Jeroným Tejc, Marie Benešová, Jiří Zimola. Známé tváře a známí odpůrci premiéra Bohuslava Sobotky jsou mimo hru. Kdo bude další? Navenek může situace působit i s ohledem na pořadí na různých kandidátkách, že si předseda vybírá jen „svoje lidi“. Další pak tvrdí, že je to normální, a každý z těch lidí, kteří odcházejí, k tomu měli svůj důvod. Jaký je váš pohled na věc?

Je přirozené v každé straně a v každé zemi, že když jsou nové volby, část poslanců odchází a noví lidé přicházejí. Někteří lidé už nebudou kandidovat, ale nelze dávat všechna jména dohromady. Jiný důvod má Marie Benešová, jiný Jeroným Tejc, a pokud jde o Jiřího Zimolu, nemyslím si, že s politikou skončí. Jak víme, je na kandidátce ČSSD v jižních Čechách do Poslanecké sněmovny a má šanci být zvolen a pokračovat. Protože existuje usnesení, které zakazuje kumulaci funkcí, tedy být hejtmanem i poslancem, tak nebude hejtmanem, ale s největší pravděpodobností bude poslancem. Je to normální vývoj v každé straně. U každého jména je důvod trošku jiný. Já bych si přál, aby noví lidé, kteří přicházejí do Poslanecké sněmovny, byli silnými osobnostmi, a to se podle mého názoru bohužel neděje. I to je jeden z důvodů, proč se ČSSD nachází v průzkumech veřejného mínění kolem 15 procent, a ne na třiceti, kde by měla být.

Přidám i reakci politologa Zdeňka Zbořila, který současnou strategii ČSSD přirovnal k jízdě na tygru a popsal: „Nejdříve decimovat stranu a zničit její popularitu a potom vyhrát volby.“ Když říkáte, že chybějí silné osobnosti, není to i tím, že když lidé vidí, že oponenti odcházejí, mohou mít obavy z toho říci svůj názor a pak se jen stěží mohou jako silná osobnost projevit. Jak situaci vnímáte vy coby sociální demokrat tělem i duší, jak říkáváte?

Myslím si, že sociální demokracie, i když měla 30 procent, měla několik slabin. Jednu velkou má neustále, a to je personální politika. ČSSD si nedokáže vytvořit okruh lidí, kteří by měli sociálnědemokratickou hodnotovou orientaci, byli politicky, mediálně i odborně silní, aby na každé portfolio ve vládě měla několik kvalitních lidí, po kterých by mohla sáhnout jak do vlády nebo do volební kampaně, aby přitáhli voliče. To bohužel neměla a nemá dodnes. Naopak situace budí dojem, že lidé, kteří jsou schopní buď pod tlakem, nebo sami dobrovolně jako například Jeroným Tejc, odcházejí. To je pro ČSSD škoda. A to je také jeden z hlavních důvodů, že není ČSSD na třiceti procentech, ale na patnácti, jak už jsem říkal.

Mohli bychom rychle ukázat, kdo za to může. Ale je to tak snadné?