeník Echo připsal díl viny na růstu inflace i České národní bance za zvyšování úrokových sazeb. Bylo to podle něj předčasné a špatné, protože firmy najednou mají dražší úvěry než v okolních zemích a jsou zcela evidentně znevýhodněny. „To může oslabit i celou ekonomiku. Je tady riziko do recese,“ tvrdí. Lze v tomto s profesorem Kolumbijské univerzity v New Yorku souhlasit?

Zůstává mi rozum stát nad tím, jak dneska ještě někdo může panu ideologovi Švejnarovi říkat ekonom, když z něj padají takové perly. Na druhou stranu je fakt, že socialismus byl vždy už od dob Marxe a Engelse ideologie rodící se mezi univerzitními intelektuály. Dělníci, kterým byla tato ideologie vnucována, ji nikdy sami nevymýšleli. Tolik k panu Švejnarovi.